Jak poznat, že máte před sebou manipulátora, a nestát se jeho loutkou

13.10.2024

Někteří lidé mají potřebu s druhými manipulovat a používají k tomu nejrůznější taktiky. Kdo nechce být jejich loutkou a plnit jejich nejrůznější přání, měl by se takovým manipulacím umět bránit. Jak rozpoznat nejčastější formy manipulací, vysvětluje psycholog Jan Urban.
Jak poznat, že máte před sebou manipulátora, a nestát se jeho loutkou

Manipulace má mnoho forem a dochází k ní v řadě oblastí – osobních, pracovních, obchodních i veřejných. Je častější, než by se mohlo zdát, a není ničím novým. Jednou z prvých učebnic manipulace určenou pro ty, kteří chtějí získat nebo si udržet moc, je známý spis Vladař Niccola Machiavelli vydaný v roce 1532.

Společným znakem nejrůznějších manipulací je snaha ovládat druhé a využívat jich ke svému prospěchu na základě nepravdivých nebo klamných sdělení. A to skrytě, tedy tak, aniž by si to druzí uvědomili. Nástroje, které manipulátoři používají, jsou psychologické, emocionální i řečnické. Těmito taktikami se snaží ovlivnit naše vnímání, myšlení, rozhodování nebo chování tak, aby jim hrály do karet.

Nebezpečí zvané „groupthink“ narůstá. Oč jde a jak ho rozpoznat

ilustrační snímek

Některé z manipulací jsou jednoduché a lze je snadno „prokouknou“. Jiné však mohou být složitější i zákeřnější a mohou působit dlouhodobě. Prvým předpokladem, jak se jim bránit, je o jejich hlavních podobách vědět, rozpoznat je, být na ně připraven a někdy je možná i očekávat. Druhým je být ve svém uvažování kritický a vůči tomu, co manipulátoři říkají, i rozumně skeptický, především tehdy, když mají k určité manipulaci důvod.

Vyvolávání důvěry

Nejjednodušší a nejčastější formou manipulace, které bychom si měli být vědomi, je snaha vzbudit naši důvěru a ovlivnit naše rozhodování nejrůznějšími lichotkami, neupřímnou pochvalou, falešným uznáním, ale i různými, většinou nerealistickými sliby.

Jan Urban

Jan Urban

Je autorem řady publikací, z článků, které několik let publikuje na iDNES.cz, vznikla jeho nejnovější kniha Psychologie pro každý den.

Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.

Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.

Lichotky lidé rádi slyší a těm, kteří jim lichotí, většinou i více věří. Mohou tak snadněji propadnout manipulacím a začít vykonávat to, o co manipulátorovi jde. Například podepsat „mimořádně výhodnou“ smlouvu, která je ve skutečnosti nevýhodná, nebo si koupit oblek, ve kterém podle tvrzení prodavače vypadá člověk mimořádně dobře, přestože mu příliš nesedí.

Pokud nechcete, aby s vámi druzí tímto způsobem manipulovali, neměli by vám ani nejpříjemnější lichotky bránit v tom, abyste manipulátorovi na jeho návrhy nebo doporučení řekli jasné „ne“. K rozpoznání falešnosti nejrůznějších lichotek stačí většinou to, že se zamyslíme nad tím, zda jste opravdu tak dobří, že si je zasloužíte.

Výhrůžky a ultimáta

Protipólem lichotek či slibů jsou hrozby a ultimáta. Ani ty často nebývají reálné a i ty často slouží jen ke snaze s námi manipulovat. Nejčastěji tak, že se hrozeb manipulátora zalekneme a vyjdeme mu vstříc.

Hrozby, podobně jako lichotky, bývají totiž fiktivní a často mají jen podobu blafování. Když si nejste jejich povahou jisti, můžete si vzít určitý čas na rozmyšlenou, o jejich reálnosti se přesvědčit nebo vyhledat pomoc. Pokud dokážete sami blafovat a zachovat při tom „pokerovou tvář“, můžete reagovat i tím, že zvýšíte sázku, a manipulátorovi něčím pohrozíte sami.

Reagovat byste však neměli ani na zdánlivě dobře míněná doporučení manipulátorů, že byste se ve svém vlastním zájmu měli rozhodnout rychle. Prodejci, kteří k rozhodnutí tlačí například tvrzením o tom, že sleva je časově omezena“, „ceny porostou apod., se s vámi téměř vždy snaží manipulovat.

Totéž platí o developerech, realitních makléřích nebo investičních poradcích, kteří se dušují, že jejich trhy půjdou nahoru. O tom, jakým směrem se budou ceny na trzích ubírat, ale ve skutečnosti nic nevědí.

Snaha snížit naši sebedůvěru

K rafinovanějším manipulační taktikám, se kterými se setkáváme nejčastěji v osobních či pracovních vztazích, patří snaha snížit naši sebedůvěru. Tedy dovést nás k tomu, abychom o sobě, svých názorech nebo o tom, čemu věříme, začali pochybovat a stali se tak pro manipulátora „tvárnějšími“.

Taktika spočívá v tom, že vám manipulátor opakovaně říká, že téměř nic pořádně neumíte, že určité věci dostatečně nerozumíte nebo ji nevidíte správně nebo vás opakovaně prakticky za vše, co děláte, kritizuje. Podobná je i taktika, která spočívá v tom, že vás s někým trvale srovnává a ukazuje vám, jak v tomto srovnání zaostáváte.

