I home office může vrátit lidi na vesnici, říká expert z ministerstva

Česko nyní předsedá EU. Ta u některých lidí nemá příliš dobré jméno. I kvůli tomu, že projekty, které Brusel tlačí z veřejných peněz, jsou mnohdy neefektivní až zbytečné. Zaznívá, že jednotlivé země si o penězích umějí nejlépe rozhodovat samy. Co vy na to?
Dotace jsou základním pilířem evropské politiky soudržnosti a ta je zase principiální pro celý evropský projekt. Systém „bohatí dávají a chudí berou“ je cestou, ze které benefitují všichni.

Dnes už přitom nelze hovořit jen o rozdílech mezi státy. Třeba region Praha je dnes na 200 procentech HDP Evropské unie. Karlovarský kraj, který je na tom u nás nejhůře, je na sedmdesáti. Ty rozdíly je nutné vyrovnávat, a to jinak než dotační politikou nelze. Jsem rád, že základní směry a vodítka, kam peníze soustředit, existují.

A nenutí nás Evropská unie občas do některých projektů?
Ono to tak možná nevypadá, ale evropské peníze jsou pouze jedním procentem veřejných rozpočtů EU. Jejich smyslem je sloužit tomu, co má evropskou přidanou hodnotu.

Lidé z obchůdků na vesnicích nevěří v dotační záchranu, účty jsou likvidační

A že nás EU v uvozovkách nutí do projektů na inovace, digitalizaci či do zelených řešení? Ano, to jsou politické cíle evropské politiky. S poměrně dobrou zkušeností z pozice starosty i krajského zastupitele mohu říct, že pokud bychom o tom rozhodovali sami, všechno bychom proasfaltovali v místních komunikacích a silnicích druhé a třetí třídy. Což určitě není to, na co Evropa peníze dává.

To ano, ale sám znám pár podnikatelů, co si za peníze z Bruselu postavili hotely a golfová hřiště. To je přidaná evropská hodnota?
Mluvíte o šedé minulosti evropských fondů a regionálních operačních programů. I kvůli tomu už regionální operační programy v Česku nemáme – i když jsme zemí, která by je díky své velikosti měla mít. Tím spíš nyní podporujeme takzvané integrované nástroje. Například Integrované územní investice, které se zaměřují na rozvoj území okolo aglomerací a velkých měst, nebo místní akční skupiny, které přicházejí s rozvojovými projekty na venkově.

Mohu vás ujistit, že golfiště jsou tak silným mementem, že dnes v rámci rozvoje cestovního ruchu neprojdou. Souhlasím, že podpora podnikatelských subjektů je sporná, protože narušuje trh. Je třeba, aby takové projekty přinášely trvalý přínos jako inovace nebo zaměstnanecká místa. Nebudu obhajovat všechny projekty. Některé skutečně fungovaly tak, že se starosta podívá, jak je vypsaná dotace, a podle toho udělá projekt. To je špatně.

Co s tím?
Pomohla by větší spoluúčast. Pokud má dnes město spoluúčast 10 procent, mnohdy se vážně staví vzdušné zámky. Kdyby to bylo 20 nebo 30 procent, budou o smyslu projektů přemýšlet více. Na druhou stranu EU má strategii a my musíme dát 70 procent prostředků z nich do inovací a věcí, které naplňují zelené cíle.

Kam tedy v současnosti peníze z Bruselu směřují?
Když zůstaneme v gesci ministerstva pro místní rozvoj, tak jsme v létě spustili první výzvy v rámci nového programu IROP. Připraveno je 117 miliard korun, za které se například nakoupí přes tisíc sanitek a dalších vozidel pro integrovaný záchranný systém, postaví nebo zrekonstruuje na 390 kilometrů silnic, podpoří se modernizace 1 400 školských zařízení, postaví se sociální bydlení pro 5 000 lidí nebo vznikne 450 hektarů parků a „zelených prostor“ v obcích a městech.

Státní fond životního prostředí má v gesci zase Modernizační fond, ve kterém je připraveno 300 miliard korun na podporu energetické nezávislosti a lze z něj čerpat prostředky na obnovitelné zdroje energie, solární panely, zateplení budov nebo modernizaci veřejného osvětlení na úspornější varianty.

Smysluplných příkladů, kam „evropské peníze“ proudí a pomáhají, máme plno, jen o tom nevíme. Na ministerstvu pro místní rozvoj vnímáme handicap podpory slabších regionů.

Nejde jen o takzvané uhelné. Jde i o pohraničí – typicky Sudety. Hospodářsky a sociálně ohrožená území, jako je Jesenicko, Broumovsko nebo Kyjovsko. Tam nerovnosti rostou místo toho, aby se snižovaly. Zmiňovaný IROP chceme proto průběžně upravovat, abychom podporu nasměrovali i do těchto regionů.

