Nejčastější chyby, kterých se dopouštíme při zajištění peněz na stáří

Tou vůbec nejčastější chybou je přílišné spoléhání na stát. Je to logické, celý život platíme sociální pojištění a čekáme, že na oplátku se nám dostane odpovídající péče v podobně slušné penze v době, kdy půjdeme do starobního důchodu. To však není tak úplně samozřejmé.

Každý, kdo se alespoň trochu o veřejné finance zajímá, tuší, že aktuálně placené sociální pojištění slouží k aktuální výplatě starobních důchodů, nikdo nám tyto peníze neukládá na nějaký náš vlastní penzijní účet. O tom, jaké budou naše vlastní starobní penze za dvacet či čtyřicet let, rozhodne kondice státu v této vzdálené budoucnosti.

Není však třeba strašit katastrofickými scénáři, náš stát na tom není tak zle, jak by se někdy mohlo zdát. K žádnému krachu nemíříme. Přesto platí, že aby dnes stát mohl penze ve slíbené výši vyplácet, musí si půjčovat. Státní důchodový účet je na konci většiny let v minusu, tedy požadavky na výplaty důchodů jsou vyšší než vybrané pojistné.

Saldo hospodaření systému důchodového pojištění v v roce 2023 dosahovalo minus 72,8 miliard korun.

Budoucnost státních penzí tak nemusí být zcela růžová a nabývá na důležitosti připravit se na to, že pokud se nebudeme chtít v penzi nějak výrazně uskromňovat, je potřeba státní penzi pomoci vlastním finančním zdrojem, vlastním soukromým penzijním účtem.

Kolik budeme potřebovat? Docela hodně!

První otázkou, kterou si musíme položit, je, jak vlastně má být onen soukromý penzijní účet velký. To je přitom velmi individuální a záleží, jak si svůj vlastní život v penzi představujeme, jak moc chceme slevit ze současného životního standardu nebo naopak jej navýšit.

Jan Macek Vystudoval finance na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Investování a kapitálovému trhu se věnuje od roku 2011. Je investičním specialistou společnosti Conseq a platformy ZaVodou by Conseq, která si klade za cíl edukaci v oblasti penzí.

Řekněme, že náš aktuální čistý příjem činí 35 tisíc korun. Podle dnes platného výpočtu státní penze to znamená, že v důchodu můžeme počítat s částkou od státu přibližně ve výši 22 tisíc korun. Při zachování stejné úrovně příjmů (tedy v zásadě při zachování stejné kvality života) to znamená, že nám 13 tisíc korun bude každý měsíc chybět.

Když tuto částku protáhneme na 20 let, dostaneme se k závratnému číslu 3,1 milionu korun. Velmi zjednodušeně toto tvoří cíl, na který při budování soukromého penzijního účtu míříme.

Důležité je začít brzy

S ohledem na výše popsanou vysokou náročnost toho investičního cíle, tedy na skutečně velký objem peněz, který si přejme mít v době odchodu do penze připravený, se můžeme snadno zaleknout. Představa několika milionů, zvlášť v situaci, kdy řešíme bydlení, děti, dovolené a spoustu běžných rodinných výdajů, se může zdát naprosto nereálná. Přesto bychom se měli pokusit tento cíl splnit.

Dobrá zpráva je, že nám v tom může velkou měrou pomoci čas. Důležité je totiž začít co nejdříve. Jednak celkem logicky čím dříve si začneme odkládat, tím více budeme mít odloženo, ale také tím více se projeví efekt složeného úročení, tedy generování výnosů z již dosažených výnosů. Toto matematické „kouzlo“ je tím silnější, čím déle jej necháme působit.

Pojďme si zkusit jednoduchý příklad. Stanovme si cíl připravit si na penzi částku 3 miliony korun. Kolik musíme začít pravidelně investovat, abychom v 65 letech měli tento obnos k dispozici?

Zvažujme relativně konzervativní čistý výnos 5 procent p.a. Tedy výnos, který by nám bez problémů mělo generovat investiční portfolio složené například z mixu akciových, dluhopisových a nemovitostních investičních fondů, případně obdobné portfolio vyváženého účastnického fondu penzijního spoření.

