Ajťáci skládají stavebnici, naučit se to může každý, říká lektorka z Czechitas

Jak jste přišla na to, že vaší životní náplní je informatika?
Pro mě to byla úplná náhoda. Měla jsem na střední výborného učitele matematiky a vybírala jsem si tehdy mezi ekonomickou a pedagogickou vysokou školou, mat-fyzem a informatikou. Na tyto školy jsem si podala přihlášky a na informatiku mě vzali bez přijímaček.

Zvítězil pocit, že na to nemusím dál myslet, a na další přijímačky jsem nešla. Nevedlo k tomu žádné hlubší zkoumání. Za tu náhodu jsem strašně ráda, IT jsem si zamilovala, i když jsem byla první dva roky jako Alenka v říši divů. Vůbec jsem nechápala, o čem to je...

Napadlo vás z toho uhnout v prvních letech?
Měla jsem obrovskou výhodu, že moji rodiče netrvali na tom, abych studovala vysokou. Podporovali to, ale sami vysokou školu nemají. V tu dobu se začalo mluvit o IT jako o oboru, který bude potřeba. Říkala jsem si, že to pravděpodobně nedostuduju, protože jsem se programování nikdy nevěnovala, a bude to něco, v čem se neprosadím, ale pokud tam rok vydržím, tak to bude skvělá zkušenost pro jiný obor, který si vyberu.

Těšila jsem se na to, co se naučím, než mě ze školy vyhodí. Až ve třeťáku jsem si všimla, že jsem všechny zkoušky zvládla v pohodě napoprvé a spolužáci napodruhé či napotřetí. Zjistila jsem, že mi to vlastně jde.

Podle loňských dat Coding Bootcamp chybí v Česku 14 tisíc pracovníků v IT. Proč by to mělo zajímat širší společnost?
Dopady absence velkého počtu lidí v oboru IT se obrovsky propisují do ekonomiky země. Informatika přináší inovace do všech sektorů a bez IT a jeho chytrých řešení a rozhodování se firmy a stát nemohou posunout kupředu.

Pokud chcete mít konkurenční výhodu, pak to musí být vaše vlastní řešení a ne nějaký balíček softwaru. Ani ten balíček si firmy nekoupí, pokud nemají v týmu lidi, kteří ví, jaký potenciál to má. Země potřebuje lidi, kteří dokážou doplnit složku informatiky k oboru, kterému rozumí. Neměli bychom se dělit na ajťáky a ostatní, ale měli bychom mít schopnost IT a jeho potenciál využít všichni.

Zdá se vám, že dnešní generace Z přichází na pracovní trh s těmito potřebnými znalostmi v IT?
Ano i ne. Je třeba říct, že mladá generace využívá technologie hlavně jako zábavu a často neví, co se za nimi skrývá. Nevidí příležitosti, jak propojit znalost IT s jejich zájmem. Pro školy je těžké zajistit učitele na základních a středních školách, kteří by tyto příležitosti dokázali žákům představit a nadchnout je pro ně.

Navíc z toho mají učitelé strach a je to pochopitelné, protože to sami za svého studia nezažili. Čelí problému, který se objevuje i v jiných kombinacích oborů. Například spousta veterinářů bude jednou podnikat, ale ze škol odchází nepřipravení z pohledu ekonomie a práva, jak vlastní kliniku vést.

Když se rozhodnu, že se chci vydat na dráhu programátora, jaký programovací jazyk bych si měl vybrat? Podle čeho bych měl vybírat?
Když jsme se ptali účastnic kurzů Czechitas na to, co je důvodem, proč se do IT bály pustit, je jím právě tato paralýza. Na výběr mají z tolika možností.

