Anketa: Jaký byl můj největší pracovní omyl či trapas

„Během studia na univerzitě jsem pracovala jako baristka. Hned první den jsem chtěla ukázat, jak skvěle umím latte art. Při prvním pokusu jsem však místo roztomilého srdíčka vytvořila něco, co připomínalo spíš inkoustovou skvrnu. Host, jemuž jsem šálek podávala, se na něj díval s výrazem, který jsem nedokázala rozluštit, dokud se nezeptal, jestli je to moderní umění. To mě trochu zasáhlo, ale zároveň mi to pomohlo si uvědomit, že každý někde začíná a chyby jsou součástí učení.“
Lenka (31), vystudovala Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, pracovala jako baristka, nyní je učitelkou

Vzdělání nestačí. O profesní kariéře často rozhodují měkké dovednosti

„Jako freelancer jsem si myslel, že si můžu dovolit pracovat kdykoli a jakkoli se mi zlíbí. Moje první velká zakázka byla navrhnout logo a brand manuál. Nechal jsem to na poslední chvíli, protože tlak mi pomáhá být kreativnější. Noc před deadlinem jsem zůstal vzhůru, pil nekonečné množství kávy a snažil se vymyslet něco geniálního. Výsledek? Katastrofa. Vypadalo to spíše jako dílo unaveného školáka než profesionálního grafika. Naučil jsem se, že prokrastinace není můj přítel a že i kreativita potřebuje disciplínu.“
Ondřej (30), vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, pracuje jako grafik

„Můj první týden v práci? Ukázka přílišného sebevědomí. S vystudovanou průmyslovkou v pražském Motole a zálibou v elektronice jsem si myslel, že prodej v elektru bude hračka. Jak jsem se mohl tak mýlit! Klienti se ptali na věci, o kterých jsem nikdy neslyšel, a já v odpovědích improvizoval s takovou jistotou, že jsem se nepoznával. Vše mi procházelo do chvíle, kdy jsem narazil na mystery shoppera a byl odhalen. Od té doby jsem se snažil být upřímnější ohledně toho, co nevím, a učil se od zkušenějších kolegů.“
Jakub (25), vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní, pracuje jako prodavač v obchodě s elektronikou

„Přijímací řízení na pozici projektového manažera probíhalo přes videohovor, protože to bylo v době covidové pandemie. Chtěl jsem samozřejmě působit profesionálně, tak jsem si vzal oblek. Ale protože to bylo na dálku, oblékl jsem si jen vrchní část a předpokládal, že trenky dole nikdo neuvidí. Jenže během pohovoru na mě nečekaně někdo zazvonil a já automaticky vstal. Nejenže personalista viděl, jak jsem (ne)oblečený, ale ještě jsem mu utekl od pohovoru. Netuším, jak jsem v té chvíli přemýšlel. A nejhorší na tom všem je, že dodneška nevím, zda si toho všiml, protože nic neřekl. A když jsem šel po dvou letech na další pohovor do jiné firmy, tak jsem se s tím člověkem opět potkal. Tentokrát už naživo. Měl jsem stejný oblek, ale ani při osobním setkání personalista nic nepoznamenal.“
Filip (30), vystudoval Vysokou školu ekonomie a managementu, pracuje jako projektový manažer

Praxe v oboru pomůže nastartovat pracovní kariéru. Deset tipů, jak na to

„Když jsem začínal v IT firmě, byl jsem přesvědčený, že moje technické dovednosti převyšují ty ostatních. Místo týmové práce jsem se snažil řešit všechny problémy sám a ignoroval jsem rady kolegů. Jednou jsem kvůli tomu způsobil vážný systémový výpadek. Tato zkušenost mi otevřela oči a naučila mě, že v IT je týmová práce klíčová a že od kolegů se mám stále co učit bez ohledu na moje schopnosti. Bohužel mě tato lekce stála tehdejší místo, ale zpětně jsem za ni vlastně rád.“
Karel (29), vystudoval Technickou univerzitu v Liberci, pracuje jako IT specialista

