Kdy vás šéf naposledy pochválil? A jak jsou na tom v jiných firmách?

Pochvala za naše dovednosti, uznání naší práce je něco, co se jen tak rychle nepřejí. Chválení si užívají všechny typy osobností, trochu rezervovanější jsou snad jen flegmatické povahy. 

Naopak pro melancholiky je uznání hlavním motorem jejich práce. „Vztahy hluboce prožívají a mají tendenci si věci brát příliš osobně. Od svého týmu a šéfa očekávají uznání, ocenění svého přínosu a užitečnosti,“ říká mentorka Michaela Tetzeli.

Na to, jak oceňují šéfové své podřízené v tuzemských firmách, se zaměřil nejnovější průzkum Barometr zaměstnanců, který provedla společnost Up Česká republika.

Z výpovědí více než tisícovky respondentů vyplynulo, že čeští šéfové to s chválením svých podřízených vůbec nepřehánějí. Několikrát nebo aspoň jednou za týden je v práci chváleno sice solidních 20 procent lidí, zato téměř čtvrtina lidí se v práci nedočká uznání buď vůbec, nebo méně než jednou za rok. O moc lépe na tom není dalších 30 procent lidí, kteří pochvalu obdrží maximálně párkrát do roka.

„Postoj šéfů k zaměstnancům je určen do velké míry způsobem, jak jsme byli vychovaní ve škole. Jsem přesvědčená, že spousta lidí si na to dobře pamatuje. Proto můžeme pořád bohužel narazit v praxi na postoj: Dokud po tobě neřvu, ber to jako pochvalu,“ říká lektorka Cristina Muntean.

Chvála chválení

Podobné je to i v dalších postkomunistických zemích, pro Čechy je ale vyslovit jednoduchou pochvalu obzvlášť obtížné. „Česká kultura je introvertní a dost sarkastická. Češi si libují v poukázání na to, co se nepovedlo, nebo proč se něco nemusí povést,“ poznamenává Muntean. Český manažer, který umí chválit, je svým způsobem zázrak.

Na pracovní pochvaly žádný jednotný mustr není. Pokud nás šéfové vůbec chválí, tak nějak podle svého založení – někdo spiklenecky mrkne a zvedne palec nahoru, jiný pošle vlídný mail a od dalšího uznání neuslyšíte, i kdybyste pracovali na sto padesát procent. „Někteří se stydí, jiní zase zapomínají na pochvaly v krizových obdobích, když je příliš mnoho práce a stresu. Určitě je dobré manažery v tomto směru vzdělávat,“ poukazuje Stéphane Nicoletti, ředitel společnosti Up Česká republika.

Podle Barometru zaměstnanců formálněji chválí vysokoškolsky vzdělaní vedoucí a obecně nejvíce oceňují úsilí svých lidí pražské firmy. „Velmi zajímavé je zjištění, že z pohledu mladších zaměstnanců se zdá, že je mladší šéfové chválí častěji. Mladší nadřízení pak naopak dle mínění starších zaměstnanců chválí méně často,“ říká Stéphane Nicoletti.

Nejméně uznání slyší lidé ve věku 54 až 65 let. Ale ne že by lidé na seniorských postech oceněním pohrdali. Každý čtvrtý zaměstnanec by si rád vyslechl pochvalu častěji, na Moravě je to skoro třetina zaměstnanců. Zato Pražanům chybí ocenění nejméně.

„Pojďme to říct na rovinu: když peníze chybí, ani nejlepší pochvala nemůže změnit pocit křivdy, který lidé prožívají. Odpovídající platy by proto měly být samozřejmostí v každé firmě. Když jsou ale platy konkurenceschopné, jak si pak můžete udržovat lidi? Přeci dobrou atmosférou v týmu a ve firmě,“ míní Muntean.

Bravo bravissimo…

Matematika je jednoduchá: čím více kritiky, tím méně psychologického bezpečí, důvěry, motivace a produktivity. A naopak. Šéfům, kteří neumějí chválit „od přírody“, může pomoci stejně jako v každém jiném vzdělávání metodika, jak na to. I chválení se jde naučit. „Důležitá je upřímnost, věnovat se i drobným detailům, vysvětlit, proč chválím, a ne jen říct ‚Bravo‘,“ myslí si Nicoletti.

Aby byla pochvala důvěryhodná, měla by být ideálně faktická. A také by měla přijít co nejdřív po povšimnutí chtěného chování nebo příznivého činu. „Pochvala, která přijde po měsících, je pořád dobrá, ale má menší dopad. Proto třeba fungují bonusy, které lidé dostávají hned poté, co udělali něco dobře, a nejen na konci roku, kdy je všichni očekávají a berou za samozřejmost,“ podotýká lektorka.

A abychom ideální pochvalu jen nepopisovali, Muntean jednu takovou rovnou uvádí: „Martine, všimla jsem si během včerejší porady, že jste byl celou dobu plně přítomný, měl jste zapnutou kameru a položil jste v chatu zajímavé dotazy. To je přesně druh chování, které chceme v našem týmu podporovat, a já vás za to chci moc pochválit a poděkovat. Nejenže díky vašemu chování jsem se i já jako vaše manažerka cítila pochopena a vyslyšena, ale také vím, že máte zájem o spolupráci v týmu a že se na vás můžu spolehnout, kdyby o něco šlo. Proto vás poprosím – pokračujte v tom, co děláte, jak během našich interních porad, tak během hovorů s našimi klienty. Když to uděláte, myslím si, že před sebou máte skvělou budoucnost.“

Uff, a máme to za sebou. Ještě vyslovení několika podobných uznání na procvičení a nebude lepšího šéfa široko daleko.

Jako zaměstnanci vám ale nezbývá než čekat, že vás podobné ocenění dostihne také. Pokud ale přece jen bude váš šéf na pochvaly skoupý, zkuste se naučit ocenit sám sebe. Neboť ani v tomhle nejsme žádní mistři světa.

„Každý workshop začínám rekapitulací toho, co se klientům povedlo. Nejnáročnější je učit lidi, aby uměli pochválit sami sebe za dobré výkony. Naučit se vnímat sebe i to, co se nám povedlo v minulosti, je základní nástroj budování zdravé sebedůvěry. I v tom si myslím, že máme jako společnost stále rezervy,“ uzavírá Muntean.