Poznat sebe sama včetně svých schopností není jednoduché. Většinou je to složitější než rozpoznat schopnosti druhých. Důsledkem je, že při hodnocení schopností druhých, jakkoli se i při něm lidé často mýlí, bývají přesnější než při hodnocení vlastních schopností.
Vynikáte v práci? Pokud ne, najděte si jinou na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz. |
Sklon přeceňovat své schopnosti, a nevidět své slabší stránky, se pochopitelně netýká všech: jsou i lidé, kteří se zbytečně nedoceňují. Přeceňování vlastních schopností však bývá častější a navíc je i nebezpečné. Nejen pro nás, ale i naše okolí. Mimo jiné i proto, že brání našemu rozvoji.
Příkladem je člověk přesvědčený o svých vynikajících řidičských schopnostech. Je tak ve skutečnosti postrachem silnic. Bohužel to však je i lékař odmítající změnit své postupy.
Co ukázaly experimenty
Sklon nadhodnocovat své schopnosti odpovídá naší vrozené potřebě příznivého sebehodnocení. Byl ověřen řadou experimentů, které většinou ukázaly, že k nadhodnocování vlastních schopností dochází zejména u těch, jejichž schopnosti jsou ve skutečnosti nejnižší.
Příkladem budiž experiment, při němž byli studenti vysoké školy požádáni, aby posoudili úroveň tří svých schopností: smyslu pro humor, znalosti svého jazyka a logického uvažování. Pak byli podrobeni testu. A výsledek? Ve všech třech oborech měli studenti sklon tyto své schopnosti nadhodnocovat. A často je i hodnotili výše než u ostatních.
Co tolerujeme, to se nám vrací i s úroky, říká psycholog Jan Urban |
Podobné výsledky ukázaly i experimenty, ve kterých měli studenti za úkol předem odhadnout, jakého výsledku v určitých testech dosáhnou. Výsledky těch, kteří věřili, že v testech dopadnou velmi dobře, byly většinou slabší než výsledky těch, kteří tak silné sebevědomí neměli.
O platnosti tohoto pravidla se můžete poměrně snadno přesvědčit i sami. Stačí, když se svých spolupracovníků zeptáte, nejlépe anonymně, jak v určité oblasti hodnotí své schopnosti v porovnání s kolegy. Pro jednoduchost jim přitom můžete dát na výběr tři možnosti: označit své schopnosti jako průměrné, podprůměrné nebo nadprůměrné.
Výsledkem velmi pravděpodobně bude, že většina pracovníků je ohodnotí jako nadprůměrné, což z čistě početního hlediska není možné. Proč tomu tak je? Vede nás k tomu několik hlavních důvodů!
Sklon zobecňovat
Schopností, jimiž lidé disponují, je mnoho, a ne vždy spolu vzájemně souvisejí. Schopnosti řady lidí jsou proto nevyrovnané. Ti, kteří jsou dobří či dokonce vynikající v jedné, tak nemusí být stejně dobří i v těchto dalších, a naopak.
Jan Urban (1953)
|
Své schopnosti, podobně jako schopnosti druhých, mají však lidé sklon generalizovat. Domnívají se, že jsou-li dobří v jedné, vynikají i v ostatních.
Příkladem je člověk, který má velmi dobré analytické schopnosti a je talentovaný i v matematice. Tato skutečnost ho však může vést k představě, že je celkově velmi inteligentní.
Svou analytickou a numerickou schopností může skutečně vynikat, inteligence má však i své další stránky. Vysoká úroveň analytických či matematických vloh tak nemusí nutně znamenat i vysoké schopnosti verbální nebo výjimečnou kreativitu.
Zkreslená zpětná vazba
K posouzení vlastních schopností je většinou třeba realistická zpětná vazba. Jednou z nejdůležitějších okolností vedoucích k nadhodnocení vlastních schopností je proto zpětná vazba, která je zkreslená. Tedy zpětná vazba, která je příznivější než skutečnost.