„Na prvním pohovoru na pozici účetní jsem se snažila působit co nejprofesionálněji. Když se mě však zeptali na moje zkušenosti s daňovými přiznáními, náhle mi došlo, že mám problém, protože jsem při studiu příliš praxe nenabrala. Místo, abych to přiznala, začala jsem vyprávět příběh, jak jsem jednou pomohla tetě s velmi složitým daňovým přiznáním pro její malou firmu. Nakonec jsem se musela přiznat, že to byla jen malá pomoc a že moje znalosti jsou spíše teoretické. Naštěstí se na mě usmáli a řekli, že upřímnost je ve financích nejdůležitější. Dostala jsem šanci se učit a dnes pro mě daně nejsou žádným strašákem.“
Barbora (29), vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, pracuje jako účetní

„Jako nová manažerka jsem chtěla ukázat autoritu, takže jsem k podřízeným přistupovala dosti tvrdě. Myslela jsem, že respekt se získává pevnou rukou. Ovšem moje metody vedly k opaku – tým byl demotivovaný a výsledky práce šly dolů. Situace vygradovala, když mi jeden z nejlepších zaměstnanců řekl, že zvažuje odchod, protože se cítí neustále pod tlakem. To bylo probuzení. Uvědomila jsem si, že vedení lidí není nic pro mě. Byl to obrovský šok, ale teď už jsem se našla v novém odvětví a vzpomínám na to vlastně dobře, protože nyní jsem mnohem šťastnější.“
Lucie (33), vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, pracovala jako manažerka, dnes je copywriterkou

Trus na hlavě, nešťastné přeposílání. Rady, jak vybruslit z trapasů v práci

„Rozhodl jsem se, že chci pracovat v technologické firmě, ale místo toho jsem skončil na pohovoru v call centru. A ani jsem si tuto chybu neuvědomil, dokud jsem neseděl před personalistou, který se ptal na moje zkušenosti s telefonním prodejem. Začal jsem zmatkovat a nechtěl jsem se znemožnit. Snažil jsem se improvizovat, jak jsem z technologie přešel k zálibě v komunikaci s lidmi. To nevyšlo. Později jsem si našel práci ve správném odvětví, ale toto byla lekce...“
Martin (26), vystudoval Univerzitu Pardubice, pracuje v IT

„Na svém prvním pohovoru jsem chtěl zapůsobit znalostmi digitálního marketingu, používal jsem odborné termíny, aby bylo jasné, že vím, o čem mluvím. Ale projevila se nervozita, takže když jsem chtěl zmínit SEO (optimalizace pro vyhledávače), omylem jsem řekl CEO (generální ředitel). Začal jsem vysvětlovat, jak je důležité mít dobrého CEO pro online viditelnost značky. Personalisté se na mě dívali s mírným úsměvem, než někdo z nich zdvořile opravil můj omyl. V tu chvíli mi došlo, co jsem řekl. Nakonec to rozbilo ledy a pohovor proběhl v přátelském duchu. A ano, pozici jsem dostal!“
Tomáš (27), vystudoval Vysokou školu ekonomie a managementu, pracuje jako marketingový specialista

„Na konci pohovoru na pozici grafického designéra mi bylo nabídnuto, abych si vzal něco ze stolu plného drobných firemních produktů. Bylo to totiž ve společnosti vyrábějící příslušenství k elektronice: kabely, adaptéry... Omylem jsem ze stolu vzal dálkové ovládání k projektoru, který v té zasedačce byl. Když jsem to zjistil, byl jsem už mimo budovu. Musel jsem se vrátit a vysvětlit svůj přehmat. Když jsem předával dálkové ovládání, všichni se smáli a říkali, že to byl nejoriginálnější způsob, jak se zapsat.“
Petr (29), vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, pracuje jako grafický designér