Zákon nechtěných či nezamýšlených účinků, který o těchto situacích hovoří, působí v nejrůznějších oblastech života. V některých případech mohou být nechtěné důsledky našich rozhodnutí pozitivní, například při náhodném objevu léků. V častějších jde však o nečekané důsledky negativní, které maří výsledky i dobře míněných rozhodnutí.
Hledáte práci snů? Najděte ji na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz. |
K nejvážnějším nezamýšleným důsledkům našich rozhodnutí patří ty, které vedou k opaku toho, o co dané rozhodnutí usilovalo nebo čemu mělo zabránit. Jde o situace, kdy provedená rozhodnutí a přijatá opatření fungují jako „lék“, který je horší než nemoc.
Příkladem je příběh z dob britské koloniální správy v Indii, která vypsala odměnu za každou zabitou kobru. Úřady totiž po čase zjistily, že kobry v důsledku tohoto opatření řada lidí chová a rozmnožuje, takže jejich počet roste. Podobný dopad měl i dar sítí na moskyty jedné africké zemi. Z moskytiér se staly rybářské sítě a výsledkem daru nadměrný rybolov, jež přivodil několikaletý hladomor.
Příčiny nezamýšlených důsledků mívají společné jmenovatele. Patří k nim neschopnost předvídat a rozumně analyzovat, co může určité rozhodnutí přinést a jak na ně lidé mohou reagovat. K dalším příčinám patří důraz na krátkodobé výsledky rozhodnutí na úkor těch dlouhodobějších. A občas i nadměrné obavy před jevy, které nastanou jen zřídka, nebo nastat dokonce nemohou vůbec.
Nejznámější případy
K nejviditelnějším projevům zákona nezamýšlených důsledků dochází v oblastech veřejného rozhodování. Hlavně proto, že jejich aktéři berou jen zřídka v úvahu změny lidského chování, ke kterým po změně určité politiky dochází.
Jan Urban (1953)
 |
Příkladem je snaha „pomoci ekonomice“ nízkými úrokovými sazbami, které vedou k neuváženým investičním rozhodnutím a cenovým bublinám.
Nebo snaha zpřístupnit bydlení regulací maximálních cen bytů či nájmů, což pravidelně vede ke zhoršení nabídky bydlení. Podobná bývá politika přílišného zvyšování minimální mzdy, posilující nezaměstnanost nejméně kvalifikovaných a zkušených lidí, například absolventů škol.
Podobný dopad mají nejrůznější sociální podpory, jejichž výše převyšuje úroveň mezd. Již desítky let jsou známá i opačná působení sociální politiky. Příkladem je podpora svobodným matkám, která zvyšuje počet neúplných manželství.
K historicky nejznámějším případům politických opatření, vedoucím ke vzniku nezamýšlených důsledků, patří americká prohibice, jež namísto omezení konzumace alkoholu vedla k jeho rozšíření. A navíc přinesla i nebývalý rozvoj organizovaného zločinu. K humornějším případům tohoto zákona patří tzv. efekt Barbry Streisandové, který je důsledkem snahy zamezit šíření určitých informací. K těmto informacím se totiž zpravidla upíná o to větší pozornost.
V případě Streisandové šlo o neúspěšnou snahu žalovat nakladatelství za publikování snímků jejího obydlí, které rázem vedlo k tomu, že si je prohlédly statisíce lidí.
Nezamýšlené důsledky osobních rozhodnutí
S působením zákona nezamýšlených důsledků, tedy tím, že naše jednání může mít i jiné důsledky, než si přejeme, se často setkáváme i v osobním životě. Zafunguje především tam, kde naše rozhodnutí jsou příliš rychlá, nepříliš promyšlená a ovlivněná prudkými emocemi. Často působí i tam, kde spoléháme, že dříve uplatněné řešení určité situace poslouží stejně dobře i podruhé.
