Dejte si pozor na to, co očekáváte. Mohlo by to skutečně nastat

Psychologie označuje tento jev jako „sebenaplňující se proroctví“. Jde o situaci, při které určitá věc nastane především nebo dokonce výlučně proto, že jsme ji očekávali. Naše očekávání toho, co se přihodí, ovlivňuje totiž naše jednání. V důsledku toho se pak opravdu naplní.

Vliv našeho očekávání na výskyt určité události může být pozitivní i negativní. V závislosti na své povaze nám tak naše očekávání může pomáhat i škodit. Působení efektu sebenaplňujícího se proroctví nezáleží navíc na tom, zda jsou očekávání správná, nebo nikoli.

Několik příkladů

Příkladů tohoto efektu je řada. Když věříte, že pracovní pohovor dopadne dobře, je pravděpodobnější, že se na něj lépe připravíte. Jste totiž přesvědčeni, že jde o investici, která se vyplatí. V průběhu rozhovoru si budete i více věřit, a vaše vystupování bude sebevědomější. Celkově tak zanecháte lepší dojem, a velmi pravděpodobně uspějete.

Jan Urban Je autorem řady publikací, z článků, které několik let publikuje na iDNES.cz, vznikla jeho nejnovější kniha Psychologie pro každý den. Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání. Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.

Pokud očekáváte, že neuspějete, nebudete své přípravě věnovat příliš času, protože ji budete považovat za zbytečnou. Vaše vystupování, poznamenané nízkou sebedůvěrou, nevyzní ani příliš přesvědčivě, a pohovor tak pro vás zpravidla neskončí dobře. Společné pro obě situace však bude, že výsledek pohovoru bude s vaším očekáváním v souladu.

Podobná je situace, kdy se začnete stýkat s určitým člověkem. Tomuto vztahu však možná i podvědomě příliš nevěříte. Vztah proto neberete příliš vážně nebo odpovědně. Na zprávy partnera nereagujete včas, nebo mu občas neberete telefon. Váš partner si toto chování vyloží jako nedostatek zájmu, a vztah brzy zanikne. Když k tomu dojde, dospějete k závěru, že vaše očekávání se naplnilo. Ve skutečnosti se však možná přihodilo spíše to, že váš počáteční předpoklad ovlivnil vaše chování, což vedlo ke konci vztahu.

Obdobná je situace, kdy o určitém člověku předpokládáte, že se k vám bude chovat nepříjemně, například proto, že je členem skupiny, která vám není sympatická. Vaše představy o tom, jak se k vám zachová, povedou k tomu, že se budete odpovídajícím způsobem chovat i k němu, což bude mít za následek, že jeho jednání se vaší představě přiblíží. Vaše očekávání se tak naplní. Možná dojde i k tomu, že vaše představa o lidech, spadajících do dané skupiny, se dále posílí.

Překonejte svého vlastního vnitřního kritika, budete úspěšnější a spokojenější

Známým důsledkem sebenaplňujícího se proroctví je i tak zvaný placebo efekt. Spočívá v tom, že pacienti, „léčící“ neúčinnou látkou, která je jim podávána, hlásí zlepšení svého zdravotního stavu. Důvodem jejich zlepšení je však jen přesvědčení, že nový lék je uzdraví.

K důsledkům efektu patří i skutečnost, že očekávání, že nás partner podvádí, přispívá k tomu, že se tak skutečně zachová.

Jak efekt působí

Efekt sebenaplňujícího se proroctví probíhá jako cyklus, který se skládá ze čtyř fází. Začíná tím, že si o výsledku určité situace, jednání apod. vytvoříme předem určitou představu nebo očekávání, které může být z velké části podvědomé. Může přitom jít o přesvědčení týkající se nás samých (například „Test, který mě čeká, dobře zvládnu“), ale i ostatních („Moji spolupracovníci mě nemají rádi“).

Druhá fáze cyklu nastává, když začne naše očekávání ovlivňovat náš postoj k situaci (například to, jak se na pohovor nebo test připravíme), nebo naše chování k lidem kolem nás (například sklon se jim vyhýbat). Naše jednání, ovlivněné naším očekáváním, může být přitom verbální i neverbální.

Ve třetí fázi sebenaplňujícího se proroctví pak naše postoje a způsoby jednání ovlivňují to, jak se druzí chovají k nám. Pod vlivem našeho jednání se tak mohou naši spolupracovníci začít chovat podobně i k nám, například tak, že se nám začnou také vyhýbat.

Ve čtvrté fázi se sebenaplňující proroctví stává realitou. Výsledek, kterého svým jednání dosáhneme, odpovídá tomu, co jsme očekávali, a naše představa je „potvrzena“. Dojít může i k tomu, že naše přesvědčení o tom, že naše očekávání bývají správná, se dále posílí.

Efekt Pygmalion

Sebenaplňující proroctví má i některé další varianty. Jednou z nich je tak zvaný efekt Pygmalion. Dochází k němu tehdy, kdy k naplnění našich očekávání dochází ve vztahu k druhým, a netýká se jen jejich chování k nám, ale jednání vůbec.

