„Studoval jsem proto, abych mohl být v životě jednou úspěšný,“ vylíčil pro web CNN Sunil Kumar, který už zjistil, co to znamená se pro úspěch dřít. „Myslím si, že pokud se člověk opravdu snaží a má vzdělání, měl by být schopný si najít práci.“ Najít si zaměstnání v jedné z nejrychleji rostoucích ekonomik světa ale může být oříšek i pro někoho jako je osmadvacetiletý Kumar, který už má bakalářský i magisterský titul a ve studiu by chtěl ještě pokračovat.
Bojíte se nezaměstnanosti? Najděte si stabilní práci včas na pracovním portálu jobDNES.cz. |
Kumar práci má, ale určitě ne takovou, která by odpovídala jeho vzdělání a stoprocentně ne takovou, ze které by se těšil. Posledních pět let totiž strávil se smetákem v ruce, zametáním podlah ve škole na vesnici, kde bydlí. Je to práce na plný úvazek, bokem si pak ještě přivydělává doučováním mladších žáků. Říká, že si tak přijde na 85 dolarů (1 870 korun) měsíčně.
„Není to moc,“ uznává s přihlédnutím k tomu, že musí ještě přispívat na živobytí své sestře a starším rodičům. Je to ale podle jeho slov to jediné, co mu zbývá. V ideálním případě by pak chtěl být jednou učitelem. „K tomu mám také ty tituly. Místo toho ale dělám rukama, jen abych vyžil,“ dodává.
Podobně žijí i miliony jiných mladých Indů. Jejich nezaměstnanost v zemi, která se nedávno stala nejlidnatějším státem světa, roste strmě. Tento vývoj tak podrývá optimistické předpovědi, že skutečný ekonomický boom na Indii ještě čeká.
Ekonomický zázrak
Na rozdíl od Číny, jejíž populace stárne, měla mladá generace zajistit Indii výkon a prosperitu. Kombinace obrovského rezervoáru pracovních sil a budoucí spotřeba jejich domácností měla podle mnohých expertů nastartovat indický ekonomický zázrak. Výsledek je zatím opačný: obrovská konkurence na trhu práce a žalostný nedostatek míst.
A tak proti Číně, kde se ekonomové bojí, že nezbude dost ekonomicky aktivních lidí, kteří finančně zajistí rostoucí davy seniorů, je příběh v Indii odlišný. Není dost pracovních pozic, aby se uživili všichni, kteří právě dorůstají do produktivního věku.
Uhlím proti úmorným vedrům. Jeho těžba je nyní v indických dolech rekordní |
Centrum pro monitoring indické ekonomiky se sídlem v Bombaji upozornilo na data Světové banky. Podle nich v severní Americe pracuje zhruba polovina mladých ve věku 15 až 24 let. V zemích OECD je to v průměru 42 procent, v EU třetina mladých. V Indii je však podle posledních dostupných údajů pouze 23 procent.
Někteří analytici to popisují jako časovanou bombu a varují před sociálními nepokoji, které mohou být jen otázkou času. „Podle mě je to chyba naší vlády,“ sděluje Kumar s tím, že někdy je z nemožnosti najít práci zoufalý a naštvaný.
Experti varují, že problém bude ještě palčivější s tím, jak populace dále poroste. Kaushik Basu, profesor ekonomie na Cornellově universitě v New Yorku a bývalý šéf ekonomické rady indické vlády, řekl, že nezaměstnanost mladých dosahuje šokující výše. Podle něj postupně roste už zhruba patnáct let, ale posledních zhruba osm let přineslo dramatický nárůst počtu mladých bez práce.
Příležitost, nebo katastrofa
„Pokud tato kategorie lidí nenajde zaměstnání, bude to jedna velká katastrofa,“ říká ekonom Basu. Poukazuje tak na vývoj demografické křivky Indie, která se posunula a nyní tak podíl lidí v produktivním věku převyšuje ty, kteří v něm už nebo ještě nejsou.
V důsledku neřešení problému se tak čím dál mladší lidé dostávají pod tlak extrémně soutěživého prostředí. Jednou z nich je žákyně střední školy Megha Kumariová, která svoje rodné město opustila s odchodem ze základní školy. Zvolila si prestižní akademii v milionovém městě Kota, ze kterého to má domů za rodiči 1 300 kilometrů. Je to jedna ze vzdělávacích institucí, které se vyskytují napříč Indií a připravují ty nejbystřejší hlavy pro nejlepší university v zemi.
Indie stahuje nejhodnotnější bankovky. V zemi propuklo nákupní šílenství |
Megha tvrdí, že je to její nejlepší šance, jak dosáhnout svého snu, totiž stát se profesorkou. Stojí to ale hodně úsilí, psychického vypětí i peněz. V zemi, kde je průměrný plat běžného zaměstnance 225 dolarů (5 tisíc korun) měsíčně, se školné na akademii pohybuje v rozmezí 145 až 1 870 dolary (tři až čtyřicet tisíc korun) ročně.
Středoškolačka, která má ambice se vymanit z průměru, se také svěřuje, že jí chybí podpora rodičů. „Prostředí je tady opravdu stresující, každý s každým pouze soutěží,“ říká dívka a dodává, že toho na ní často bývá moc.
Tuto zkušenost potvrzuje i Sarang Agrawal, který letos oslavil osmadvacáté narozeniny. „V tak soutěživém prostředí se pohybujeme už od dětství,“ popisuje student, který se právě připravuje na přijímací řízení do indické státní služby. „V Indii je soutěž úplně všechno, každá zkouška ve škole, každý pohovor...“
Agrawal je jeden z milionu lidí, kteří se hlásí na elitní místo ve státním sektoru, ovšem na vysněnou pozici se nakonec dostane méně než procento úspěšných. Mladí lidé podle něj cítí velký tlak. „Někteří za mnou chodí s tím, že nemohou spát,“ popisuje svou zkušenost. Od neustálého napětí si ani není možné odpočinout, najít si rozptýlení. „Žádný sociální život, žádné randění, nic,“ vyjmenovává Agrawal. „Alespoň ale máme cíl.“
Podobné testy nakonec každého doženou na hranu možností. Agrawal už své štěstí zkusil čtyřikrát, bez úspěchu. Honbu za svým snem ale nevzdává. Snahu pociťují I jeho rodiče, do přípravy svého syna investují každý rok tři tisíce dolarů (66 tisíc korun). „Za tu cenu si mohli naši dojet pro několik nových aut, místo toho stále podporují mě,“ říká mladý muž, který podle svých slov cítí, že nemá jinou možnost. „Žádný plán B není,“ uzavírá mladík podle CNN.
