Dávno předtím, než přišel koronavirus a vše, co nyní zažíváme v souvislosti s jeho řešením, někdy počátkem roku 2019 očekávaly firmy v České republice ekonomický pokles. Pokles nepřišel, místo něj jsme vystaveni zdravotní krizi, a protože tato krize trvá dlouho, začínáme pociťovat problémy. Lidé cítí nejistotu. Tato nejistota pochází ze dvou zdrojů.
Nečekejte na to, až přijdete o práci. Najděte si včas novou na pracovním portálu jobDNES.cz. |
Prvním z nich je samotný fakt, že už rok čelíme bezprecedentní situaci. Zaměstnanci musí dodržovat řadu omezujících bezpečnostních a hygienických opatření, která je stresují. Jsou denně zasypáváni negativním zpravodajstvím. Vedle toho je zde druhý faktor: čím déle krize trvá, tím více přemýšlíme o budoucnosti.
Před začátkem koronavirové krize byla ekonomika za vrcholem přirozeného cyklu. Nyní se obáváme toho, co přináší jeho sestupná část: tedy snižování mezd, omezování benefitů (které byly do konce roku 2019 v mnoha firmách nadstandardní), revokace některých opatření pro „pohodlí“ zaměstnanců, a samozřejmě propouštění.
To samo o sobě z pohledu zaměstnavatelů nemusí být problém, ostatně nezaměstnanost na úrovni 2% v některých regionech v současnosti nedává prostor pro efektivní nábor a personální náklady jsou u firem s nižší přidanou hodnotou práce na hranici rentability. Z pohledu zaměstnanců se ale jedná o potenciální katastrofu. Která se může přidat k té, kterou právě prožíváme v podobě viru.
Udržení stability zaměstnanců stojí a padá na managementu firem. Nejdůležitější roli zde hraje management liniový; mistři, nejnižší vedoucí pracovníci. Aby firmy udržely klid a výkonnost, potřebují v prvé řadě fungující komunikační kanál, kterým mohou pravidelně a aktivně „mluvit“ se svými zaměstnanci. Nejlépe je, pokud takové kanály máme dva.
Proč je komunikace důležitá
Častou otázkou manažerů je, nakolik zasvětit zaměstnance do strategického řízení firmy. Optimální je, pokud jim dáváme informace, ale současně je nepřetěžujeme. Množství detailních informací o plánování a organizaci může mít opačný efekt, než chceme.
Každý by však měl vědět, k čemu firma směřuje, že má (pokud má) jasný cíl, a za současné krize také nejlépe jasný milník v dosažitelné budoucnosti. Každému by měli manažeři opakovat, že všechny kroky, které dělají, směřují k tomuto cíli, a že pro jeho dosažení je potřeba práce každého zaměstnance.
Vojtěch Bednář (1979)
 |
Pokud je to ekonomická situace umožňuje, je dobře, když firma prostřednictvím vedení dává svým zaměstnancům nepravidelně malé, ale příjemné pozornosti jako výraz poděkování za jejich nasazení.
Lidé čelí velké míře stresu díky vnějším okolnostem a touto cestou jim ukazujeme, že nám na našich zaměstnancích záleží. Nemusí to být drahé ani exkluzivní benefity, ale měly by přinášet užitek a nesmí se stát rutinními.
Pokud to manažeři doposud neudělali, je právě teď nejvhodnější doba na to, aby v rámci svých firem našli nejdůležitější zaměstnance. Lidi s největším potenciálem rozvoje, nositelé know-how, nejzkušenější pracovníky. Těmto lidem je dobře se věnovat individuálně, protože v době nejistoty jsou to často oni, kdo udržuje v klidu ostatní zaměstnance a pokud by nastala krize, budou to oni, kdo představuje kontinuitu firmy.
Všem zaměstnancům je potřeba říkat, že i když je současná doba nesnadná, společně ji překonáme a jedině společně z ní vyjdeme silnější.
Skepse, negativismus, nebo dokonce nekomunikace ze strany managementu jsou živnou půdou fám a pomluv, které mohou firmu doslova rozložit.
Přiměřená míra optimistického nastavení a výhledu do budoucna dává lidem pocit, že management vede jejich firmu správným směrem, že ví, co dělá. Právě tento pocit nám dává jistotu, kterou v současné době mimořádně potřebujeme.
