Rozhoupali jste se ke změně zaměstnání, nebo vás k tomu donutila situace a teď jste nervózní před nástupem do nové práce. Přemýšlíte, jak co nejlépe uspět, jak přistoupit k plnění zadaných úkolů, jak se chovat. Prostě, jak ukázat, co ve vás je, abyste přesvědčili nového zaměstnavatele i své kolegy o svých kvalitách. A také abyste dobře zapadli do týmu.
Hledáte zaměstnání, ve kterém budete spokojeni? Vyberte si z nabídek práce na portálu jobDNES.cz. |
Jak na to? Univerzální rada neexistuje. V mnohém se ale personalisté firem, které jsme oslovili, shodují. „Vytěžte z prvních týdnů v nové pozici co nejvíce. Vaši kolegové vědí, že jste teprve nedávno nastoupili a ochotně vám pomohou,“ doporučuje Jitka Součková, marketingová ředitelka personální agentury Grafton Recrutiment.
Když nevíte, ptejte se
Pracujte usilovně od prvního dne. Snažte se co nejrychleji převzít své pracovní povinnosti a zapojit se do činnosti týmu. Zkrátka buďte od první chvíle proaktivní. „Od zaměstnanců očekáváme zájem o práci a chuť se učit a poznávat,“ říká Lena Gerykova, personální manažerka společnosti Solodoor. Dodává, že k tomu samozřejmě patří spousta otázek a dotazů. Každý z nás se učí svým vlastním tempem. Někdo rychleji, někdo pomaleji, někdo chápe vše hned napoprvé, někdo potřebuji více příkladů. „Ten, kdo se více ptá rozhodně nepůsobí hloupě. Člověk, který se učí obvykle dělá i chyby. Ani to není špatně,“ zdůrazňuje Gerykova. I s tím musí zaměstnavatel počítat.
Důležitá je příprava i řeč těla. Jak uspět u přijímacího pohovoru |
Stejně to vnímají i v dalších oslovených firmách. „Rozhodně není přínosné ani pro jednu stranu, aby nový kolega kdoví jak dlouho tápal a tím protahoval splnění úkolu. U nás tedy nováčky od samého začátku vybízíme a podporujeme v tom, aby se nebáli zeptat,“ potvrzuje Helena Římovská, HR šéfka IT společnosti Ness Czech.
Nováčky „nehází do vody“ ani ve firmě Home Credit. Zároveň ale očekávají i aktivní přístup z jejich strany, snahu učit se nové věci. „Lepší je se ptát, klidně i vícekrát než mlčet, nevědět a neposouvat se,“ souhlasí Michal Fila, tiskový mluvčí Home Credit. Že je lepší se dvakrát zeptat než udělat něco, co bude špatně a ve výsledku bude zákazník nespokojený, a pak se již nevrátí, si myslí také Peter Vavrda, výkonný ředitel Alpha Czech.
Důležité je správné načasování
Vůbec není na škodu poptat se kolegů také na mimopracovní aktivity. Pokud se vám podaří rychleji navázat neformální vztahy s kolegy, bude se vám o to lépe pracovat. Není ale dobré to takzvaně přepálit.
„I vztah s novými kolegy by se měl rozvíjet tempem, které je oběma stranám příjemné a akceptovatelné. Trocha empatie vždycky pomůže. Pokud tedy kolegové například tvrdě makají na uzávěrce projektu a nováček za nimi bude běhat a zvát je na kávu nebo se dožadovat trvale odpovědí na nepřiměřeně velké množství otázek – asi se nestane v týmu ‚rising star‘,“ varuje Petra Slabá, HR ředitelka OREA Hotels & Resorts. Zdůrazňuje, že je vždy dobré si ověřit, v jaké situaci se tým a nový šéf nachází, jestli a kdy na nového zaměstnance mají čas.
Nebojte se schůzky s nadřízeným
Důležitá je rovněž komunikace s nadřízeným, který vám zadává úkoly. „V ideálním případě budou schůzky s nadřízeným nastavené jako pravidelné a ve zkušební době v poměrně krátkých intervalech, například po týdnu,“ říká Součková. Pokud nebudou a vy si něčím nebudete jistí, nebojte se o ni požádat sami.
I nadřízení samozřejmě počítají s tím, že jako nováček můžete být nejistý a budou vás podporovat v tom, abyste se nebáli doptat na všechno, co potřebuje. „U nás manažeři tento způsob práce vítají, protože je rozhodně lepší vyjasnit si otazníky na začátku práce než ji pak celou předělávat,“ uvedla Martina Machová, HR ředitelka Sodexo Benefity.
Mladé lidi potřebujeme, hlásí firmy. Kdo má velkou perspektivu? |
„Pokud svého nadřízeného požádá nováček o schůzku jen proto, že si při zadání úkolu není zcela jist, měl by jeho nadřízený začít jásat, že pravděpodobně vybral toho pravého! Není totiž většího zklamání na obou stranách, než když nadřízený něco očekává, zaměstnanec se tváří, že je mu vše jasné a výsledek pak nestojí za nic,“ souhlasí i Petra Horáková, personální ředitelka společnosti Aramark, která provozuje podnikové restaurace a jídelny.
Horáková ale dodává, že všeho by mělo být s mírou. „Pokud poprvé zaměstnanec zadání nepochopil a požádá o dodatečnou schůzku, příště se už musí ptát tak, aby bylo vše zcela jasné. A stejně tak i nadřízený – i tomu by mělo dojít, že při svém zadání asi vše nekomunikoval tak jasně, jak by měl, a příště by měl správnému zadání věnovat více pozornosti a času,“ vysvětluje Horáková.
S předváděním raději opatrně
Nejasnosti a otázky mohou u nováčků vyvolávat i další situace. Jak se před kolegy a nadřízenými chovat? A jak vystupovat třeba na poradách, například když má pocit, že něco ví lépe, nebo má pocit, že se v nové firmě některé věci dělají špatně. Jak se v takovém případě zachovat? Je lepší se předvést, nebo se raději držet zpátky?
Oslovení personalisté se shodují, že nejlepším je autenticita – na nic si nehrát, hlavně nepřehrávat a nedělat se sebe někoho jiného, zároveň ale důsledně zachovávat vstřícný a pozitivní přístup. „Dalším důležitým bodem je přiměřená pokora a respekt – snažit se i osobně nepředjímat a věřit, že lidé dělají svou práci nejlépe, jak mohou a vždy je prostor pro to něco pochválit nebo se o práci druhých upřímně zajímat,“ vysvětluje Slabá.
„To, že někdo umí dělat práci lépe, je možná důvod, proč ho přijali, ale je rozhodně rozumné přistupovat k výkonu druhých s respektem,“ dodává Slabá. Zdůrazňuje, že na toto si musí dát pozor také noví šéfové, a to i v případě, že je to pravda a jinde to opravdu dělali lépe.
„Pro začátek je dobré držet se základních pravidel slušnosti, respektovat kolegy. Pokud už při představování práce a projektů, máte nápady na zlepšení, chvíli s jejich prezentací počkejte, než budete mít více informací,“ radí také Martina Machová. Vysvětluje, že je skvělé přijít s novým přístupem, ale nikdo nechce slyšet, že doteď se dělalo vše špatně. Často existují důvody, proč to tak je a je zbytečné si znepřátelit kolegy od prvních dnů. V případě změn je budete potřebovat na své straně.
A stejně to vidí také HR manažerka logistické společnosti Geis CZ Jaroslava Šindelářová. Přinést nové podněty, nový pohled na věc, podělit se o zkušenosti. To vše může být i podle ní pro nového zaměstnavatele obrovským přínosem. „Důležitým prvkem, který je ovšem třeba si uvědomit, je to, že dlouho fungující společnost má zřejmě propracovaně nastavené funkční firemní procesy. Na jejich vývoji a implementaci se zřejmě pracovalo dlouhou dobu a vše je nastaveno tak, aby co nejlépe vyhovovalo většinovému nastavení,“ vysvětluje Šindelářová.
Proto Šindelářová zastává názor, že by měl nový zaměstnanec při příchodu vždy zvážit, zda všechny nové podněty mohou být pro zaměstnavatele akceptovatelné a přínosné. A být srozuměn s tím, že ne vše se může setkat s pozitivním výsledkem.
Přirozenost a přiměřená aktivita
Zaměřte se také na svoje vystupování. „Vyjadřujte se, až když je vám jasné, na co jste dotazováni. Často totiž ve snaze se ‚předvést‘ nenecháme druhého domluvit, předvádíme, že známe odpověď na otázku dřív, než tazatel dokončí větu, skáčeme mu do řeči a možná nakonec ani neodpovíme na to, co se po nás chce. Zbrklost ve snaze se předvést, bych to nazvala,“ říká Součková.
A přidává osobní doporučení: nesrovnávat. Ani nahlas, ani jen v duchu pro sebe. Minulé zkušenosti můžeme mít z různých důvodů idealizované. U nové situace se zase neorientujeme ve všech souvislostech. Berte nové zaměstnání zkrátka jako něco jiného.
Také v pojišťovně Uniqa se cení přirozenost a přiměřené aktivita. Prostě, jak se říká, všeho s mírou. „Výstřelky nahoru i dolů jsou varovné nejen po pracovní stránce, ale také z pohledu soužití a fungování pracovního týmu,“ říká Eva Svobodová, tisková mluvčí Uniqa pojišťovny.
Své budoucí zaměstnance „loví“ firmy i mezi studenty |
„U nás jsou vždy individuální znalosti a schopnosti jedince ceněny, ale jen pokud je týmový hráč a zapadá do schématu daného kolektivu. Nerespektuje-li i velice nadaný nebo fundovaný expert tým a spolupráci, jeho přidaná hodnota není pro nás dostatečná,“ dodává Svobodová.
Jinými slovy, machrování ve stylu „všude byl, všechno zná, už to dělal stokrát“ nebude téměř jistě tou správnou cestou, jak ukázat, co ve vás je. „Snahy si ceníme, přílišná horlivost ale není zcela na místě,“ potvrzuje Janovec. Jenže kde je ta správná míra? „Někdy je to vážně těžké určit. Navíc je to přirozená lidská vlastnost. Všichni ukazujeme světu svou ‚krásnější tvář‘,“ konstatuje Lena Gerykova. Říká ale, že pokud by bylo něco opravdu „přes čáru“, někdo z kolegů nebo nadřízený na to nováčka určitě citlivě upozorní.