Jak je vidět, rozdíl mezi počátkem investování ve 20 a 25 letech věku činí přibližně pětistovku. Stejných pět let, ale v tomto případě odložení počátku investování ze 40 na 45 let, nás už měsíčně stojí o více než dva tisíce více.

Nízké výnosy jako zabiják finanční přípravy na důchod

Neméně důležitý jako čas, je i očekávaná výše zhodnocení. Nejlépe si to opět můžeme představit na příkladu. Ukázali jsme si, že při 5procentním zhodnocení úspor se při pravidelném vkladu necelých 1 500 korun, které začneme odkládat ve 20 letech věku, dostaneme v 65 letech ke 3 milionům. Jaký ale má vliv oněch 5 procent? To je patrné z další tabulky, která ukazuje, kolik by v tomto konkrétním případě činila naspořená částka při různých mírách výnosu.

Co tato čísla znamenají konkrétně? To je patrné z posledního sloupce tabulky. Ten říká, kolik by činila pravidelná výplata z této naspořené částky po dobu 20 let (pro zjednodušení uvažujme prosté rozpouštění bez dalšího zhodnocení). Rozdíl mezi přilepšením k penzi každý měsíc ve výši 23 683 korun při 7procentním zhodnocení, nebo 5 400 Kč při 2procentním zhodnocení si dovedeme představit určitě snadno.

Je to právě míra výnosu, která odlišuje různé finanční produkty, jež jsou buď přímo určeny na penzi nebo jsou pro tento účet nejčastěji využívány. Zcela zřejmé je to na finančním produktu, který zjednodušeně označujeme jako „penzijko“.

Tento penzijní spořicí produkt je na trhu rovných 30 let a má je téměř každý. Do roku 2013 jsme jej znali jako „penzijní připojištění“ (PP), v tomto roce pak vzniklo také současné „doplňkové penzijní spoření“ (DPS), které přineslo širší možnosti zhodnocování úspor pomocí různě zaměřených penzijních účastnických fondů. Jak si za posledních deset let tyto všechny možné varianty penzijního spoření vedly z pohledu dosahovaných výnosů shrnuje tento přehled Asociace penzijních společností.

Dynamické fondy nového penzijka dosahují v průměru zhodnocení 5,61 %, povinné konzervativní fondy dosahují průměrné zhodnocení 0,95 %. Transformované fondy starého penzijka vykazují v průměru zhodnocení 1,13 %.

Rozdíl mezi zhodnocení transformovaných fondů PP, tedy „starého penzijka“ a modernějšími účastnickými fondy DPS je patrný na první pohled. V kontextu výše uvedeného příkladu se tak bavíme o tom, že při stejném obnosu investované částky po stejnou dobu dosáhneme na přilepšení k penzi buď 4 tisíce (při zhodnocení 0,95 p.a.) nebo 15 tisíc (při zhodnocení 5,61 procenta).

Penzijní připojištění již od roku 2013 nelze sjednat. Za posledních deset let si všichni noví střadatelé na penzi mohou rozhodovat pouze mezi účastnickými fondy DPS, případně do těchto nových fondů mohou původní účastníci PP přestoupit. Byť tento přestup s ohledem na dosahované výnosy (zejména dynamických účastnických fondů) dává jednoznačně smysl, tak přesto více než polovina ze všech 4 milionu účastníků penzijního spoření zůstává v původní variantě, která svému cíli bohužel nijak zvlášť dobře neslouží.

Jak vnímat budoucí penzi

Závěrem malé shrnutí. Aniž bychom museli vidět budoucnost katastroficky, není možné se ve finanční přípravě na penzi spoléhat na stát. Ten má co dělat již nyní, a že by se v budoucnu penze jakkoliv výrazně navyšovaly, je čiré sci-fi.

Zkuste si sestavit vlastní penzijní plán. Jak váš život bude vypadat? Kolik peněz a kdy budete potřebovat? Kolik je možné čekat od státu a kolik si musíte našetřit sami? Nelekejte se vysokých čísel, začnete investovat co nejdříve a dbejte na výběr finančního produktu, který vám ke splnění tohoto cíle skutečně efektivně pomůže.