Českým firmám chybějí zaměstnanci, hledají je za hranicemi

Tipnete si, kdo vás vezl dnes ráno do práce? Maďar, Makedonec nebo Čech? V pražském dopravním podniku je každý pětadvacátý řidič ze zahraničí. Před deseti lety jich byla polovina. „Počet cizinců mezi řidiči v posledních letech vzrůstá. Zaměstnáváme řidiče zejména ze Slovenska, Ukrajiny, Polska, Ruska, Makedonie, Moldavska, Maďarska, Kazachstánu,“ vypočítává Aneta Řehková z Dopravního podniku hlavního města Prahy. Podobně jsou na tom i firmy z ostatních odvětví.

Tam, kde nechtějí nastoupit Češi, si vypomáhají náborem lidí ze zahraničí. Cizinci v Česku kopou kanály, uklízejí, staví domy, vyrábějí dětská hřiště i auta, pečují o děti i nemohoucí, učí, léčí nemocné a vymýšlejí online hry i roboty.

Podle odhadů, které zveřejnila Hospodářská komora ČR před několika dny, bude v příštím roce chybět českým podnikům až půl milionu zaměstnanců. Ten, kdo prázdná místa dokáže zaplnit třeba lidmi ze zahraničí, tak nebude muset brzdit našlápnutou výrobu kvůli tomu, že chybí pracovníci.

Mnozí čeští dělníci se tak v práci „nedobrovolně“ učí anglická či ruská slovíčka, aby se s kolegou domluvili. „Se Slováky nebo Ukrajinci nebyl problém, s Filipínci jsme se domluvili jakž takž, hlavně jsme ukazovali, ale s Mongoly to prostě nešlo. Zírali na nás, nechápali, tak jim šéf psal aspoň stručné anglické příkazy,“ vypráví o spolupráci se zahraničními kolegy Jiří, který pracuje v jednom z brněnských logistických center.

Nábory ve velkém i malém

Kvůli nedostatku lidí na trhu práce tak paradoxně vznikají další nová místa. Sami zaměstnavatelé, různé profesní asociace a sdružení podporující příliv investic či podnikání v Česku vysílají své lidi hledat potenciální zaměstnance-cizince přímo do jejich mateřské země. „Máme zkušenost, že v obou případech je velmi důležité umět představit Českou republiku jako dobré a bezpečné místo pro život, poskytnout co nejvíc praktických informací o životě tady, zapojit do tohoto procesu jejich krajany, kteří v Česku již pracují a tak dále,“ říká Alžběta Honsová, marketingová manažerka personálně poradenské společnosti Randstad.

Čím méně mají firmy administrativních povinností a s tím spojených nákladů, tím více jsou ochotní cizince zaměstnávat. „To platí téměř absolutně v případě Evropské unie. V ostatních zemích naráží na nepružný a zdlouhavý proces udělování pracovních víz a povolení pro cizince,“ vysvětluje Honsová. Část této zátěže ale umějí personální agentury převzít. „Je nutné však počítat s tím, že například přivézt dělníka z Ukrajiny trvá minimálně čtyři měsíce v případě zaměstnání na krátkodobé pracovní povolení, takzvané schengenské vízum, zatímco vyřízení dlouhodobého pracovního povolení – zaměstnanecké karty – trvá minimálně sedm měsíců,“ zdůrazňuje Jitka Součková z personální agentury Grafton Recruitment.

Také proto Hospodářská komora ČR jedná v těchto dnech s vládou, aby zdvojnásobila na 40 tisíc roční kvótu, která umožní zrychlené přijímání kvalifikované pracovní síly z Ukrajiny. Letos byly obdobné programy zahájeny i pro pracovníky z Mongolska a Filipín.

Bez ohledu na těžkosti přibývá zaměstnavatelů, kteří jsou ochotní tuto vyřizovací agendu podstoupit. „A to vše přináší další náklady. Nelze tedy tvrdit, že cizinci jsou levnější než čeští zaměstnanci. Firmy navíc ze zákona musejí za stejnou práci zaplatit stejnou mzdu bez ohledu na státní příslušnost zaměstnance, takže nemohou ušetřit na mzdě, jak si mnozí myslí,“ vysvětluje Součková.

To dokládá i loňská analýza vývoje příjmů domácností ministerstva práce a sociálních věcí, podle které mají vyšší průměrnou mzdu než Češi například Němci, Slováci, ale i pracovníci z Ruska či Rumunska. Nejméně pak byli odměňováni Ukrajinci, Vietnamci nebo Mongolové.

Pokud jde pouze o manuální práce, nejhůře byli placeni občané Ruské federace (průměrná mzda 20 141 Kč), Ukrajiny (21 246 Kč) a Vietnamu (22 100 Kč).

Kdo dokáže přitáhnout rychle kvalitní pracovníky, vydělá. „Už za šest týdnů od objednání jsme schopni firmám přivézt ukrajinské zaměstnance vybavené českým pracovním vízem. Zvládneme zajistit i velké skupiny ukrajinských pracovníků,“ říká Tomáš Surka ze společnosti JobConnector, která zprostředkovává pro český pracovní trh pracovníky ze Srbska, Chorvatska a Ukrajiny.

Snaží se i sami zaměstnavatelé, třeba menší rodinné firmy. „Hledáme dva až tři zámečníky z Ukrajiny do strojírenské firmy v Přerově. Nabízíme přesčasy 50 hodin (může být víc) za 32 800 hrubého,“ nabízí jeden mezi stovkami podobných inzerátů na webu ukrajinci.cz.

Neumím česky. No a?

Nejvíce manuálně pracujících cizinců pochází ze Slovenska, Rumunska, Polska a Bulharska. Ze zemí, které nejsou členy Evropské unie, si české podniky vybírají nejčastěji Ukrajince. „Zkušenosti českých zaměstnavatelů s Ukrajinci bývají velmi dobré. Jsou pracovití, rychle se učí, zvládnou porozumět jazyku,“ vysvětluje Tomáš Surka.

Podle něj teď mají největší zájem o ukrajinské dělníky firmy působící v automobilovém průmyslu. Ale nejen ty. Pracovité lidi poptávají nemocnice, hotely i call centra. A přitom ani nevadí, že v mluveném slovu je jejich tvrdý ruský přízvuk hodně znát. „O ukrajinsky či rusky mluvící lidi je čím dál větší zájem, nemusím se kvůli tomu učit perfektní češtinu. Práci jsem našla bez problémů,“ říká dvaadvacetiletá Alina, která před čtyřmi lety přijela do Česka za rodiči ze Zakarpatské Ukrajiny. V Brně pracuje v call centru a uklízí v domácnostech.