V případě, že je tato taktika úspěšná, a často tomu tak je, pak tomu, co se vám manipulátor snaží vsugerovat, skutečně uvěříte a o sobě, svých názorem či rozhodnutích začnete pochybovat. Přestáváte být schopni vlastního rozhodování a svá rozhodnutí necháváte na tom, kdo s vámi manipuluje. Činnosti, ve kterých si přestáváte věřit, pak možná dokonce přestáváte sami vykonávat.

V extrémním případě můžete v důsledku toho dokonce začít vidět sami sebe i svou situaci ve zcela novém (a klamném) světle. V důsledku toho jste ochotni přijmout za správný téměř jakýkoli názor, který vám manipulátor předloží.

Receptem na to, jak této manipulaci nepodlehnout, je věřit si. Většinou vám k tomu pomůže, pokud si zrekapitulujeme všechna správná rozhodnutí, která jste v minulosti provedli, co jste na jejich základě dosáhli a zamyslíte se nad tím, čeho chce manipulátor svou kritikou dosáhnout.

Sklon dělat ze sebe oběť

Častou emocionální taktikou manipulátorů je dělat ze sebe oběť, například slovy: „Všichni jsou proti mně“ nebo „Nikdo mě nikdy neměl rád!“ a ze své situace alespoň částečně obviňovat nás. Tedy vyvolávat v nás pocit viny.

Současně s tím vám manipulátor většinou připomíná určité, většinou smyšlené chvíle, kdy vám v podobné situaci pomohl, a snaží se ve vás vzbudit dojem, že mu něco dlužíte. Taktika je používána v situaci, kdy vás chce manipulátor přinutit k určitému jednání v jeho prospěch.

Podobnou taktikou je i sklon rozčilovat se nebo vytvářet konflikty či scény na veřejnosti. Manipulátoři při ní vycházejí většinou z toho, že vám nejsou podobné konflikty odehrávající se před druhými příjemné a že se tak ve snaze jim zamezit můžete rozhodnout, že manipulátorovi raději ustoupíte.

Řešením, jak této manipulaci uniknout, je dát manipulátorovi najevo, že jeho taktika je průhledná, že si za svou situaci může sám a na jeho vydírání nepřistupovat.

Verbální a rétorické manipulace

Různé formy slovní či řečnické manipulace se vyskytují ve veřejném prostoru, ale i pracovních vztazích, například při diskusích nebo poradách. Jejich snahou je filtrovat, zpochybňovat nebo bagatelizovat určitá fakta nebo informace („Vy také všemu věříte“), opírat se o neexistující autority („Tento názor už dávno vyvrátil profesor Jellybean ze Silly Academy“), převádět diskusi do osobní polohy a útočit na člověka, který určitý názor zastává („Zdá se mi, že o tom nic moc nevíte“, „Máte s tím vůbec nějakou zkušenost? apod.).

K dalším formám manipulace patří předstírání, že jste již sami určitý návrh dávno vyloučili („To už tady bylo, a k ničemu to nevedlo“) nebo převádění řeči na jiné téma („To je dobrá otázka. Spíše si však musíme položit otázku…“). Manipulátoři se snaží vyvracet i názory, které druhá strana ve skutečnosti vůbec nezastává nebo druhé obviňují z něčeho, čeho se nedopustili („Je o vás známo, že na tomto řešení jste osobně zainteresován“).

Manipulativní povaha podobných obvinění bývá silnější, když jsou neurčitá, nebo dokonce zcela smyšlená, a to především proto, že se jim začnete bránit. Bránit se obvinění ze skutků, které se nestaly, je však prakticky nemožné Defenzívní postoj, který v diskusi zaujmete, může tak snížit vaši důvěryhodnost. Manipulátor na vás pak může reagovat slovy: „Vidíte, jak cítí potřebu se bránit?“.

Obrana proti těmto obviněním proto není namístě. Daleko vhodnější je na ně nereagovat nebo na jejich povahu otevřeně upozornit. Například tak, že na počátku diskuse řeknete, že když se chceme dobrat určitého rozumného rozhodnutí, měli by se účastníci podobných manipulací vyvarovat.

Manipulace opírající se o vyvolávání obav

Jde o manipulaci obvyklou v politice. Cílem manipulátora je vyvolat obavy, ke kterým není důvod, a nabídnout řešení, většinou takové, které by v případě reálnosti obav stejně nefungovalo. Živnou půdou této manipulace jsou lidské obavy a nejistota a s nimi i přirozená snaha hledat vůdce, kteří nás před našimi obavami ochrání.

Nejlepším způsobem, jak této manipulaci, je uvědomit si, že většina toho, co politici říkají, slouží jejich snaze uchovat si svou pozici nebo získat více svých podporovatelů, a že ve snaze dosáhnout tohoto cíle se často uchylují k tvrzením, která jsou nepravdivá nebo klamavá. Dalším krokem by měla být snaha ověřit si fakta, o kterých mluví, z nezávislých zdrojů.

Pokud tuto možnost nemáte, můžete se zaměřit na způsob, kterým dotyčný člověk hovoří. O tom, že má snahu s lidmi manipulovat, mluví totiž většinou vyjádření poměrně dlouhá, složitá a někdy i nejasná, která manipulátor navíc často zbytečně opakuje.

Patří k nim i vyjádření, která se opírají o velká množství zbytečných cizích slov, v nichž manipulátor skáče od jednoho tématu k druhému nebo předstírá, že nechápe, co mu druhá strana vyčítá. K dalším patří sklon přehánět a zveličovat, odmítat zjevná fakta, diskreditovat oponenty, zvýšeně se bránit, a na podporu svých názorů využívat fakta či údaje, které nelze ověřit ani vyvrátit.

Manipuluje s vámi váš šéf? Najděte si novou práci na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz