Komfortní zónu bychom neměli zaměňovat se zónou osobní. Tou je určitý prostor kolem nás, jehož narušení ze strany druhých nám bývá nepříjemné. Někdy ho dokonce chápeme jako formu agrese. Komfortní zóna je ta, do které unikáme sami a kterou se často snažíme příliš neopouštět. Ne však proto, že by nás k tomu někdy nutil, ale že je nám to příjemné. Jde o sféru, v níž se cítíme dobře a jistě.
Komfortní zóna, na rozdíl od té osobní, tak není, aspoň pro většinu z nás, fyzickým prostorem. Je způsobem života, často i práce, jehož se pevně držíme.
Výhody komfortních zón
Komfortní zónu většinou nemáme jen jednu. Spíše jich je několik, většinou vzájemně spjatých, například zónu pracovní, osobní, rodinnou, společenskou apod.
Jejich společným jmenovatelem, a sklonu unikat do nich, je snaha žít v určitém rutinním světě. Tedy vykonávat činnosti, které dobře známe, držet se zvyklostí, které nám přinášejí jistotu, a vyhýbat se těm, v nichž si podle našeho názoru příliš jisti nejsme. K těm patří nejčastěji ty, o nichž domníváme, že jsou příliš náročné, nebezpečné, nebo prostě jen nezvyklé a příliš nové.
Jan Urban
|
Vytvořit si svou komfortní zónu většinou trvá určitý čas. Svou, byť různě širokou, má však téměř každý. Přebývání v ní má totiž své výhody. Omezuje náš stres či úzkost, a vytváří v nás pocit, že nás v ní nemůže nic příliš překvapit ani zaskočit. Máme dojem, že situaci kolem sebe máme pod kontrolou nebo ji můžeme alespoň dobře předvídat.
Práce v komfortní zóně má i další výhody. Tou hlavní bývá možnost čerpat ze zkušenosti, kterou jsme opakovaným prováděním určitých činností získali a které věříme. Díky tomu děláme svou práci rychleji a snadněji, s menším vypětím i nižším výdajem energie. U známých úkolů, které vykonáváme, si většinou dobře uvědomujeme i jejich rizika, a jsme schopni se jim vyhnout. Známé činnosti bývají totiž méně riskantní než neznámé.
Platí to pochopitelně jen tehdy, pokud činnosti, které opakovaně provádíme, známe skutečně dobře, a vykonáváme je úspěšně. V takovém případě nám úspěšné vykonávání daných činností zvyšuje zpravidla i naši sebedůvěru, a podporuje zdravé sebevědomí i při provádění činností podobných.
Pokud musíme svou komfortní zónu načas opustit, a pohybovat se ve světě, který v nás budí obavy či nejistotu, pak návrat do ní pomáhá psychicky se zotavit a relaxovat.
Úskalí komfortních zón
Život v komfortní zóně, kterou jsme si vytvořili, může být pohodlný a nenáročný. Lidé se jich proto, často i bez svého vědomí, mnohdy úpěnlivě drží.
Krom svých výhod však mají i svá rizika. Mohou totiž svádět k tomu, abychom se do nich uchylovali více, než je zdrávo, nebo v nich dokonce setrvávali natrvalo. Tento sklon bývá však často na úkor odborného rozvoje i kariérového růstu, a mnohdy dokonce na úkor zdraví i kvality života.
Sedm znamení, jak rozpoznat, že jste chytřejší, než si myslíte |
Komfortní zóny, které jsme si úspěšně vytvořili, se tak mohou stát určitou pastí, do které se neúmyslně chytáme, a z níž někdy jen nesnadno unikáme. Přebývání v příjemném a nenáročném prostředí bývá totiž vykoupeno ztrátou možnosti získat nové schopnosti a zkušenosti, nové známosti a dokonce i nové zážitky. Brání v plném či zajímavějším životě a může se stát i hrozbou pro naše zdraví.
Pád do této pasti bývá vyvolán dvěma vzájemně spjatými okolnostmi. Prvou tvoří zbytečné obavy ze selhání, neúspěchu či odmítnutí, které by nás mohly za hranicemi naší komfortní zóny postihnout. Tou druhou je sebeuspokojení spojené s tím, čeho jsme v rámci své zóny dosáhli, a o co nechceme přijít.
Svět za hranicemi komfortní zóny může být skutečně (dočasně) náročnější. Může přinášet vyšší požadavky i rizika. Nenajdeme v něm však jen riziko a nepředvídatelné situace. Leží tam i výzvy, nové příležitosti, možnosti seznámit se s novými lidmi, a v neposlední řadě i uplatnit i své širší schopnosti.