Příkladem je snaha být se všemi kolem nás v nejlepších vztazích, jež nás dříve či později přivede k tomu, že některým budeme říkat něco jiného než druhým. To ale většinou vyjde brzy napovrch, a naše vztahy s druhými naopak zhorší. Dalším příkladem je snaha vykonávat všechny své úkoly s naprostou dokonalostí. Výsledkem je, že na některé úkoly a možná ty nejdůležitější pak, nezbude čas.
K příčinám nezamýšlených důsledků v osobních vztazích patří i neschopnost předvídat tzv. bumerangový efekt. Jde o situace, kdy se v dobrém úmyslu snažíme přesvědčit druhou stranu udělat to či ono. Nejsme však schopni dostatečně zvážit, že v protějšku vyvoláváme sklon reagovat na naše doporučení opačně, a často i agresivně.
Jak zákonu nechtěného zabránit
Na obranu před rozhodnutími, která přinášejí nezamýšlené důsledky, může pomoci, když si položíte několik otázek.
1. Co se stane, když nic nepodniknu? Nezlepší se věci sami od sebe?
Řada špatných rozhodnutí, přinášejících nezamýšlené důsledky, je důsledkem netrpělivosti. A naopak. K těm nejlepším a často i nejsložitějším „rozhodnutím“ patří ta, jež radí nepodniknout nic. Tedy vyčkat a zvážit, zda nebude výsledek v tomto případě ten nejlepší. Mnohdy tomu tak je.
Nejsou to možná rozhodnutí, která nám zajistí vítězství v soutěži popularity. Když ale vyčkáme, nebudeme se rozhodovat pod silnými emocemi a nebudeme mít sklon přebírat kontrolu nad okolním světem.
2. Co nejhoršího může mé rozhodnutí přinést?
Ani naše nejhorší rozhodnutí se nám nikdy nezdají jako zcela špatná. Při jejich zvažování míváme totiž tendenci odhadovat spíš výhody, než rizika. Proto bychom si měli položit otázku, jaký nejhorší scénář budoucí vývoje může v důsledku daného rozhodnutí nastat a co by se mohlo pokazit.
Prakticky můžete postupovat například tak, že si napíšete nejlepší a nejhorší scénář, který může vaše rozhodnutí vyvolat, a pokusíte se stanovit jejich pravděpodobnosti. Pravděpodobnost, připsanou nejhoršímu scénáři, pak vynásobte čtyřmi, a znovu si položte otázku, zda vám i nadále vaše rozhodnutí připadá správné.
3. Je možné, aby má volba přinesla opačný účinek? A pokud ano, jak by k tomu mohlo dojít?
V britském parlamentu vznikl v 17. století pocit, že banky „trestají“ chudé a střední třídy přemrštěnými úrokovými sazbami. Jeho členové se proto rozhodli přijmout legislativu, stanovující stálý strop úrokových sazeb.
Všichni byli přesvědčeni, že je to skvělý nápad, až na filozofa a ekonoma Johna Locka. Ten tvrdil, že omezení výše úrokových sazeb povede banky k tomu, že budou hledat záludné a méně viditelné způsoby půjčování peněz, a to především těm bohatším. Zákon byl schválen, a jak se brzy ukázalo, Locke měl pravdu. Zákon vedl totiž k přesně obrácenému důsledku, než který poslanci zamýšleli. Vydělali na něm bohatí, prodělali ti chudší.
4. Je dané rozhodnutí neodvolatelné?
Při svých rozhodnutích většinou nezohledňujeme, nakolik jsou tato rozhodnutí odvolatelná. Dobré pravidlo, jak nežádoucím důsledkům rozhodnutí předejít, tak říká: Rozhodnutí by měla záviset na jejich odvolatelnosti.
Pokud nemá rozhodnutí trvalou povahu, můžeme ho učinit poměrně rychle. Když jsou rozhodnutí nevratná, je lepší být opatrnější. Zákon nezamýšlených důsledků je trvalým průvodním rysem života. Do zvážení důsledků svých rozhodnutí je proto dobré zapojit nejen rozumu, ale i fantazii.
