Nebojte se změny kariéry a mluvte o ní nahlas

22.10.2021

Prapočátek počeštělého slova „kariéra“ najdeme v latinském currus, z něhož je odvozeno i české slovo kára. Jde o to, jestli je to nablýskané žihadlo, nebo rozvrzaný vozík.
Nebojte se změny kariéry a mluvte o ní nahlas

Osm hodin denně. Čtyřicet týdně. Sto šedesát měsíčně. Dva tisíce ročně. Loni to bylo dva tisíce osm, letos dokonce dva tisíce šestnáct hodin, které prožijeme na našich pracovištích. U pultu, v dílně, ve skladu, za volantem, u přepážky, před PC… To už stojí za zvážení, jestli v téhle profesi pokračovat další dlouhá léta, nebo ji prostě změnit.

Uvažujete o změně zaměstnání? Navštivte pracovní portál jobDNES.cz a vyberte si práci ještě dnes.

„Pokud nejsem spokojená, musím něco změnit. Hned. Každý, ať už mladý člověk, který se hledá a ještě neví, co chce, nebo člověk v nejlepších letech, si může říct: Chci toto dělat dalších dvacet let? Baví mě to? Co můžu udělat jinak, abych byla spokojená?“ říká HR konzultantka Dagmar Matějková.

Obrat o 360 stupňů

Otázka zní jednoduše. Ale v odpovědi často tápeme. Chci se naučit jazyk, chci začít péct dorty nebo dělat zahradníka, i když jsem vystudovala lékařskou fakultu?

„První, co lidi napadne, udělat si nějaký osobnostní test či testy profesních předpokladů. Výhodou je, že v poměrně krátkém časovém úseku nám mohou dát první nějaké střípky informací o nás, máme se od čeho odrazit. Na druhou stranu je to metoda vyvinutá před x lety, která ale nemá šanci tak pružně odrážet změny na trhu práce a také příliš neodráží různé životní situace, které tu naši volbu také samozřejmě ovlivňují,“ podotýká koučka Petra Drahoňovská z Czechitas. Relevantnější informace spíše získáme od rodiny či spolupracovníků.

„Doporučuji požádat o radu lidi, kteří vás dobře znají a jsou schopni vám poskytnout takzvanou konstruktivní zpětnou vazbu. To znamená, že to nebude chválení a nesoudná servilita, ale získáme doporučení a tipy, o co nám skutečně jde, v čem podle okolí vynikáme a na co nám na druhou moc nejde,“ vysvětluje Matějková.

Jako hodnotitelé sebe sama můžete začít jako první. Tuto metodu používají školáci už od první třídy. Pomocí smajlíků nebo známek sami sebe hodnotí, jak jim jde matematika nebo jak moc ve třídě zlobí. Stejná metoda se používá i v byznysu.

„Já sám si definuji, na co mám talent, a následně se mé sebehodnocení reflektuje se zpětnou vazbou okolí. Kolegů, nadřízených, podřízených, klientů a tak dále. A to můžeme udělat i mezi přáteli nebo rodinou. Odborně se to nazývá 360° zpětná vazba, jsou na ni různé aplikace, které lze jako pomůcku najít i na internetu,“ říká Dagmar Matějková.

Pomoci můžou i profesionálové

Je ale možné, že nechceme, aby se v práci rozkřiklo, že se poohlížíme po jiné kariéře, nebo nemáme v rodině nikoho, kdo by nás dokázal tak zevrubně ohodnotit, v tomto případě se můžeme obrátit na profesionální pomoc.

„Záleží, jakou kariérovou podporu chceme – pokud chceme pracovat hlavně s mapováním své osobnosti, vizí a podobně, může nám bohatě stačit nějaký obecnější workshop tohoto typu či vyhledat podporu profesního kouče,“ říká Drahoňovská z Czechitas.

Mnozí vědí, co chtějí dělat, jen netuší, jak se k tomu dostat. „Pokud víme, kdo jsme, kam chceme směřovat, a chybí nám vyloženě spíše nějaký technický typ informace k typu škol, rekvalifikací, které třeba může proplatit úřad práce, pak na každé základní, střední nebo vysoké škole a také na informačních a poradenských střediscích úřadů práce existují kariérní poradci, kteří vás jsou schopni v základu takto nasměrovat a jejich služby jsou zdarma,“ doplňuje Drahoňovská.

Zdokonalujte talent

Pokud chcete odejít ze svého oboru úplně, bývá cesta složitější a náročnější. Na druhou stranu současná situace na trhu práce změnám přeje. „Samotná chuť stačí jen v některých oborech, ve většině je potřeba i odbornost a ta se buduje nějaký čas. Vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku lidí na trhu práce jsou firmy ochotny slevovat i v tomto ohledu a doplnění kvalifikace akceptují,“ míní Vojtěch Kostiha, mluvčí Skupiny Metrostav.

U vzdělání se lehce může stát, že jsme vystudovali něco, co si přáli rodiče, ale nás to vlastně vůbec nezajímá nebo nebaví. „V tomto případě je fajn si opět objektivně definovat, co je to, co mě zajímá, těší a dělá mi radost. Vždy je chytřejší zdokonalovat talent a ten rozvíjet, než se snažit zlepšit něco, co nás nebaví nebo nám zoufale nejde,“ připomíná Dagmar Matějková z poradenské společnosti Matricaria Chamomilla.