Vzhledem k tomu, že řada našich účastnic začíná s IT až v dospělém věku, mají pocit, že si musí zvolit dobře. Může se pak stát, že člověk na tu dráhu vůbec nevykročí. Já říkám, že svět IT je strašně široký a ať vykročíte kamkoliv, máte šanci se dostat na špici každé oblasti. Nestane se, že by vám ta zkušenost byla k ničemu. Navíc znalost předchozího oboru jim dává dodatečnou hodnotu na trhu práce, kterou ti, jež jsou ajťáky od začátku, nemají.

Umět vytvořit mobilní hru. Čím může být dětem prospěšná znalost programování a jak ho učit?

Máte nějaký příklad?
Absolvent ekonomie, který rozumí statistice a ekonomickým souvislostem, by se mohl rozhodnout pro oblast analýzy dat, která je v IT velmi populární. A k té si zvolí vhodný programovací jazyk, například Python. Obor ho už navede. Doučí se databáze, naváže na znalosti statistiky a vizualizace dat ze svého oboru, a je celkem brzy připravený získat pozici datového analytika a přejít do světa IT.

Co někdo, kdo nemá za sebou historii v propojitelném oboru?
V případě někoho, kdo je třeba po střední škole a chce se naučit programovat, je nutné si vybrat jazyk, který ho udrží u programování. Je to důležitější než to, aby se s naučeným jazykem uplatnil na trhu práce, protože ze začátku se člověk hlavně učí schopnosti algoritmizovat. Musí mě to bavit. Pro začátek bych doporučila JavaScript nebo Python.

Ten první má propojení do webového rozhraní, tudíž mohu velmi rychle vidět nějaké vizuální výsledky práce. Mohu si v něm třeba naprogramovat pexeso, které si můžu zahrát. U jazyků, kde pouze vkládám vstupy a dostávám textové výstupy, je oproti JavaScriptu udržet zájem prostě těžší.

Python má výhodu zase v tom, že je čistší a hezky se mi v něm vyjadřuje informatické myšlení, tedy problem solving. Záleží, zda jsem člověk, který potřebuje vizuálno, anebo mu stačí si hrát s algoritmy a vidí tu krásu čistě v nich. Odtud člověk vykročí směrem, který ho bude víc bavit.

Jsou nějaké předpoklady, které by člověk měl mít, aby se stal ajťákem?
Možná vás překvapí, že mě jako první napadá znalost angličtiny, bez které se člověk prostě nehne. Ve světě informatiky neexistují hranice a jakýkoliv IT problém, který zrovna člověk řeší, má své řešení na internetu, ale je popsané v angličtině.

Další dovednosti závisí na směru, jakým se chce člověk vydat. Ráda obor IT přirovnávám ke zdravotnictví, protože i zde se musíme ptát konkrétně. Chcete být laborant, zdravotní sestra, chirurg nebo praktický lékař? Až potom se můžeme bavit o tom, jaké máte mít vstupní kompetence. Dokud nevím, do jaké pozice se chcete profilovat, znalosti a dovednosti nejsou nijak omezující.

I programovací jazyky samotné jsou založené na angličtině...
Ano, ale zde bych řekla, že nástroje, které IT pracovníci používají, se snaží tuto bariéru smazávat. Lidé se v IT mohou věnovat pouze hardwaru nebo počítačové síti, mohou se zaměřit na vymýšlení algoritmů anebo vymýšlí, jak bude uživatel s programem interagovat a jak bude graficky vypadat.

Člověk se také může stát manažerem IT týmu, rozdělovat práci a odhadovat, jak dlouho bude trvat vývoj. Jsou i pozice zaměřené na komunikaci se zákazníkem o tom, jaké jsou jeho potřeby, které má program splňovat. Paleta IT pozic je skutečně široká.

Pokud jdete přes univerzitní studium, je cesta do všech těchto pozic na začátku poměrně úzce vymezená. Musíte projít bakalářským studiem informatiky a pak se na magistru dále profilujete. To proto, abyste se nezatěžoval rozhodováním v prvních letech poznávání oboru. Na bakaláři se učí problem solving, tedy přemýšlet algoritmicky a závěry promítnout do programu. Problem solving má každý nás, kdo něco koordinuje, vymýšlí, plánuje. Jde jen o to zapsat výsledky programovacím jazykem.

