Dobře už bylo, důchody budou vůči mzdě i nadále klesat, říká odbornice

Tři nové penzijní fondy Renta odstartovaly 21. června. Čím se liší od jiných penzijních fondů na trhu?
Nabídkou možnosti kombinovat dluhopisový a akciový fond zároveň, jejich namícháním. Rentea fondy tedy nejdou cestou, jakou jde většina penzijních fondů na trhu, které nabízejí účastnické fondy, jež jsou ale často nevhodné či zaměřené na jiné cíle než dlouhodobé zhodnocení penzijních úspor. Plusem je i to, že v Rentea nejsou fondy ve volbě investic závislé na tom, do čeho chtějí investovat jejich nadnárodní matky, tedy investiční společnosti ve vlastnictví mezinárodních bank. Ty totiž fondům často nařizují, do čeho mají investovat. Ne ovšem s ohledem na investora, ale s ohledem na své vlastní zájmy.

U akciového účastnického fondu využíváte služby největší investiční společností na světě BlackRock. Jaké výhody to přinese investorům ve vašich fondech?
Naše spolupráce s největším světovým správcem jim přinese nejen exkluzivní investiční přístup, ale hlavně celosvětový rozhled. Nebudou omezeni naším malým středoevropským investičním rybníčkem. Například pražská burza je dlouhodobě jedna z nejméně výnosných burz. Spolupráce s firmou BlackRock vedle exkluzivního přehledu trhů nabízí i diverzifikaci přes takřka všechny trhy světa.

Bude mít Rentea něco navíc?
Penzijní účastnické fondy Rentea budou část svého zisku vracet v podobě bonusu investorům. Týká se to každého klienta. A ti, co uzavřou smlouvu v roce 2021, dostanou minimální podíl na zisku 1 procento každých pět let.

V úvodu jste jako benefit uvedla možnost mixovat dluhopisový a akciový penzijní fond. Jak konkrétně to může člověk udělat?
Libovolně, klient si sám zvolí, kolik peněz chce dávat do akcií, kolik do dluhopisů. Na základě vyhodnocení investičního dotazníku od nás sice každý klient dostane doporučení, ale toto doporučení může odmítnout a nastavit si portfolio podle svého uvážení. Hlavními faktory jsou zde investiční horizont, averze k riziku a znalostní profil klientů. Obecně platí, že čím delší investiční horizont neboli čas do výplaty penzijních úspor, tím dynamičtější strategie.

Velkým tématem je i doporučení lidem, kteří si spoří ve starém penzijním připojištění a mají ještě dost let do penze, přejít do účastnických fondů. Jak na to?
Lidé v transformovaných fondech přichází každý rok o své úspory, protože jim je požírá inflace. Zhodnocení starého penzijka totiž inflaci zdaleka nepokryje. Převod z transformovaného fondu do doplňkového penzijního spoření není vůbec složitý. A nejsou s tím spojeny ani žádné poplatky v případě, že klient si v transformovaném fondu spoří déle než pět let. I v momentě, kdy chtějí změnit penzijní společnost, jsou poplatky minimální, v řádu stovek korun. Vyžaduje to ale vždy dost byrokracie. Nejméně pohodlnou částí při převodu je zajít si na poštu úředně ověřit podpis. Ten je totiž stále vyžadován, i když v dnešní době máme k dispozici již jiné a daleko bezpečnější způsoby ověření identity.

Říkáte, že lidé v transformovaných fondech přicházejí o peníze. Proč jim to neříkají správci těchto fondů?
Penzijní společnosti na tuzemském trhu v této věci volí různý postup. Většina z nich je ale se současným stavem spokojena, respektive jejich vlastníci. Pokud totiž investujete, jako investují transformované fondy, vyjde vás to levněji, než když volíte aktivní přístup. To znamená, že penzijní společnost, respektive jejich vlastníci, což jsou velké banky, mají jistý příjem ze správy těchto fondů za minimálních nákladů. To, že lidé ztrácejí kvůli inflaci na své investici a v dlouhodobém horizontu i na státním příspěvku, není jejich problém. Je to problém lidí…

Nabízíte i Povinný konzervativní fond Rentea, který je ve výnosech na úrovni transformovaných fondů. Ty však kritizujete, proč ho tedy nabízíte?
Je to zákonná podmínka. A i tento fond má význam, především pro hodně konzervativní klienty, kteří nechtějí vůbec nic riskovat. Je to fond určený pro ty, kteří mají těsně před penzí. Několik málo let před penzí se lze spokojit s tím, že zhodnocení investice bude při současných tržních podmínkách hluboko pod inflací, ale zase máte jistotu, že vám hodnota zainvestovaných peněz nezakolísá směrem dolů. Tento fond ale není pro dlouhodobé spoření.

S tím souvisí i takzvané investiční strategie životního cyklu. Nabízíte i je?
Strategie životního cyklu nepůjde přímo sjednat s uzavřením smlouvy, ale bude nabízena v průběhu života smlouvy. V době, kdy klientovi ze zákona musíme nabídnout převod prostředků do povinného konzervativního fondu, mu nabídneme i možnost tyto peníze převést do povinného konzervativního nebo dluhopisového fondu postupně – po dobu pěti let, nebo po dobu deseti let. Nemusí tedy všechny prostředky najednou převést do povinného konzervativního fondu. Výhodou je i to, že klient bude moci zvolit postupné “zkonzervativňování” prostředků i v době žádosti na výplatu penze, která bude trvat minimálně pět let. Cílem je, aby při volbě výplaty penze na delší období nebyly prostředky po celou dobu výplaty penze v povinném konzervativním fondu, ale aby měl klient možnost se rozhodnout, že chce prostředky ještě investovat.

Když se podíváte na vývoj veřejných rozpočtů, co vám z toho vychází? Máte za to, že dobře už bylo? Že standard, který má dnes mnoho tuzemských seniorů, bude pro lidi, kteří jsou dnes v produktivním věku, nedosažitelný? Anebo na penze bude stát mít vždycky?
Berete mi slova z úst. Ano, dobře už bylo. Nejen ekonomičtí analytici, ale i akademická sféra poukazují na rapidně rostoucí zadlužení a blížící se dluhovou brzdu, která prudce omezí utrácení státu. Ani dlouhodobě to nevypadá, že by stát měl dostatek peněz. Výsledkem bude, že důchod bude vůči průměrné mzdě i nadále klesat.

Co očekáváte do budoucna?
Lidé v produktivním věku, kteří půjdou za deset a více let do důchodu, se mohou s velkou pravděpodobností dočkat toho, že dostanou jen jakousi minimální sociální dávku. První reálný náznak tohoto vývoje byl vidět v návrhu ministryně Maláčové, která chce zavést takzvaný nultý pilíř ve svém návrhu důchodové reformy. První pilíř by byl zásluhový, ale už současný vývoj ukazuje, že výše důchodu za zásluhy je minimální.

Řešením jsou tedy vlastní úspory…
Ano, nic jiného při současném hospodaření státu nezbývá. Je to třetí pilíř důchodového systému, je ale potřeba ho nastavit správně, aby lidé nevyhazovali peníze oknem, jak to dělají třeba v těch již zmíněných transformovaných fondech. Ono, když si v takovém fondu spoříte 30 let a fond vám peníze nikdy nezhodnotí nad inflaci, tak byste se divil, kolik vám (ne)zůstane i ze státního příspěvku. Což je jeden z hlavních benefitů spoření na penzi v rámci tuzemského penzijního systému. A dodala bych, že do budoucna poroste i spoluúčast na zdravotní péči. A i to budou muset řešit budoucí penzisté.