Jak přelstít manipulátory a nebýt jejich obětí, radí psycholog

Hlavním cílem snažení manipulátorů je ovlivnit názory či rozhodnutí druhých, aby odpovídaly jejich potřebám. Mnohdy však druhými manipulují jen cvičně či „ze sportu“, protože je to baví. Dokazují si tak svou nadřazenost a pěstují své ego.

Manipulace, a to v osobním i veřejném životě, však bývá průhledná, a tím i riskantní a krátkozraká. Nezřídka tak jako bumerang zasahuje spíše ty, kdo se k ní uchylují. Vyžaduje být „neustále ve střehu“ a své klamy si dobře pamatovat.

Přesto však občas dopadá na úrodnou půdu. Protipólem manipulátorů jsou totiž jejich „přirozené“ oběti – lidé, kterým manipulace vyhovuje, nejčastěji proto, že se tak nemusí sami rozhodovat a vytvářet si vlastní názor.

Pokud mezi tyto „přirozené“ oběti nepatříme, můžeme však manipulaci poměrně snadno čelit. Předpokladem je pochopit její nástroje a vědět, jak manipulátory přelstít.

Útoky na naše emoce

Příkladů manipulativního jednání je nepřeberná řada. Většina z nich má společného jmenovatele. Je vedena snahou vyvolat v nás, většinou nepříliš nápadně, určité emoce.

Může jít o náklonnost a důvěru, vytvářené mlhavými sliby, levnými dary a lacinými lichotkami, pod jejichž vlivem jsme názorům či požadavkům manipulátorů přístupnější. Může však jít i o emoce, které nás mají oslabit a učinit „tvárnějšími“, nebo o emoce, které v nás vůči manipulátorovi vytváří určitý (fiktivní) závazek. Některé z těchto emocí se mohou i vzájemně prolínat.

Nejčastější, byť nejprůhlednější formou manipulace, jsou sliby a lichotky. Používali je již starověcí řečníci a označovali jako „captatio benevolentiae“, tedy jako snahu získat si publikum tím, že mu pochlebovali.

Rafinovanější forma manipulace je vedena snahou nás nejprve zastrašit a pak nám před domnělou hrozbou nabídnout pomoc. „Pomoc“ nám však může manipulátor nabídnout i tehdy, když se mu podaří nás znejistit, snížit naše sebevědomí a sebedůvěru, například důvěru v naše schopnosti či názory. Nástrojem k tomu, častým na pracovišti, je většinou neoprávněná kritika, často i kritika, jež postihuje téměř vše, co děláme.

Podobná je snaha vytvořit v nás pocity viny, hanby či dokonce sebelítosti. Součástí této strategie bývají i nejrůznější nálepky, které manipulátoři lidem kolem sebe dávají. Společným cílem těchto útoků je i snaha přinutit druhou stranu, aby obranou ztrácela svou energii i čas. Ideální jsou pro manipulátory především útoky, jimž schází jakékoli opodstatnění. Proti tomu, co není, se totiž lze jen obtížně bránit.

K vytvoření závazku vůči manipulátorovi může přispět jeho sklon hrát si na ublíženého či ukřivděného. Někdy se přitom může odvolávat i na naše (většinou smyšlené) sliby z minula, ke kterým jsme se mu údajně zavázali, nebo se před námi rozplakat.

Značná část této emocionální manipulace nijak zvlášť škodlivá není a občas se jí dopouštíme všichni. Není však nutná a neměla by být nadužívána. Škodlivá je především tehdy, pokud ostatní výrazně a skrytě poškozuje.

Kdo se k manipulaci uchyluje

K časté manipulaci se uchylují především ti, kteří své cíle nechtějí otevřeně přiznat. Mnohdy k ní sahají i proto, že se domnívají, že získat pro své zájmy druhé je snazší, pokud jim je otevřeně nesdělí. Mnohdy se navíc obávají, že by se otevřeným sdělením svých záměrů mohli stát zranitelní.

Svým jednáním však současně dávají najevo, že jim na dosažení jejich přání a tužeb závisí podstatně více než na zájmech ostatních. Zpravidla jim nezáleží ani na jejich čestnosti i udržování dobrých a otevřených vztahů s okolím včetně toho nejbližšího. K manipulaci se totiž většinou uchylují i tehdy, když vědí, že dříve či později povede ke ztrátě jejich důvěryhodnosti.

V jejich jednání jim zpravidla napomáhá snaha svou manipulaci před sebou ospravedlňovat či racionalizovat. K nejčastějším formám této racionalizace patří snaha přesvědčit se, že se jí dopouštějí všichni, že je svou povahou neškodná, že je pro uspokojení jejich potřeb nutná a že by se bez ní ocitli ve vztahu k druhým v nevýhodě.

Většina této racionalizace tak není ničím jiným než snahou obelhat nejen ostatní, ale i sebe sama. Často je také důsledkem určitého paranoidního vidění světa.

Jak s manipulátory jednat

Při styku s lidmi, kteří se snaží s námi manipulovat, je na místě několik vzájemně se doplňujících strategií. Některé je třeba použít okamžitě, jiné jsou dlouhodobější.

1.Manipulátora ignorujte

Prvou a okamžitou strategií je ignorovat téměř vše, co manipulátor říká (včetně jeho samého). Jednou z největších chyb, které se můžeme při jednání s manipulátorem dopustit, je pokoušet se uvádět jeho konstrukce na pravou míru. Například vyvracet jeho neoprávněnou kritiku a falešné obvinění, kterými se nás snaží znejistět, oslabit či vyprovokovat.

Pokud se s manipulátorem pustíme do sporu, nebo se za chování, z něhož nás obviňuje, dokonce omlouváme, padáme mu do pasti. Podaří se mu tak nastraženým sporem snížit naši důvěryhodnost a vláká nás do konfliktu, na který nemusíme být připraveni.  A často se pak baví tím, jak ve svém rozčílení ztrácíme půdu pod nohama.

Ignorovat bychom proto měli i zdánlivě neškodné, osobní a ve skutečnosti útočné otázky manipulátora. Například typu: „A vy jste kdo?“. Jejich cílem není nás poznat, ale „rozhodit“ a převést téma hovoru jinam.

Pozornost bychom pochopitelně neměli věnovat ani jeho příslibům. Nejen proto, že bývají malicherné či nereálné, ale i proto, že když na ně přistoupíme, začlení nás do fan klubu svých stoupenců, se kterými manipuluje vždy a všude.

Důvodem, proč manipulátora s jeho sliby i útoky ignorovat, je navíc i to, že ho tím zraníme, a to na nejcitlivějším místě. Raníme totiž jeho ego a paradoxně ho většinou i urazíme. A pokud jej zcela ignorovat nemůžeme, například proto, že jde o našeho nadřízeného, je vhodné jej v klidu vyslechnout, o ničem se s ním nepřít a myslet si svoje.

2.Zbavte se pocitů viny a pochybností o sobě

Jedním z nejčastějších nástrojů, ke kterým manipulátoři sahají, je snaha přimět nás k pochybnostem o našich schopnostech nebo v nás vyvolat pocity viny. Může jít i o pochybnosti o našem životě či dokonce pocity viny nad tím, že se cítíme šťastní a spokojení.

Pokud se jim to podaří, pak nás vnitřně oslabují, často natolik, že snadněji přistoupíme na jejich názory či požadavky. Řešením je svým názorům, schopnostem i sobě samému důvěřovat a naslouchat především těm, kteří o manipulaci s námi nijak neusilují.

3.Dejte své práci smysl a cíl

Tato strategie patří k těm dlouhodobým. Jedním z důvodů, proč se manipulátorům daří, totiž je, že řada lidí (většinou v důsledku jednání svých zaměstnavatelů) postrádá smysl své práce a dlouhodobější cíl. Nevědí, proč svou práci vykonávají, o co v ní usilují a jaký je jejich dlouhodobější osobní či profesní cíl. Zaměstnání je tak neuspokojuje, nebo jim na něm příliš nezáleží.

Pokud se jim nedaří najít jinou smysluplnou práci a svému životu však přesto chtějí dát určitý význam a smysl, jsou pro manipulátory ideální kořistí. Snadno totiž uvěří významu téměř jakýchkoli činností i pravdivosti téměř jakýchkoli informací, které jim podsouvají.

Řešením, jak se této manipulaci vyhnout, je nalézt jasný cíl a smysl své práce. Když víme, o co ve své práci usilujeme, nemohou nás manipulátoři z naší cesty svést.

Jak přelstít manipulátory v nás

Sklon manipulovat druhými, především lidmi v našem nejbližším okolí, může občas postihnout i nás. Cílem bývá zvýšit zájem o sebe, posílit jejich souhlas s tím, jak jednáme, zajistit si jejich podporu, ale i posílit kontrolu, kterou nad nimi máme.

Jestliže odhalíme manipulátory, jež číhají v nás, měli bychom si uvědomit cenu, kterou nám manipulace druhými přináší. Její průhlednost vede k tomu, že se mnohdy stává oboustranná. Ničí však nejen vztahy, ale i náš pohled na sebe sama. Obraz sebe sama, jakožto manipulátora, není totiž většinou tím, o co usilujeme.

Přelstít manipulátory v nás může vyžadovat určitou odvahu. Pomůže, když se zamyslíme nad tím, co nás k manipulaci vede, jakou cenu za svou manipulaci platíme a jak bychom cílů, které nám manipulace přináší, mohli dosáhnout i jinak. Pokud se budeme jen trochu snažit, pak cesty, jak jich dosáhnout, nalezneme i bez manipulace. Většinou budou i snazší a bez rizik.