I tato skutečnosti byla prokázána experimentálně. Určitým lidem byla po určitou dobu cíleně dávána nezaslouženě příznivá zpětná vazba. Opakovaně byli upozorňováni na své „dobré schopnosti“ nebo za ně chváleni. Výsledkem bylo, že tito lidé na své schopnosti často po krátké době změnili svůj názor. I když se jejich schopnosti nijak významně nezměnily, začali být přesvědčeni o své nadprůměrnosti.
Příznivou, a často ne příliš objektivní zpětnou vazbu, však lidé často získávají i v reálných situacích. Třeba v situaci, kdy nechceme někoho kritizovat, abychom se nedostali do sporu. Tuto tendenci občas mají i manažeři. Často přitom vycházejí i z předpokladu, že podřízení na své snížené schopnosti časem přijdou. Tento předpoklad je však nebezpečnou iluzí. Vedoucí, kteří se obávají upozornit své zaměstnance na jejich nedostatky, se tím dopouštějí jedné z největších manažerských chyb.
Zpětná vazba, a to především od vlastního nadřízeného, totiž patří k nejúčinnějším nástrojům, které mohou schopnosti zaměstnanců zvýšit. A naopak, pracovníci, jejichž snížené schopnosti nechává jejich vedoucí bez komentáře, se většinou domnívají, že je s nimi spokojen. O zlepšení proto neuvažují.
Ignorance, jež vede k aroganci
Sklon nadhodnocovat své schopnosti bývá často připisován arogantním či namyšleným lidem, těm, jež pronásleduje vysoké ego. Většinou i proto, že jde o lidi, kteří své údajně nadprůměrné schopnosti vystavují na odiv.
K mylnému přesvědčení o vlastních schopnostech však nemusí přispívat jen jejich arogance. Svou roli hraje i jejich ignorance vyvolaná chybějící zpětnou vazbou, která by jim umožnila jejich skutečné schopnosti rozpoznat.
Problém bývá vážný především u lidí, kteří dosáhli vyššího postavení. Svou roli v něm totiž sehrává jejich sklon obklopovat se nejrůznějšími „přitakávači“, jejichž hlavní „pracovní náplní“ je přesvědčovat je o jejich výjimečnosti. Čím víc „přitakávačů“ mají ve svém okolí, o to zkreslenější obraz pak o sobě a svých schopnostech mají.
Dunning-Krugerův efekt
Třetím a nejvážnějším důvodem, který vede ke sklonu přeceňovat své schopnosti i znalosti, je tzv. Dunning-Krugerův efekt. Tato dvojice psychologů ho objevila na sklonku minulého století. Jde o začarovaný kruh, který hodnocení vlastních schopností výrazně ztěžuje.
Podstata efektu spočívá v tom, že k rozpoznání úrovně vlastních schopností i znalostí je třeba, abychom určitými schopnostmi v dané oblasti disponovali. Pokud však tyto, alespoň základní schopnosti či znalosti nemáme, nemůžeme ani objektivně rozpoznat, na jaké úrovni naše skutečné schopnosti jsou a v čem všem bychom se měli zdokonalit.
V této situaci můžeme podlehnout sklonu své schopnosti nadhodnocovat, ale také se podceňovat.
Opustit tento začarovaný kruh přitom nemusí být snadné. Především tehdy, když máme sklon brát si upozornění na naše nedostatečné schopnosti či omezené znalosti osobně.
Jak se vyvarovat přeceňování svých schopností
Nejlepším lékem na „slepá místa“ v pohledu na naše schopnosti, i nejlepší motivací k odstranění vlastních nedostatků, je proto taktně podaná, přesto však otevřená zpětná vazba. Platí to tím více, čím jsou nároky naší profese vyšší.
Pokud se nám této zpětné vazby nedostává, měli bychom se ozvat. A pokud nám ji vaše pracovní okolí včetně vašeho nadřízeného nedává či z nejrůznějších důvodů dávat odmítá, měli bychom ve svém zájmu toto prostředí i nadřízeného změnit.