Řečeno jinak, zóna za hranicemi té komfortní bývá zpravidla zónou našeho osobního růstu. Činnosti, kterých se obáváme, nebo se jim pod nejrůznějšími záminkami vyhýbáme, bývají totiž právě ty, jejichž provádění nám umožňuje nové schopnosti získat. Tyto činnosti bývají navíc většinou spojeny i s vyšší odměnou.
Osobní rizika
Nejvážnější hrozbou, kterou nadměrné spoléhání na komfortní zónu přináší, je, že nám brání v plném životě. Ten totiž, s určitou nadsázkou, začíná často právě tam, kde naše komfortní zóna končí.
Tato hrozba vzniká především tehdy, když je naše představa subjektivní, a ne zcela přesná. Naše komfortní zóna může být v důsledku toho zbytečně úzká. Rutinní svět nám v tomto případě brání v tom, abychom plněji využili svůj potenciál. Když se pak ohlížíme za svým životem, může se stát, že nejvíc litujeme toho, že jsme v určité situaci svou zónu neopustili.
Přebývání v „jisté“ komfortní zóně navíc ohrožuje i na našem zdraví. Platí to především tehdy, když se bráníme změnit své návyky a přijmout doporučení, která by nám mohla z hlediska našeho zdraví prospět. Tedy například doporučení méně jíst (či méně konzumovat své „komfortní“ jídlo), méně nakupovat, více cvičit, opustit vztah, který nám škodí, přestěhovat se do místa, kde bychom snadněji našli dobrou práci, začít samostatně podnikat v oblasti, pro kterou máme předpoklady, nebo dokonce spoléhat více sami na sebe.
Jak svou komfortní zónu opustit
Uniknout ze své komfortní zóny můžeme však často i sami. A to i tehdy, když máme pocit, že jde o krok do neznáma.
Předpokladem je si připustit, že zdánlivé jistoty nemusejí být, přes svou přitažlivost, vždy tím nejlepším, čeho můžeme v životě dosáhnout. Pomůže i to, když si uvědomíme, že hranice mezi oblastí pohodlí a potenciálem, který leží za ní, může být jen tenká. Obavy z toho, co nás za touto hranicí čeká, tak nemusejí být zcela namístě. Motivací můžeme být i to, když si uvědomíme, že svět, ve kterém žijeme, je z velké části dílem lidí, kteří se nebáli riskovat a neměli obavy ze změn.
K opuštění komfortní zóny většinou pomůže i několik jednoduchých a praktických pravidel či kroků.
1. Změňte určité zvyky
Tím prvým krokem je předsevzetí změnit určitý zvyk a začít některou ze svých každodenních činností vykonávat trochu jinak. Příkladem může být nový zvyk vypnout si při večeři mobil. Činností, jež přicházejí v úvahu, je celá řada. Na tom, pro kterou z nich se rozhodneme (či kterou změníme dříve, a kterou později) příliš nezáleží. Důležité je, že vás provedené změny vytrhnou ze starých kolejí, a ukážou, že zvyky lze měnit.
2. Rozšiřujte své schopnosti
Druhým krokem je snaha postupně rozšiřovat své schopnosti. Příkladem může být snaha zlepšit svou schopnost hovořit na veřejnosti, posílit schopnost vyjednávat nebo vést druhé. Cílem je zvýšit svou sebedůvěru, a rozšířit příležitosti, které se vám otvírají na trhu práce.
3. Stanovte si vyšší cíle
Třetím krokem je začít si v tom, čím se zabýváte, stanovovat vyšší cíle. Nemusí jít jen o cíle pracovní, ale i cíle týkající se vašeho cvičení nebo koníčků. I zde je hlavním smyslem si dokázat, že zónu svého pohodlí, tedy sklon vykonávat určité věci stále stejně, dokážete bez větších problémů
4. Zvyšte svou kreativitu
Čtvrtým krokem za hranice komfortní zóny je snaha zvýšit svou kreativitu, tedy schopnost či zvyk uvažovat mimo zaběhnuté rámce, a tolerovat rizika, která jsou s tímto uvažováním spojena. I zde platí, že cvičit a uplatňovat svou tvořivost můžete prakticky kdekoli. Hlavní cílem tohoto kroku je omezit své obavy z neznáma.
5. Proměňte tradiční stravu
Pátý a poslední z kroků na cestě z komfortní zóny může na prvý pohled vypadat zvláštně. Svůj význam však má a start při cestě do neznáma dovršuje. Jde o snahu změnit, alespoň částečně, svou tradiční stravu, a zkusit něco nového. Cílem může být zvýšit kvalitu vašeho jídelníčku, většinou však jde především o to, dokázat si, že na své komfortní zóně nejste závislí.
Hledáte dobře placenou práci? Najděte ji na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz |
