Čtení myšlenek je kritickou společenskou dovedností, možná nejdůležitější vůbec. Tato schopnost je důležitá pro pochopení chování druhých i pro naše rozhodování. Umožňuje nám vyjednávat a spolupracovat, soutěžit, chápat, kdy se s námi někdo snaží manipulovat i navazovat blízké citové vztahy.
Hledáte práci úměrnou svým schopnostem? Najděte ji na internetovém portálu jobDNES.cz. |
Tuto dovednost používáme prakticky každý den: když uvažujeme o tom, zda to, co říkáme, ostatní skutečně zajímá, nebo to jen předstírají, že se mění nálada našeho partnera a jak bychom mu mohli pomoci, zda nastala správná chvíle pro žádost o zvýšení platu, zda nadešel čas utlumit spor, který jsme nedávno vyvolali...
Schopnost čtení myšlenek druhých, označovaná též jako „empatická přesnost“ či „šestý smysl“, je důležitá i proto, že brání nedorozuměním a vzniku zbytečných konfliktů, předsudků nebo obvinění, například od partnera, že ho naše pocity nezajímají, a že se kvůli tomu cítíme osaměle.
Vrozený základ, omezený dosah
Schopnost číst myšlenky druhých je zčásti vrozená a s léty se dále rozvíjí, má však své meze. Závisí na „tréninku“ i podmínkách, v nichž lidé vyrůstají. Příkladem jsou společensky deprivované děti trpící sníženou schopností rozpoznat emoce druhých a děti pocházející z násilnických rodin zase bývají přehnaně citlivé na hněv. Vidí jej i tam, kde není, a vnímají tak hrozby, které neexistují.
Jan Urban
|
Některé vrozené či výchovou posílené vlastnosti mohou vést i ke sklonu interpretovat myšlenky a pocity druhých nepřesně. Příkladem je sklon narcistických lidí vnímat zájem druhých jako snahu je ovládat, nebo lidé se sníženou sebedůvěrou chápou pozornost okolí jako projev nedůvěry.
Míra, ve které jsou lidé schopni rozpoznat myšlenky druhých, tak v průměru nebývá vysoká. Výzkumy prokázaly, že „cizí“ lidé dokážou číst myšlenky a pocity druhých s přesností zhruba 20 procent, a lidé, kteří jsou si blízcí, v průměru z 35 procent. Vyšší je tato schopnost u vzdělanějších, inteligentnějších a psychicky vyrovnaných včetně těch, kteří lépe rozumí sami sobě.
Jen málokdo je však schopen dosáhnout správného odhadu toho, co si lidé v jeho okolí myslí, z více než 60 procent. Nemění to však nic na tom, že existují lidé, kteří mají i výrazně lepší „šestý smysl“.
Co nám v odhadu myšlenek druhých brání
Náš „šestý smysl“ je složitý především proto, že vyžaduje, abychom druhé skutečně, byť nepříliš nápadně, sledovali. Opírá se o řadu ostatních smyslů, o naše myšlenkové schopnosti i naši paměť, především schopnost vybavit si, jakého jednání druhých jsme již byli svědky. Vyžaduje vnímat výrazy obličeje i další řeč jejich těla, registrovat tón jejich hlasu i kadenci či naopak přestávky v řeči, správně chápat význam jejich slov, ale i to, co z jejich strany vyřčeno nebylo.
Jak snáze získat, co chcete. Použijte efekt Benjamina Franklina |
Proti schopnosti číst myšlenky druhých stojí navíc podobná vrozená schopnost, a to schopnost své myšlenky a pocity skrývat, nebo dokonce lhát. Z hlediska lidského vývoje je i tato schopnost prastará: slouží k prosazení našich zájmů a brání skutečné či domnělé obavě, že by nad námi ostatní mohli získat převahu. Jak prohlásil již před staletími Voltaire, dar řeči byl dán lidem proto, aby své myšlenky mohli před sebou lépe tajit.
I lidská schopnost skrývat své myšlenky či záměrně klamat má ale většinou k dokonalosti daleko. Obtížnost správného čtení myšlenek a pocitů druhých komplikuje i fakt, že tyto myšlenky se v průběhu lidské konverzace často rychle mění. Dochází k tomu například tehdy, když nastane během rozhovoru pauza, nebo do něj vstoupí někdo další.
Pokud totiž nejsme schopni tyto „okamžiky zlomu“ v myšlení druhé strany správně odhadnout, nebo jim nevěnujeme pozornost, můžeme je přehlédnout. Důsledkem je, že svou protistranu „čteme setrvačně“, a uchází nám například to, že se již méně směje, že protějšek změnil tón konverzace a na místo lehkého rozhovoru nastoupil hovor vážnější.
Základy šestého smyslu
Čitelností myšlenek a pocitů se různí lidé liší. K čitelnějším patří ti, kteří víc mluví, používají více gest, mají živější mimiku, a své pocity či myšlenky se nesnaží skrývat, protože k tomu nemají důvod. Paradoxně však k těm čitelnějším patří i ti, kteří se snaží klamat velmi usilovně. Prozrazuje je však řeč jejich těla, kterou nedokážou zcela ovládnout. Čitelnější většinou bývají i ti, kteří svým vlastním pocitům lépe rozumějí.
Základem úspěšného čtení pocitů a myšlenek druhých je tak pozornost věnovaná jejich tělesným projevům, a to jak pohybům, tak důležitým vodítkům ve výrazu jejich obličeje. Často jde i o takzvané mikrovýrazy, které jsou svou povahou jen krátké a prchavé. O to větší pozornost je však třeba jim věnovat.
Sedm typů lidí, kterým je nejlepší se vyhnout. O koho jde a čím škodí? |
Nejlépe je lze registrovat ve výrazu očí, za které se nedá schovat. O okamžité náladě druhých svědčí především rozšířené nebo zúžené zornice, signalizující zájem nebo naopak odpor. Věděli to již starověcí obchodníci, kteří se podle velikosti zornic svých zákazníků rozhodovali, jak upravit cenu svého zboží.
Díky mnoha svalům v okolí očí mohou působit sklesle, a poukazovat na smutek, vyjadřovat zděšení (když jsou široce otevřené), nesoustředění a žárlivost (v případě upřeného pohledu), netrpělivost a nudu (při těkavém rozhlížení se kolem) apod.
Ještě přesnější odhad pocitů druhých dosáhneme tím, když sledujeme, jak do sebe zapadají jednotlivé složky verbální i neverbální komunikace. Jejich slova, gesta, výška hlasu apod. mohou být totiž buď v souladu, nebo ne. Ve druhém případě jde zpravidla o projev toho, že daný člověk si není jistý tím, co říká, že je nervózní, nemluví pravdu nebo chce svůj skutečný názor skrýt.
Důležité je i to, co druhá strana říká. Pokud máme pochybnosti o pravdivosti sdělení, je dobré se zaměřit na to, o čem protějšek nemluví, čemu se v rozhovoru vyhýbá, co se snaží přejít nebo při jakých tématech zvyšuje tempo své řeči. Zpravidla jde totiž o témata, která nejsou příjemná a druhá strana je chce mít co nejdříve za sebou.
Chyby v odhadu druhých
Nejčastější příčinou chyb v odhadu druhých je, když je náš odhad příliš rychlý a posuzujeme druhé podle sebe. Lidé jsou však různí a na podobné situace mohou na základě svých vlastností i zkušeností reagovat odlišně. Soudit tak příliš podle sebe může být zrádné.
Platí to tím více, když druhým přisuzujeme myšlenky či pocity, které si u sebe nechceme připustit. Nebo tehdy, když máme zvýšený sklon připisovat druhým úmysly převážně špatné, postranní či nekalé.
Schopnost číst myšlenky druhých se snižuje i tím, že narůstá digitální komunikace, která schopnost naladit se na pocity druhých snižuje. Potvrzují to některé výzkumy.
Rozdíly mezi muži a ženami
Podle ustáleného názoru jsou empatické schopnosti žen vyšší než mužů. Výzkumy však poukázaly na to, že vyšší schopnosti žen v odhadování pocitů druhých je spojena s jejich vyšším zájmem o to, co druzí říkají a vyšší snahou to pochopit. Muži však podle výzkumů mohou číst myšlenky téměř stejně dobře jako ženy, a to, když chtějí, nebo když se na odhady druhých soustředí. Problém je v tom, že ne vždy tomu tak je.
K podobnému závěru došel i výzkum, jež zjistil, že čerstvě oddaní manželé a manželky bývají ve vzájemném čtení své mysli lepší, než manželé a manželky po několika letech. Mohlo by se zdát, že se v této schopnosti dlouholeté manželské páry postupně zdokonalí, ve skutečnosti však jejich „empatická přesnost“ s léty manželství naopak postupně odeznívá. Důvodem může být, že k rozpoznání svých pocitů ztrácejí motivaci, možná i proto, že si myslí, že tuto schopnost již zvládli. S uvedeným zjištěním koresponduje i to, že spokojenost v manželství po jednom roce klesá.
Příčinou však může být i to, že rozvážné páry vědí, kdy „jít svému partnerovi do hlavy“ a kdy zůstat mimo. Jsou totiž situace, kdy je soukromí partnera třeba respektovat. Zvyšuje to šanci, že se bude chovat stejně diskrétně i k nám.
