Třiačtyřicetiletý Jaroslav je vystudovaný stavař s dvacetiletou praxí, dvěma dětmi a hypotékou na krku. Když měl pocit, že už už při práci v projekční kanceláři vyhoří, usedl za volant autobusové příměstské linky. Jistě, žádný klid na šoférském sedadle nemá, a přesto si po pár měsících libuje: „Mám opět pocit, že dělám smysluplnou práci, o kterou někdo opravdu stojí. A která je i finančně zajímavá.“
Jak by ne, vždyť se díky němu podařilo zaměstnavateli umořit alespoň jedno pracovní místo a i to je v současnosti úspěch. Snad v každém městě a každém kraji totiž shánějí řidiče autobusů, trolejbusů či tramvají. Kdo má zájem a předpoklady bezpečně převážet cestující, může začít téměř od minuty. I bez toho, že měl v kapse řidičské oprávnění skupiny D.
Ve kterých profesích je nejvíce volných míst
Zdroj: Profesia.cz |
„Požadovaná kvalifikace: Řidičské oprávnění skupiny D, případně můžeme zajistit potřebné rozšíření oprávnění ze skupiny B nebo C,“ stojí například v inzerátu jihlavského dopravního podniku, kterému chybí přibližně deset šoférů, ačkoliv nabízí množství dalších benefitů: slušnou mzdu, příplatky, odměny, stravenky či levnější dovolenou. Jenže zájemců stále není dost, a tak když přijde chřipková epidemie, musí se v Jihlavě rušit spoje, jako se to stalo před pár dny.
Čtvrt milionu volných míst
Právě řidiči autobusů patří k profesím, kterých se v Česku v době vrcholící konjunktury zásadně nedostává. Chybějí jich tisíce, jen v Praze by jich bylo potřeba přijmout více než tři stovky.
Jenže v situaci, kdy je u nás podle údajů ministerstva práce bezmála čtvrt milionu volných pracovních míst a nezaměstnanost se krčí pod hranicí čtyř procent, se každý schopný zaměstnanec těžko hledá. Nejen řidiči hromadné dopravy.
„Zaměstnavatelé těžko hledají i řidiče kamionů, pracovníky do call center nebo na těžší manuální práce,“ vypočítává Tomáš Surka, bývalý výkonný ředitel personálně–poradenské agentury McRoy.
Mezi málo populární zaměstnání patří i práce pro úklidové firmy, v pečovatelství, ubytování, stravování či stavebnictví, další podniky těžko shánějí IT experty nebo vyučené odborníky, především technického zaměření.
Čtěte také |
„Na Liberecku aktuálně hledáme pracovníky do výroby, mezi nimi údržbáře, seřizovače a další odborné profese. S mnoha průmyslovými firmami v okolí máme tento problém společný. Přestože poptávka po našich produktech roste a dokonce rozšiřujeme výrobu, pracovníci chybí,“ posteskne si Kateřina Knihová ze společnosti Korado, která vyrábí radiátory.
Její slova potvrzují i statistiky pracovních agentur. Společnost Profesia za loňský rok evidovala nejvíc pracovních nabídek například pro dělníky, operátory strojů a zařízení, skladníky, montéry, ale také prodavače či obchodní zástupce.
Kdo bude péct a stříhat?
Že chybějí uchazeči o místa v továrnách, kteří mají na starosti těžkou fyzickou dřinu, bylo jasné již před pár lety. Jenže nyní se nedostává kvalifikovaných řemeslníků ani v mnohem „čistší“ výrobě, například kadeřnic nebo pekařů.
Je přitom paradoxní, že sice zákazníci mají zájem o kvalitní služby a řemeslnou výrobu od voňavých rohlíků přes hezký účes po dobře položenou podlahu, jenže už pomalu není, kdo by pro ně pekl, stříhal nebo pracoval.
„Téměř v každé z našich patnácti pekáren nabízíme volná místa. Spolupracujeme s učilišti a nabízíme mladým pekařům místa, ale ze škol jich vychází velice málo,“ líčí Pavel Meduna z pekáren Globus.
A úplně stejné zkušenosti jako ve velkých pekárnách mají i v rodinných podnicích, jako je třeba kladenská rodinná pekárna Kompek. „Kvalifikovaných lidí bylo v oboru vždycky dost, až teď se to mění. Pekařské obory skoro vymizely, a je tedy skoro nemožné sehnat vyučené pekaře. Sháníme je proto pomocí nástupních příspěvků nebo odměn za nového zaměstnance,“ líčí jednatel Kompeku Marek Nozar.
Firmy si vychovávají dorost
Co s tím? Některé firmy horečnatě zvyšují nástupní mzdy a rozšiřují benefity, další motivují své zaměstnance, aby neodcházeli ke konkurenci či do penze, a nabízejí různé možnosti zkrácených pracovních úvazků. Velké továrny, kterým schází tisíce dělníků, přivážejí do Česka pracanty ze zahraničí.
Jenže ne vždycky je taková strategie úspěšná. Vyprávět by mohly Pardubice, které jsou plné dezorientovaných mongolských dělníků z továrny Foxconn a stejně je to pořád málo. Proto si společnosti začaly vychovávat i svůj dorost. Třeba právě v kladenské pekárně. „Musíme podstoupit i to riziko, že je tu vyučíme a oni pak odejdou jinam, nejčastěji zcela mimo branži,“ přiznává jednatel Kompeku.
A stejnou cestou jdou i další společnosti, nejen ty rodinné. Například nadnárodní dodavatel elektřiny a plynu E. ON se rozhodl utužit spolupráci se středními školami či učilišti, ostatně jako další strojírenské a průmyslové podniky.
Loni se tak dodavateli energií podařil malý zázrak, totiž obsadit všechna volná místa. „Velmi důležitou roli v tom hrála právě výborná spolupráce se školami v Hluboké nad Vltavou a Sokolnicích. Absolventi programu Montérský dorost se u nás nakonec uplatní ve více než 80 procentech,“ těší personálního ředitele Milana Kroupu.