Pandemie urychlila nástup moderních technologií. Pracovníky čeká rekvalifikace

Říká se, že umělá inteligence nahradí všechno, bude za nás dělat monotónní práci a jednou za nás bude i programovat. A ona to už dokonce dělá. Programátor dnes neotevře prázdnou stránku a nezačne psát. Pracuje v prostředí, které často dělá spoustu kroků za něj. Práce zkušeného programátora vypadá trošku magicky, na jednu klávesu může vytvořit několik desítek řádků kódu.

Skládají stavebnici...
Ano, už se blíží stavebnici, ale musí u toho být ten architekt, někdo s vizí.

Mají ženy v oboru nějakou významnou výhodu oproti svým mužským protějškům?
Schopnost vidět architekturu řešení je něco, v čem jsou ženy velmi dobré. Spousta žen, které v IT znám, vidí systémy v mimořádné šířce a v souvislostech. Stejně jako nás nepřekvapí, jak dokážou ženy zkoordinovat domácnost, koho a kdy vyzvednout z kroužku, jít nakoupit dřív nebo později, tak by nás neměly překvapit jejich výborné schopnosti v problem solvingu.

Musíte optimalizovat zdroje použité při řešení problému se spoustou omezujících podmínek s minimem úsilí a prostojů.

Z výzkumu obecně vyplývá, že týmy složené ze zástupců různých etnik, ras, pohlaví a věku přináší lepší výsledky. Mají zkrátka každý jinou životní zkušenost. A tak přestože je shoda na konečném řešení složitější, je výsledné řešení kvalitnější. A o to jde.

Ženy i muži mají stejnou schopnost vyřešit stejně složitý problém, nicméně ženy mají tendenci přistupovat k řešení problému odlišným způsobem. Muži často rozdělí problém na podproblémy a ty řešit separátně. Zato ženy mají obecně větší tendenci pochopit problém do šířky a jak spolu jednotlivé faktory souvisí. Právě tento aspekt chybí v čistě mužských týmech.

Co když jsem měl v matematice nejlépe za tři. Mám šanci se stát programátorem?
V IT matematiku nutně nepotřebujete, i když je pravda, že matematické a programátorské myšlení mají hodně společného. Současně ale se člověk nemusí živit programováním, aby pracoval v IT. Já si jakožto softwarový architekt prošla znalostí programování, jinak bych nevěděla o možnostech, jaké se v jednotlivých jazycích skrývají, ale nyní už vyloženě neprogramuji.

Drtivá většina lidí v IT pravidelně neprogramuje, ale je to jakási vstupenka do oboru. Naučit se programovat může skutečně kdokoliv, kdo dokončil základní školu. Otázka je, na jaké úrovni je schopen vyjádřit zásadnější myšlenku, jak daný systém má fungovat jako celek. Dnes jsou systémy, které učí děti programovat od čtyř let věku.

Je mi naopak čtyřicet a chci změnit profesi. Je věk znevýhodňující faktor?
Rozhodně ne, protože přinášíte znalosti z jiného oboru do IT. Je třeba to vnímat jako silnou stránku. Umět na sebe vrstvit různé dovednosti je příznačné pro dnešní potřeby trhu práce. Není to tak, že kariérně spadnu znovu na začátek.

Jistě, po rekvalifikaci budete chvíli stagnovat, protože se dovzděláváte v novém oboru, ale potom budete kariérně růst ještě strměji. Stanete se jakýmsi jednorožcem na trhu, protože dokáže propojit dva odlišné světy a to vám dá velkou hodnotu.

Už umím třeba dva programovací jazyky a hodlám vstoupit naplno do oboru. Neznevýhodňuje mě nedostatek praxe?
Hodně lidí si neuvědomuje jednu důležitou věc. Jak jde IT strašně rychle dopředu, dává nováčkům určitou výhodu. Pokud budu v oboru rok, dva a budu se intenzivně věnovat nové technologii, můžu v jejím ovládání předehnat profíky, kteří mají za sebou dvacet let praxe.

