Deset klamných představ, které v sobě živíme a které kazí kariéru

Naše mozky jsou složité a naše mysl si s námi občas zahrává. I když nám ve většině případů obětavě slouží, jsou i situace, kdy se k nám chová spíše jako nepřítel a vede nás způsobem, který nám příliš nepomáhá. A to jak v práci, tak i v osobním životě. Nástrojem, který k tomu využívá, jsou určité klamné představy.

Čelit těmto představám předpokládá být si této skutečnosti vědom a triky své mysli včas odhalit. Tedy dříve, než se klamnými představami začneme řídit. Jinak nám totiž mohou bránit v kariéře, narušovat osobní vztahy či stát dokonce v cestě při dosahování štěstí a spokojenosti.

Jakými nejčastějšími představami nás mysl klame? K těm hlavním a nejrozšířenějším patří následujících deset.

1.Byl bych šťastnější, kdybych nemusel pracovat

Podstata této představy spočívá v domněnce, že pokud bychom nemuseli (tolik) pracovat, a náš život by tak byl naplněn daleko větším množstvím volného času, byli bychom šťastnější. Zní to přesvědčivě, především tehdy, je-li naše práce náročná a obtížná. Skutečností však je, že velké množství volného času vede většinou nejen k zahálce, ale i nudě a depresi. A to ještě v tom lepším případě.

Lidé jsou ze své podstaty pracovité a kreativní bytosti. K pocitu štěstí a spokojenosti potřebují proto výzvu a možnost dosáhnout úspěchu. Máme-li pocit, že nás naše práce neuspokojuje, neměli bychom hledat problém v práci jako takové. Řešením je najít si práci, která nás uspokojuje více. Většinou půjde o práci, která lépe odpovídá našim zájmům a schopnostem.

2.Chyba není ve mně, ale v mém okolí

Mylné přesvědčení, ke kterému nás mysl vede, spočívá v představě, že důvodem naší nespokojenosti, problémů či konfliktů jsou především osoby kolem nás. Ze své nespokojenosti je proto máme sklon obviňovat, ať již otevřeně, nebo alespoň ve skrytu duše.

Za své problémy si však většinou můžeme nejméně z poloviny sami. A často dokonce z ještě větší části. Měli bychom proto za ně přijmout i odpovědnost. Obviňováním ostatních k jejich řešení navíc nijak nepřispějeme.

3.Kdyby jen...

Častá je i situace, kdy se v nás mysl snaží vzbudit představu, že spokojení budeme až tehdy, když se něco změní. Například tehdy, až získáme jinou práci, dosáhneme vyššího platu, nalezneme nové bydlení, pořídíme si nové auto apod.

Jan Urban (1953) Autor publikací Přestaňte se v práci stresovat a Jak lépe naložit s časem. Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání. Je absolventem VŠE Praha a Filosofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.

Na přání dosáhnout něčeho lepšího či změnit některé méně příznivé okolnosti vlastního života není pochopitelně nic špatného, spíše naopak. Problém je v tom, že ani tyto okolnosti nás zpravidla neučiní šťastnějšími trvale či automaticky. Naši spokojenost velmi pravděpodobně dočasně zlepší, i naše vyšší spokojenost však většinou poměrně rychle odezní. Dříve nebo později začneme totiž usilovat o něco jiného.

Touha žít v jiných podmínkách by nás proto neměla vést k představě, že v současné situaci šťastní být nemůžeme nebo že svou spokojenost musíme na určitou dobu odložit. Tajemství spokojeného života nebývá v tom, že se nám podaří dosáhnout vytouženého cíle, ale spíše v tom, že si „užijeme“ cestu, která k němu vede. Mnohé cíle, které nás na konci této cesty očekávají, navíc vypadají zajímavě spíše jen z dálky.

4.Věci mi vyhovují tak, jak jsou, a nechci na nich nic měnit

I tato představa nás předurčuje k problémům. Život provázejí změny, z nichž některé ovlivnit můžeme, jiné nikoli. Změny jsou proto nezbytné a sklon odmítat je nebo se snažit je ze svého života odstranit, je zbytečně vyčerpávající a potenciálně sebedestruktivní. Předpokladem spokojenosti je tuto skutečnost přijmout a být připraven se změnám trvale přizpůsobovat.

