Na výplaty ani na odstupné nemám. Běžte na nemocenskou, řekl šéf

08.06.2020

Epidemie koronaviru způsobila problémy mnoha podnikatelům, a tak se snažili ušetřit, kde se dalo. Někteří ovšem na úkor svých zaměstnanců a v rozporu se zákoníkem práce. Svědčí o tom konkrétní příběh čtenářky iDNES.cz i zkušenosti Státního úřadu inspekce práce.
Na výplaty ani na odstupné nemám. Běžte na nemocenskou, řekl šéf

Říkejme jí třeba paní Věra. Redakce zná celé její jméno, ale nepřála si být v článku jmenována. Pracovala v dobře prosperujícím hotelu s vyhlášenou kuchyní. Když se kvůli pandemii musel hotel i restaurace zavřít, přišel majitel s tím, ať jdou zaměstnanci na nemocenskou.

A to nebylo všechno. Každému dal k podpisu dodatek k pracovní smlouvě: změna pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou. Několik lidí protestovalo, šéfův argument ale byl, že i kdyby jim dal výpověď, odstupné stejně nedostanou, protože na ně prostě nemá. Takhle je prý ale zaměstná na brigádu a budou na tom finančně mnohem lépe.

„Posílání“ zaměstnanců na nemocenskou bylo jedním z nejrozšířenějších nešvarů, kterých se zaměstnavatelé v době nuceného omezení nebo uzavření svých provozů dopouštěli. Vyplývá to ze zkušeností metodiků a inspektorů Státního úřadu inspekce práce (SÚIP).

Že toto řešení není v souladu se zákonem a že k tomu nikdo nikoho nemůže nutit, to je jistě jasné. O dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje lékař a ten tak může učinit jen na základě nepříznivého zdravotního stavu zaměstnance.

„Pokud by zaměstnanec svému lékaři lhal a předstíral nějaké zdravotní potíže, v důsledku čehož jeho lékař rozhodnul o dočasné pracovní neschopnosti a zaměstnanci byly následně vyplaceny dávky nemocenského pojištění, mohl by se zaměstnanec dopustit trestného činu podvodu,“ upozorňuje advokát Pavel Nastis.

„Dokážeme v této souvislosti pochopit pohnutky zaměstnanců, kteří v některých případech na tuto praxi přistoupí (například obava ze ztráty zaměstnání), politováníhodným faktem je, že tato praxe by nebyla možná bez participace lékařů, kteří o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnanců rozhodují,“ komentuje mluvčí Státního úřadu inspekce práce Richard Kolibač.

Nepodepisujte nic, s čím nesouhlasíte

Paní Věra je matkou osmiletého syna a tak zůstala s malým školákem doma na ošetřovném. Nicméně dohoda o změně pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou na ni stále čeká. „Do práce mám nastoupit 15. června a do té doby se musím rozhodnout. Ale tuším, že brigáda je pro mě nevýhodná,“ hledá radu čtenářka iDNES.cz.

Může se hodit

„Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti jsou způsoby výkonu práce mimo pracovní poměr. Zaměstnanec ale není chráněn tak, jako v případě pracovního poměru – nemá nárok na dovolenou, na odstupné ani na cestovní náhrady a neplatí zde omezení, že zaměstnavatel může dát výpověď pouze ze zákonných důvodů,“ vyjmenovává advokát. Pracovní poměr je tedy pro zaměstnance určitě výhodnější. A navíc, podpisem dohody by se paní Věra připravila o odstupné. Nehledě k tomu, že nikde nemá jistotu, že ji zaměstnají alespoň na tu brigádu.

Čtěte také

„Zaměstnancům v těchto situacích radíme, aby nepřistupovali na smluvní ujednání, se kterými nesouhlasí a nepodepisovali dohody bez své opravdové vůle, a to ani pod nátlakem. Následky podpisu bývají v podstatě neodvolatelné a nevratné a často pro zaměstnance nevýhodnější,“ doporučuje mluvčí SÚIP.

Podobné praktiky, kdy zaměstnavatelé více či méně intenzivními formami nátlaku od proseb o pochopení obtížné situace až po hrozbu okamžitým zrušením pracovního poměru nutili zaměstnance k různým změnám pracovních smluv (zkrácení úvazku, změna smlouvy na dobu určitou, uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru) zaznamenali i pracovníci SÚIP.

Role inspektora je ovšem v takových případech problematická - inspektor nemůže konstatovat nedostatek vůle a neplatnost dokumentu, přestože jsou mnohdy návrhy zaměstnavatele v rozporu s dobrými mravy. „Pokud však například výpověď z pracovního poměru neobsahuje zákonný důvod, zkracuje zákonnou výpovědní dobu nebo upírá zaměstnanci zákonné odstupné, zde mohou inspektoři konstatovat nikoli sice její neplatnost, ale porušení zákoníku práce ano, a to včetně uložení sankce,“ doplňuje Richard Kolibač.

Výpověď a odstupné

  • Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů, které jsou vyjmenovány v zákoníku práce.
  • Zákoník práce také určuje ochrannou dobu, ve které je dán zákaz výpovědi (např. v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, kdy je zaměstnankyně těhotná aj.).
  • Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby, která činí nejméně 2 měsíce, začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Po tuto dobu pracovní poměr trvá, zaměstnanec má povinnost vykonávat práci a zaměstnavatel má povinnost platit zaměstnanci mzdu.
  • Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši jednonásobku, dvojnásobku nebo trojnásobku průměrného výdělku zaměstnance, a to v závislosti na délce trvání pracovního poměru.
  • Speciální úprava (vyšší odstupné o trojnásobek průměrného výdělku) je u zaměstnance, který měl pracovní dobu rozvrženou v kontu pracovní doby a pracovní poměr skončil v době, v níž ještě neuplynula do pracovní doby započtená práce přesčas z bezprostředně předcházejícího vyrovnávacího období. Jde o případy skončení pracovního poměru z důvodu:
    a) že se zaměstnavatel nebo jeho část ruší,
    b) že se zaměstnavatel nebo jeho část přemísťuje,
    c) že se zaměstnanec stane nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

Zdroj: advokát Pavel Nastis