Ve chvíli, kdy mě něco fascinuje a chci vědět víc a zkoumat, jdu rychleji dopředu než zavedení pracovníci. Seniorní pracovníci mají širší znalosti, zato vy profilovou znalost. Když vytvoříte tým, kde nebudete soutěžit, ale respektovat své rozdíly a to, že každý přinášíte něco jiného, pak spolu vytvoříte přidanou hodnotu. Po pár letech se rozdíly mezi vámi začnou stírat. Není důležité, kdy naskočíte do oboru, ale vyberte si dynamický obor, kterému vás bude bavit se intenzivně věnovat a ve kterém se můžete stát odborníkem.

I z učitelky může být ajťačka. Dita Formánková pomáhá ženám do oboru IT

A co pokud jsem nestudovat školu technického rázu. Je to hendikep?
Svým způsobem ne, protože z celosvětových průzkumů mezi ajťáky vychází to, že téměř všechno, co nyní v práci využívají, se naučili až po škole, protože se IT vyvíjí neuvěřitelně rychle. Možná máte oproti technikům jen jinou rychlost, s jakou věci pochopíte. Samotná znalost je získána během praxe. Důležitá je fascinace oborem a motivace učit se. A učení bude hodně.

Podle dat Eurostatu je pouze jeden z deseti profesionálů v IT žena. Kde a jak vznikla v oboru tak silná genderová propast?
Má hluboké a nenápadné kořeny. Z výzkumů z celého světa můžeme vysledovat, že jakmile se v kterékoliv zemi nastaví nějaký poměr mužů a žen v oboru IT, těžko se z něj vystupuje. Je to zejména proto, že čím těžší je zaplnit nedostatek pracovníků, tím prestižnější tyto pozice jsou. S vyšší prestiží se zvyšuje plat oproti průměrné mzdě a tím je více přitažlivý pro lidi s větší průbojností a odrazující pro ty, kteří nevěří, že na to mají.

Je to fenomén, kterému se říká confidence gap, tedy propast mezi muži a ženami v tom, nakolik si věří, že mají na prestižní a náročnou profesi. Pro muže je toto často povzbudivé a zajímavé, u žen to působí opačně a zvlášť, pokud je v oboru málo žen a i přesto, že vykazují lepší předpoklady pro práci v IT, rozhodnou se nejít tím směrem.

Dost tomu nepomáhá rodinná situace, kdy vzorem pro dívky jsou maminky a pokud ony nerozumí technickým oborům, drží se od nich dál a posílají dcery s otázkami za tatínkem, a tím posilují obrázek, že je IT obor pro muže.

‚Ajťaček‘ i díky pandemii přibývá. Tady je několik důvodů, proč se ženy pouštějí do úplně nového dobrodružství

Nicméně poměr žen a mužů v oboru je napříč světem různorodý. Jsou země s poměrem 60:40 ve prospěch mužů a je pro tamní pracovnice nepochopitelné, proč třeba u nás je to 90:10. Neexistuje žádný důvod, proč by tomu tak mělo být i nadále. Je to jen o změně pohledu.

O změnu pohledu usiluje nezisková organizace Czechitas, jíž jste spoluzakladatelkou. Pořádáte kurzy pro ženy se zájmem o programování. Jsou však vaše kurzy pouze pro ženy?
Naše kurzy mají vždy určitou cílovou skupinu, ale většina z nich se zaměřuje na ženy. Jsme nezisková organizace, která se snaží změnit dynamiku ve společnosti tak, aby se ženy nebály vstoupit do světa IT.

Ostatní kurzy pro jiné cílové skupiny podporují tento cíl, jako například IT kurzy pro učitele, u kterých je třeba zlepšit jejich digitální kompetence tak, aby část dětí od studia technologií neodrazovali, protože právě ve škole se dívky se od tohoto směru odklání nejčastěji. Pracujeme ale také se smíšenými skupinami studentů středních škol.

