„Česko je jedna z nejbezpečnějších zemí na světě. A také si zde vydělám slušné peníze,“ říká sedmatřicetiletý Kalangara Ramachandran Sajithkumar, který pochází z jihu Indie, konkrétně ze státu Kerala. V opavské firmě pracuje jako svářeč kovů. Předtím působil společně se čtyřmi svými indickými kolegy v Polsku. Nebyli tam spokojeni, a tak se rozhodli pro změnu.
Svářeči z Indie či Filipín. Firmy v Česku nabírají pracovníky z různých koutů světa |
„Agentura nám sdělila, že by s nimi dokázala domluvit pracovní zkoušku. Z Polska přijeli sem, a když udělali zkoušku, zjistili jsme, že jsou dobří svářeči. Poté museli odjet zpátky do Indie a začít vyřizovat povolení,“ vysvětluje personalista společnosti OSTROJ Alexandra Hirčová.
Hledáte nové zaměstnance? Vyberte si ze 120 tisícové databáze uchazečů na portálu jobDNES.cz. |
Pro firmy i pracovníky představuje vyřízení pracovního povolení dlouhý a náročný byrokratický proces. Na vyřízení potřebných dokumentů čekal Kalangara rok. V mezidobí dělal odvoz z letiště ve městě Kochi. „Z domova mám letiště asi osm kilometrů,“ říká. Do Česka přicestoval až v lednu letošního roku.
Pro komunikaci používáme překladač
V týmu Kalangara pracuje s indickými i českými kolegy. Ředitel oddělení Personalistika Ladislav Botur již dříve pro iDNES.cz zmínil, že firma neměla žádný problém se začleněním indických pracovníků do kolektivu. Jazykovou bariéru vyřešily chytré technologie. Kalangara totiž umí česky jen základy, jeho čeští kolegové zase nehovoří anglicky. Pro dorozumívání proto používají překladač.
„Standardně není běžné, že zaměstnanec může mít při práci mobil. Měl by ho mít ve skříňce. Ale ti, kteří mají na starosti Indy, u sebe mobil mají. Mají přístup na firemní wifi, aby si mohli věci překládat,“ vysvětluje Alexandra Hirčová.
Kalangara Ramachandran Sajithkumar je v práci spokojený. V Opavě se mu líbí a žádná negativa v práci ani jinde obecně nenašel. „Jsem tady zatím čtyři měsíce,“ směje se. Chutná mu české pivo a zvykl si i na česká jídla. „Rád si v podnikové jídelně dávám vepřové maso a rýži,“ zmiňuje. První dva měsíce do jídelny ale nechodil, jemu i jeho kolegům se totiž zdála česká jídla planá, vařili si proto sami.
S manželkou si voláme třikrát denně
Česká republika je sedmou zemí, kde Kalangara pracuje. „Když mi bylo 21, vydal jsem se na Střední východ,“ říká. Pracoval třeba v Saúdské Arábii, Bahrajnu, Kataru či Spojených arabských Emirátech. Do Indie se zatím natrvalo nemá v plánu vracet, ačkoliv tam má rodinu. Vzhledem k dnešním možnostem jsou ale neustále v kontaktu. „S manželkou si voláme třikrát denně. Deset minut ráno, deset minut během oběda a půl hodiny nebo hodinu večer,“ zmiňuje.
V Česku si podle jeho slov vydělá lépe než ve své rodné zemi. Obecně však nelze srovnávat jen platy. „V České republice jsou vyšší životní náklady. Člověk se v Indii naobědvá za 100 rupií, to je zhruba 25 korun. Cigarety tam stojí zhruba 35 až 40 korun,“ uvádí příklad. Je tam levnější i bydlení, například postavit rodinný dům ho podle jeho slov vyšlo na čtyři miliony rupií, což je v přepočtu 1,1 milionu korun.
Počet pracujících Indů v Česku rok od roku roste. Ke konci loňského roku jich evidovaly úřady práce 5 466. Nejčastěji působili v oblasti informační a komunikační činnosti (22 procent), zpracovatelském průmyslu (18 procent) a v oblasti ubytování, stravování a pohostinství (16 procent).
