Když není buddy, pomůže vyřídilka. Jak uspět v první práci a co určitě nedělat

Příchod do nového zaměstnání zařadili odborníci mezi nejvyšší psychické zátěže, které nás mohou v práci potkat. Trumfnou ho jen vyhazov a odchod do důchodu.

U absolventa, který nastupuje na své první místo, prostým příchodem stres zdaleka nekončí. Když připočítáme zátěžové body za změnu životních podmínek, spánkových či stravovacích zvyklostí, nárůst odpovědnosti, je s podivem, že se z první práce neutíká hromadně.

Pavel Procházka nastoupil na své první místo v automotive letos na jaře. Zkušební doba mu úspěšně skončila na začátku letních prázdnin, a tak požádal šéfa o dovolenou, na kterou každý rok ve stejný čas jezdívá. Volno nedostal. „Vedoucí mi řekl, že jsem si měl zamluvit dovolenou dřív, že už si kolegové prázdniny rozebrali,“ krčí rameny mladý muž. A další stresové body za konflikt se šéfem jsou na světě.

Pavel to ale nevzdal, práce se mu líbí a taky si je vědom, že mohl přemýšlet trochu dopředu. „Když jsem viděl, jak se o prázdninách kolegové střídali po týdnu jeden po druhém, bylo mi jasné, že říct si o dovolenou uprostřed léta pár dní předem bylo naivní,“ usmívá se mladý technolog.

„Absolvent se s nástupem do práce dostává často do velmi odlišného režimu fungování, než na jaký byl doposud zvyklý, a na to je potřeba, aby se mentálně nastavil. Určitě tomu hodně pomůže, pokud se rozhodl pro práci, na kterou se těší, protože pak je jakákoliv změna mnohem lehčí,“ říká Petra Marzini, HR ředitelka společnosti Anect.

Ve velkých podnicích, které přijímají každý měsíc deset dvacet lidí, pořádají pro všechny školení. „Jednou měsíčně se mohou noví zaměstnanci zúčastnit i komentované prohlídky kanceláře,“ říká Barbora Straková ze SAP Services.

Nováček se stará, nováček má

Už jste někdy slyšeli o buddym? Je to zpravidla starší, ale hlavně zkušenější kolega, který člověku pomůže hladce projít nástrahami prvního místa. Od něj se dozví vše od obsluhování kávovaru až po detailní informace ke svému prvnímu pracovnímu úkolu.

„Nováček po škole k sobě dostává mentora, tedy zkušenějšího kolegu, který se mu věnuje, provází ho během prvních měsíců ve firmě a dohlíží na něj,“ říká Tereza Korousová, HR manažerka potravinářské společnosti Bidfood.

Zejména pro introvertní typy povah je takový mentor spása. „Připadala jsem si absolutně bezprizorní. Nastoupila jsem čerstvě osmnáctiletá do okresní knihovny, ale první dny jsem vlastně jen seděla. Nikdo se mi nevěnoval, nikdo po mně nic nechtěl. Ženské se bavily mezi sebou, občas mi daly něco na zařazení do fondu. Jinak nuda, nuda, nuda. Těšila jsem se na čtvrtou hodinu odpoledne, kdy jsem se ptávala, jestli už můžu domů,“ říká třiatřicetiletá absolventka střední knihovnické školy, která dnes pracuje na městském úřadu.

Nedělejte mrtvého brouka

Pro všechny neznalé platí zlaté pravidlo: ptát se, ptát se a ještě jednou ptát se. „Nejdůležitějším článkem v adaptačním procesu nováčka je jeho nadřízený, který by mu měl být k dispozici pro jakékoli dotazy a současně by jej měl upozornit na běžná úskalí nebo ne zcela zřejmá pravidla. A to opravdu po dobu minimálně několika měsíců, kdy bude s adeptem pravidelně pracovat formou krátkých setkání, na nichž je třeba si vnitřní svět firmy vyjasnit,“ připomíná Eva Svobodová z Uniqa pojišťovny.

I když zpočátku neoslňujete vědomostmi nebo se vám podařilo třikrát v týdnu zaspat, neschovávejte hlavu do písku. Řešte to. Asi nejhůře okolí snáší moment, kdy se změníte „v mrtvého brouka“.

„Největší chybou je, pokud zaměstnanec přestane komunikovat. Nepřijde do práce, nelze se mu dovolat, nereaguje na emaily. V naší společnosti razíme kulturu vzájemné důvěry. Přesto se setkáváme s typy ‚vyhnívačů‘, kteří prostě nedorazí do práce, a protože si jsou vědomi chyby, raději nekomunikují,“ říká Jan Holub z Aperam Stainless Services & Solutions Tubes CZ.