Název efektu pochází z řeckého mýtu o sochaři Pygmalionovi, který se tak zamiloval do své dokonale krásné sochy, že socha ožila. Psychologický efekt Pygmalion se týká situací, kdy naše očekávání, týkající se jednání druhých, vede k tomu, že druzí jednají tak, jak to našemu přesvědčení odpovídá. Důsledkem je, že ve své práci či jakékoli jiné činnosti mohou začít dosahovat lepších nebo naopak horších výsledků.

Svou úlohu hraje i to, že jim svá očekávání dáváme jasně najevo, což vede k tomu, že na jejich základě mohou změnit svůj vztah k sobě samým. Například tak, že si sami více, nebo naopak méně věří. I efekt Pygmalion může tudíž působit pozitivně, nebo negativně.

Příkladem jsou rodiče, kteří na své dítě pohlíží jako na „bystré“, nebo naopak „líné“, a zachází s ním podle toho. Výsledkem je, že jeho chování je jejich očekáváním ovlivněno, a dítě se spíše bystrým nebo naopak líným skutečně stává.

Efekt Pygmaliona byl ověřen experimentálně, mimo jiné ve školství. Jeho dopad ilustrovala studie, která ukázala, jak očekávání učitelů ovlivňují výsledky jejich studentů. Na začátku studie byli učitelé informováni, že někteří jejich studenti prokázali vysoký potenciál, a pod správným vedením budou brzy vynikat. Učitelé však nevěděli, že „nadějní“ studenti byli ve skutečnosti vybíráni náhodně.

Po několika měsících výzkumníci zjistili, že studenti identifikovaní jako „nadějní“, dosáhli ve sledovaných dovednostech většího zlepšení než ostatní. Důvodem bylo, že učitelé, kteří očekávali, že budou vynikat, s nimi jinak zacházeli. Věnovali jim více času nebo úsilí, nebo jim dávali najevo, že jejich schopnostem věří. Přístup učitelů ovlivnil i to, jak studenti sami na sebe nahlíželi.

Efekt v managementu

Pygmalionův efekt působí i v managementu, a lze ho chápat jako jeden z nejjednodušších i nejdůležitějších nástrojů motivace. Zvýšená očekávání manažerů, které se týkají výkonnosti jejich podřízených, jejich výsledky totiž skutečně zvyšují, a naopak. Důvodem je, že zaměstnanci, kterým jejich vedoucí dávají najevo svou důvěru, bývají motivovanější i odpovědnější, a mají i vyšší sebedůvěru.

Manažeři, kteří svým podřízeným dávají najevo, že od nich očekávají více, protože věří jejich schopnostem, většinou dosahují lepších výsledků než ti, kteří jim projevují spíše svou nedůvěru. Sebenaplňující se proroctví, které je vyvolávané nedůvěrou, souvisí především s tím, že zaměstnance stresuje a snižuje jejich vlastní sebedůvěru, čímž snižuje i jejich výkonnost. Mimo jiné proto, že zvyšuje pravděpodobnost, že se dopustí chyby.

To neznamená, že by manažeři měli svým spolupracovníkům bezmezně důvěřovat, a že by je tak neměli kontrolovat: chyby se může dopustit každý. Cílem kontroly by však nemělo být vytvářet u zaměstnanců pocit nedůvěry. Pokud v nich kontrola tento pocit vyvolává, je třeba jim vysvětlit, že nejde o nedůvěru v jejich schopnosti, ale jen o vykonávání jedné ze základních povinností vedoucího.

Jak efekt sebenaplňující se proroctví využít

Výzkumníci, kteří se efektem sebenaplňujícího se proroctví zabývali, došli k závěru, že jeho dopad na výsledky, kterých lidé v práci i jinde dosahují, je v praxi většinou větší, než vliv rozdílů v jejich schopnostech. Lidé nacházející se v centru tohoto efektu si ale tuto skutečnost většinou neuvědomují.

Základním způsobem, jak efekt využít, je proto připustit, že nepříznivé důsledky, kterých se obáváme, jsou často vyvolány naším očekáváním, že k nim dojde. Nejjednodušším projevem tohoto efektu bývají totiž naše obavy z toho, co se stane.

Totéž platí i naopak. Když očekáváme, že určitá situace dopadne dobře, chováme se zpravidla tak, že pravděpodobnost tohoto výsledku zvyšujeme. Svá očekávání však většinou máme ve svých rukou, a můžeme jich využít ve svůj prospěch.

Neméně důležité je i pochopení efektu Pygmaliona. Tedy toho, že když očekáváme určité chování druhých, zvyšujeme pravděpodobnost, že budeme jednat způsobem, který k němu povede.

Tento efekt působí přitom i na nás. Jde o situace, kdy očekávání druhých ovlivňují náš sklon jednat způsobem, který je s ním v souladu. Pokud tak máme pocit, že jde o jednání, které neodpovídá našim zájmům, měli bychom možná své společenské okolí změnit.