Jakožto nezisková organizace řešíme společenský problém a nejsme klasická vzdělávací agentura, proto je naše pozornost namířena na ženy a dívky. Nicméně na webových stránkách máme i řadu online materiálů a kurzů zdarma, dostupných komukoli a budeme rádi, když jich využijí i muži.

Za jak dlouho z uchazeček vaše kurzy udělají ajťáčky?
V Czechitas máme rekvalifikační kurzy Digitální akademie, které trvají zhruba čtyři měsíce. Jsou zaměřeny na určité obory jako datová analytika, testování softwaru a front-endového vývoje webu. U účastnic vidíme, že během těchto akademií dokážou propojit svou minulou zkušenost a znalost s IT technologiemi a přinést přidanou hodnotu, kterou oceňují i partnerské firmy těchto akademií, které většině absolventek umí nabídnout po skončení práci v IT.

Kurz je hodně intenzivní, tři až pět dní v týdnu. Konají se po večerech a o víkendech. Po čtyřech měsících má absolventka možnost nastoupit na juniorní pozici, na které má šanci proniknout do prostředí IT a kariérně růst. Z mé zkušenosti se stává, že za dva roky vyrostou do vůdčí role týmu, protože přináší široký rozhled. Právě vedení týmů a projektů je role, která je ženám velmi blízká.

Vezměme si peníze jako samotnou motivaci. Kolik vydělává začínající programátor?
Začínající programátor většinou začíná stáží, protože během programování se dá leccos zkazit a zanesení chyby do programu je velice drahé. Pro firmu může být lepší nemít v týmu nikoho než někoho, kdo sází do kódu chyby. Proto programátoři často začínají už během studia stáží, kde jsou placení jen symbolicky, protože se stále učí.

Z úst absolventek kurzů Czechitas i studentů Fakulty informatiky Masarykovy univerzity víme, že na stáži v polovičním úvazku může mít pracovník nějakých patnáct tisíc korun měsíčně. Dostane ale praxi a také signály od firmy, že už je připravený přispívat do reálného kódu.

Absolventi fakulty už nastupují do dobrých pozic a pobírají dvojnásobek průměrné mzdy všech ostatních absolventů Masarykovy univerzity. Podle loňských statistik přesahuje průměrný plat IT odborníků v ČR 65 tisíc Kč, v Praze či Brně není výjimečný i plat nad 100 tisíc Kč měsíčně.

Je taková mzda znakem náročnosti profese nebo toho, že je nedostatek uchazečů?
Je to určitě žádanost a zároveň jistota firem, že se jim investice do IT vyplatí. Způsobuje to ale také fenomén, že jsou lidé často přepláceni a přetahováni do jiných firem, což silně pokřivuje trh práce. Jediným řešením je ten trh více otevřít a napumpovat ho novými adepty.

Studie: Čeští ajťáci jsou nejlépe placení a taky nejméně vzdělaní v regionu

Cítíte tedy, že se ženy začínají osmělovat ve vstupu do IT? Nastává příliv žen do oboru?
Tu tendenci skutečně vidíme a věříme, že jsme k tomu s Czechitas přispěli. Stále k nám do kurzů přichází ženy, které to vždy lákalo. Třeba by je bez naší práce ani nenapadlo, že existuje cesta a zůstaly by stranou.

Slýcháme od nich, že si myslely, že už je moc pozdě a my jsme jim dali možnost vstoupit do komunity, kde všichni začínají později. Právě komunita sounáležitosti, zejména v době životní změny, je pro ženy zásadní. Přestože v praxi je skutečně pouhých deset procent žen, na školách jich je už sedmnáct procent. Velké stovky žen se také každoročně rekvalifikují na práci v IT. Nikdy prostě není pozdě a je dobré to zkusit.