Čtyři nejčastější mýty a polopravdy o práci a zaměstnání

ilustrační snímek

Ohledně zaměstnávání i pracovních pohovorů však koluje celá řada mýtů a polopravd. Které jsou nejčastější a co je dobré znát, když se rozhodnete hledat nové pracovní příležitosti a finanční přilepšení?

Mýtus Výpověď mohu dát klidně ze dne na den

Představa, že ze dne na den odejdete za lepší nabídkou, je poněkud zkreslená. Stejně jako váš zaměstnavatel, tak i vy máte samozřejmě možnost ukončit pracovní smlouvu. Je ale nutné dodržet pravidla určená zákoníkem práce, aby vše proběhlo správně.

V práci totiž můžete ihned ze dne na den skončit jen ve specifických případech – například během zkušební doby, nebo třeba tehdy, když na základě posudku lékaře nemůžete dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví. Žádná výpovědní lhůta neplyne ani ze smlouvy na dobu určitou, u které skončí pracovní poměr k sjednanému datu.

„Rozšířeným mýtem je podání výpovědi dohodou, což však není možné. Pracovní poměr musí být ukončen buď výpovědí, okamžitým ukončením pracovního poměru nebo vzájemnou dohodou, se kterou ale musí souhlasit obě strany,“ říká Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.

Jak správně ukončit pracovní poměr a na co si dát pozor

Existuje i možnost okamžitě zrušit pracovní poměr ze strany zaměstnance. Důvodem k takovému kroku je to, když vám zaměstnavatel nevyplatí mzdu či jakoukoli její část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Právo na mzdu za vykonanou práci totiž patří mezi základní práva zaměstnanců. Pokud zaměstnavatel za vykonanou práci neplatí, vyplatí se dát mu vale a odejít jinam.

V ostatních případech musíte počítat s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Výpovědní doba jakékoliv délky začíná běžet první den kalendářního měsíce, který následuje po doručení vaší výpovědi. Pokud například podáte výpověď 30. listopadu, pak pracovní poměr při standardní dvouměsíční výpovědní době skončí 31. ledna.

Praktické rady advokáta, které se hodí při podání výpovědi z práce

„Vaše pracovní smlouva může ovšem stanovit výpovědní dobu delší. Než se pustíte do hledání a sjednávání nové práce, je proto třeba se ujistit, zda stávající smlouva neobsahuje speciální dohodu o délce výpovědní doby. Od výpovědní doby se pak odvíjí vaše časové možnosti. Jestliže v inzerátu hledají někoho s nástupem ihned, pak se může stát, že tento požadavek nemůžete splnit. Možností je, pokusit se s novým zaměstnavatelem domluvit, že stojíte za to, aby počkali déle,“ poznamenává advokát Ondřej Preuss, zakladatel webu DostupnyAdvokat.cz.

Mýtus Nemohu vykonávat stejnou práci u jiné společnosti

Můžete, ale přece jen to má háček. Musíte si stejnou pozici najít u firmy, která má jiný předmět činnosti než váš zaměstnavatel. Když pracujete například jako údržbář v prodejně potravin, legislativně vám nic nebrání v tom dělat zároveň údržbáře v autoservisu. Pokud jste ale například účetní v bance, nesmíte bez písemného souhlasu vašeho zaměstnavatele pracovat u jiné banky.

„Přesný předmět činnosti zaměstnavatele zjistíte v obchodním rejstříku. Vždy je ale lepší předem svého zaměstnavatele informovat než se dostat do problémů,“ radí Anna Kevorkyan, CEO pracovního portálu JenPráce.cz.

Pamatujte také na to, že pokud se vám zachce ke konkurenci rovnou plně odejít, je důležité vědět, zda máte se svým stávajícím zaměstnavatelem podepsanou takzvanou konkurenční doložku.

„Typicky se jedná o dohodu, že po určitou dobu, nejdéle však rok po skončení pracovního poměru, nebudete vykonávat výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti stávajícího zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Zkontrolujte si proto, zda náhodou něco podobného vaše smlouva neobsahuje,“ radí advokát Ondřej Preuss.

Mýtus Během výpovědní doby už nemusím pracovat

Za svou práci dostáváte mzdu, a to i ve výpovědní době. Kdybyste se rozhodli, že během čekání na odchod již pracovat nebudete, může váš zaměstnavatel přistoupit k disciplinárnímu řízení, předat vám výtku a v extrémním případě i okamžitě zrušit váš pracovní poměr kvůli hrubému porušování pracovní kázně.

Deset praktických rad, na co si dát pozor, než změníte práci

„Nikdy si nezavírejte u bývalého zaměstnavatele dveře tím, že před odchodem přestanete pracovat, budete dělat problémy nebo se s někým rozhádáte. Nevíte, jestli se do společnosti po nějaké době nebudete chtít vrátit,“ doporučuje Anna Kevorkyan.

Mýtus Personalista se u pohovoru může ptát na cokoliv

Personalisté se na pohovoru snaží o kandidátovi zjistit maximum informací, aby mohli vyhodnotit, zda má na obsazovanou pozici požadované znalosti, zkušenosti, osobnostně zapadne do týmu a bude pro společnost dlouhodobým přínosem.

Otázky, které nesouvisejí s výkonem práce, jsou však podle zákoníku práce zakázány. Jaké dotazy u pohovorů jsou pro personalisty tabu a nemají nic společného s prací, o kterou se ucházíte?

• Jste těhotná?
• Jste dlouhodobě nemocný/nemocná?
• Býváte často nemocný/nemocná?
• Jaká je vaše sexuální orientace?
• Věříte v Boha? Jaká je vaše víra?
• Máte přízvuk, odkud pocházíte?
• Jste v nějaké politické straně?
• Koho volíte?
• Kolik vám je let?
• Jste kuřák/kuřačka?
• Jaký je váš rodinný stav?
• Máte manželku/manžela?
• Jak dlouho žijete se svým partnerem/partnerkou?
• Plánujete založit rodinu? A kdy?
• Máte děti?
• Jak máte zajištěné hlídání, když děti onemocní?
  Zdroj: Randstad

Zkušení personalisté však zakázané otázky umí zabalit tak, aby potřebnou informaci získali. Třeba otázka na děti může znít následovně: „Jako jeden z firemních benefitů plánujeme uspořádat letní tábor pro děti zaměstnanců, měli byste o to zájem?“ Jiný dotaz mířící například ke konzumaci alkoholu může vypadat obdobně: „Chceme na recepci vybudovat minibar pro zaměstnance, využili byste ho?“

Ačkoliv se jedná o dotazy na pomezí etiky, je možné je takto položit.