5.Jestliže se mi to nepodařilo dosud, už se mi to nepodaří

Plukovník Sanders, známý z obrázku jedné restaurace rychlého stravování, začal svůj podnik rozšiřovat, když mu bylo 65 let. Tedy více než čtyřicet let poté, co otevřel svou původní malou kuřecí restauraci.

Pro úspěch a pocit osobního uspokojení je velmi důležitá vytrvalost. Snaží-li se nás proto naše mysl přesvědčit, že je už pozdě a měli bychom se vzdát, neměli bychom jí podlehnout. Nikdy nevíme, co přinese zítřek.

6.Snažím se jen vyhnout věcem, které nemám rád

Existují činnosti, od kterých nás mysl různým způsobem odrazuje. Často jsou to ty, které patří k těm obtížnějším, současně však i nejdůležitějším. Mnohdy jde proto právě o ty činnosti, které jsou nezbytné k úspěchu.

Sklon odkládat a nedokončovat důležité činnosti či naléhavá rozhodnutí může naše mysl maskovat představou, že se k nim dostaneme, jakmile vykonáme úkoly jiné. Ve skutečnosti jde však jen o jeden z triků, které s námi naše mysl hraje a kterými nám brání dosáhnout vyššího uspokojení.

7.Rozhodnu se, až si budu jistý

Rozebrat své možnosti a zvážit rizika možných rozhodnutí může zabrat určitý čas.

Čtěte také Komunikační triky: jak rozpoznat manipulaci a umět se jí bránit Signály lži: jak prokouknout, že vás někdo vodí za nos

Dokud jsme se však nerozhodli a ve svém rozhodnutí neprovedli první krok, ničeho jsme nedosáhli. Příliš dlouhé zvažování běžných rozhodnutí vede většinou jen k jejich prodlužování či odkládání.

Činíme-li rozhodnutí, máme jen zřídka k dispozici všechny potřebné informace. Někdy se proto můžeme ve svém rozhodnutí zmýlit. S chybným rozhodnutím však svět nekončí. A každé ne zcela dokonalé rozhodnutí v sobě většinou obsahuje určité poznání, novou zkušenost či zárodek nové příležitosti. Příliš dlouhé zvažování je jen jednou z dalších pastí naší mysli, do které bychom neměli upadnout.

8.Vím, že bych to neměl dělat, ale...

Jedním z nebezpečných klamů naší mysli je i sklon popírat nepříznivé důsledky svého jednání či toto jednání nejrůznějším způsobem ospravedlňovat, nejčastěji určitými výmluvami.

Velmi často k tomu dochází, když to má nepříznivé zdravotními důsledky. Příkladem je konstatování „Vím, že bych neměl kouřit, ale pomáhá mi to netloustnout“. I v tomto případě jde však bohužel jen o jeden z dalších triků, se kterým na nás naše mysl k naší škodě vyrukovala.

9.K úspěchu je třeba mít štěstí

K úspěchu je skutečně třeba mít štěstí, toto štěstí však bude o to větší, o co déle či usilovněji se budeme o určitou věc snažit.

Mysl se však často snaží vzbudit v nás představu, že jsme obětí osudu, a naše občasné neúspěchy jsou důsledkem nedostatečného štěstí. To, co u druhých chápeme jako štěstí, je však většinou jen výsledek jejich úsilí a dlouholeté praxe.

10.To se nedokážu naučit

I tato past naší mysli vychází z představy vyhlížející velmi přesvědčivě, ani na tento trik bychom jí však neměli skočit. V opačném případě nás totiž povede jako psa na vodítku a zabrání nám využít vlastního potenciálu.

Naučit se některým novým věcem může být obtížné, velmi často jde však jen o věc zdání, tedy nic, čeho bychom s trochou vytrvalosti a zájmu nemohli dosáhnout. Přistupujeme-li k určitému novému úkolu s tím, že ho zvládneme, nebo jsme-li naopak předem přesvědčeni, že se nám nezdaří, pak v obou případech máme obyčejně pravdu.