Právě. Kohezní politika funguje již nějakou dobu a přijde mi, že regiony se od sebe spíše vzdalují, než aby se přibližovaly. Není někde chyba?
Určitě byla, snažíme se to změnit. Bojuji za slabé regiony a venkov. Sám z něj pocházím a jsem s ním silně spjatý. Rozdíly jen prohlubuje, když se bohatým městům dává více a více. To opakovaně kritizují i v Bruselu.

Druhá věc jsou i chybějící lidské kapacity. Třeba Karlovarský kraj má k dispozici zdroje na modernizaci, ale chybějí lidé, kteří by projekty připravili. Moravskoslezský kraj se naopak velice rozvinul. Cílíme na to, abychom šikovné lidi do těchto krajů přivedli.

Ze špice na chvost. Královéhradecký kraj ve srovnání propadl, řeší se proč

Česko je známé tím, že mobilita chybí. Jak chcete kvalifikované lidi motivovat, aby šli bydlet do chudších míst?
Začíná to výchovou. Sám jsem se vrátil z Bruselu na vesnici. Chtěl jsem ji rozvíjet. Takže tohle je i na školách a školkách. Pěstování lokálního patriotismu je důležité. Špičkové pracovníky potom motivuje zázemí. Třeba vysoká škola. Na zmíněném Karlovarsku chybí, regionu by to hodně pomohlo.

Inspiruji se v Jižní Koreji, to je asi jediná země na světě, kde se podařilo otočit trend stěhování lidí do měst. Dnes se vracejí na venkov, ale trvalo to třicet let. S tím souvisí chytré technologie, pokrytí vysokorychlostním internetem, možnost home office. Podobně je tomu v severských zemích a dobrý příklad je i blízké Rakousko.

Jižní Korea, Skandinávie. Můžeme se s těmito regiony srovnávat? Přejímat jejich model?
Inspirovat se a přejímat užitečné postupy pro naše podmínky rozhodně můžeme. Mám kamaráda, který žije v roubence a tam navrhuje vysokorychlostní železnice. Do Prahy jezdí jeden až dva dny v týdnu. Takových lidí je u nás už řada.

Je jasné, že ne všichni se sbalíme a půjdeme pracovat na home office na venkov, ale pro řadu lidí, kteří dnes žijí ve městech, se po vytvoření vhodných podmínek stane venkov příhodným místem pro život a práci. Sami pak začnou přispívat k jeho pozvedání – komunita aktivních lidí dokáže v obcích i malé zázraky, vidíme to už na řadě míst. Je to symbióza.

Je jich možná řada, ale z deseti milionů lidí je to pořád zlomek.
Jsou to příklady, které udávají směr. Z Prahy už se dnes lidé masivně stěhují do Středočeského kraje. Když se podíváte na Estonsko, bylo na tom před dvěma desetiletími jako my. Dnes tam díky digitalizaci vše zařídíte online.

KPMG: Potvrzeno, změna dotací se negativně dotkne 2000 velkých podniků

Jde samozřejmě i o kombinaci se smart cities. Česko je na tohle připraveno. Máme skvělou koncepci, která propojuje město, venkov a regiony. Na ministerstvu pro místní rozvoj se snažíme ji realizovat. Potřebujeme k tomu ale i další resorty. Velké téma je telemedicína, díky níž se lékařská pomoc dostane rychle i do odlehlých míst.

Jak to myslíte?
Mám konkrétní příklad od nás z Olomouckého kraje, kde jsme spustili projekt na monitorování těhotenské cukrovky. Nastávající maminky si samy změří hodnotu cukru v krvi a údaje se pak odešlou lékařům k vyhodnocení. Pacientky tak nemusejí dojíždět na vyšetření. To je princip telemedicíny, usnadňovat každodenní život a zajišťovat přitom vysokou kvalitu zdravotních služeb.

Dnes už tak lékaři dokážou pomocí přístrojů změřit krevní tlak i další údaje a podle toho upravit medikaci. Záchranné služby úspěšně zavádějí obrazový přenos z místa událostí, kdy pomocí kamery v mobilním telefonu volajícího vidí operátoři, co se děje na místě, a podle toho mohou vyslat adekvátní pomoc.

Už několik let se úspěšně testuje ve světě doručování léků drony. Místo abyste si jeli léky vyzvednout do lékárny, vám je dron spustí v určený čas přímo na zahradu. Že to vypadá jako sci-fi, možná ano, ale je to realita, a když před ní budeme zavírat oči, sami sebe okrademe o možnosti, které nám chytré technologie dnes nabízejí.