Německé platy v nedohlednu. Známe sedm důvodů, proč Češi berou míň

1. Produktivita práce

Analytici se v podstatě shodli na tom, že hlavní příčina zaostávající české mzdové úrovně souvisí s produktivitou práce. V České republice se totiž stále ještě příliš nevyrábí zboží a neposkytují se služby s vysokou přidanou hodnotou. Němečtí pracovníci tak oproti těm českým vykazují produktivitu práce dlouhodobě mnohem vyšší, což má následně dopad právě i na mzdy.

„Nižší produktivita práce je důležitým faktorem zaostávání české mzdové úrovně. Hrubý domácí produkt na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly, což je v podstatě ukazatel reálné produktivity práce, u nás v roce 2021 dosahoval zhruba 80 % německé úrovně. Pro pokračování konvergence tuzemských mezd k těm německým je tedy klíčové, aby dál narůstala,“ řekl analytik Komerční banky Jaromír Gec.

Problémem tedy je, že česká ekonomika dlouhodobě produkuje hlavně subdodávky a nezaměřuje se na finalizaci prodávaných výrobků. Tam je ale podle ekonomů přidaná hodnota vůbec nejvyšší.

„Úroveň mezd se odvíjí od úrovně produktivity. Ta je v Česku oproti Německu výrazně nižší, což není tím, že by Češi pracovali méně efektivně, zastávají ale v průměru méně kvalifikované pozice v důsledku odlišné struktury ekonomik. Změnit strukturu ekonomiky je přitom běh na extrémně dlouhou trať,“ dodává hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

2. Přístup ke vzdělání

S produktivitou práce se ale v podmínkách dané ekonomiky dá pracovat. Ovlivňuje ji totiž hned celá řada faktorů, díky kterým se v čase může zvyšovat. Základem by měly být investice, které se v čase začnou zhodnocovat.

„Zvýšení produktivity lze dosáhnout tak, že česká ekonomika bude vyrábět a následně exportovat produkty s vyšší přidanou hodnotou. Toho jde dosáhnout skrze investice, ať už do fyzického nebo i do lidského kapitálu, a to třeba skrze kvalitnější vzdělávání,“ říká analytik Raiffeisenbank Vratislav Zámiš.

Kvalitní školství tak podle analytiků patří k základním pilířům k přechodu na ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou. Jen tak bude mít Česká republika kvalifikované pracovníky, které k budování dobře fungující a vysoce výdělečné ekonomiky přispějí.

„Pokud porovnáme počet vysokých škol, které se vešly do žebříčku TOP 500 univerzit ve světě, tak zjistíme, že Německo zde má 31 univerzit, Česko pouze jedinou. Pro Česko to znamená nižší pravděpodobnost, že zde firmy budou realizovat výzkum a vývoj potřebný pro inovace,“ doplňuje analytik společnosti Deloitte Filip Pastucha.

3. Odliv talentů do zahraničí

S kvalifikovanými pracovníky by ale česká ekonomika měla umět také pracovat. Data z posledních let však ukazují, že Česká republika spolu s dalšími zeměmi na východě Evropy čelí poměrně značnému odlivu talentovaných pracovníků do zahraničí, a to hlavně na Západ. Podle ekonomů ale zároveň platí, že Česká republika v tomto ohledu dostatečně nevyužívá potenciál pracovníků z východní Evropy.

„Odliv českých talentů je velký, určitě větší než v západních zemích. Zatímco čeští talenti jsou do zahraničí lákáni na skvělé podmínky, ať již v podobě výborných škol, nebo v podobě perspektivní kariéry, Česká republika není k talentům z východní Evropy moc přívětivá. Začíná to u uznávání diplomů či specializací a končí to u administrativních problémů se zakládáním firem, komunikací se státem nebo soudy. Není proto divu, že se mnozí z nich přesouvají dál na západ, nebo že Českou republiku berou jen jako dočasné působiště,“ říká Aleš Rod, ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz.

Ekonomové ale také dodávají, že krátkodobý až střednědobý pobyt českých občanů v zahraničí může být do budoucna prospěšný. „Jistý odliv talentu je v době globalizace nevyhnutelný. Může být i prospěšný, pokud se talenty po čase zase vrací, i se získaným know-how,“ doplňuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

4. Vymahatelnost práva

Podle odborníků se mezi nejdůležitější podmínky pro dlouhodobý ekonomický růst země řadí i stabilní právní prostředí. Ani v tomto ohledu si Česká republika nevede v porovnání s Německem úplně dobře. Jeden z indexů organizace World Justice Project při posledním měření ukázal, že Německo skončilo z pohledu hodnocení stavu právního státu na šestém místě. Česká republika pak až na dvacáté pozici.

„Třeba na startupové scéně je dost běžné, že se majitelé úspěšných projektů setkávají s požadavkem zahraničního investora přesunout firmu do jiné země, zejména kvůli nedůvěře v český justiční systém a nekvalitní komunikaci se státem. Třeba Estonsko svým přívětivým digitálním prostředím přilákalo z celého světa desetitisíce firem, které do země přesunuly sídlo jen proto, že je to tam super,“ říká Aleš Rod.

5. Byrokracie, regulace a velký i silný stát

Překážkou mzdového růstu českých mezd a platů může být i nadměrná regulace a byrokracie. I z řady průzkumů ekonomického a podnikatelského prostředí totiž vychází, že Česká republika má ve fungování veřejné správy velkou brzdu. Jde třeba o daňovou správu, stavební povolování či udělování nejrůznějších rozhodnutí.

„Byrokracie obecně může omezovat růst ekonomiky, a tím i mezd. Nepružný trh práce nebo prostředí udržující při životě takzvané „zombie firmy“ mohou vázat část pracovní síly, která by byla využitelná jinde i s vyšší efektivitou,“ míní Pavel Sobíšek s tím, že ani Německo není ovšem v tomto ohledu zrovna vzorem efektivnosti.

Myšlenka velkého a silného státu děsí v kontextu rekordního zadlužování i další ekonomy. Ti se kvůli tomu obávají, že hospodářské rozdíly mezi Českem i Německem se i proto mohou do budoucna opět rozšiřovat.

„Nastoupili jsme na cestu rozhazování peněz, začali koketovat s myšlenkou velkého a silného státu, rekordním tempem se zadlužujeme a v politice bublá kotel populismu. Zkušenost při pohledu na vývoj obou zemí nám totiž může dát lekci, jak rychle může jedna utéct a jak dlouho trvá dohánění, když druhá zaspí,“ říká ekonom Dominik Stroukal.

Vratislav Zámiš z Raiffeisenbank dodává, že z blízké minulosti není ideální ani mimořádná daň, kterou vláda uvalila na energetické společnosti nebo banky. „Ochota vlády takto nesystematicky zasahovat do ziskovosti společností může pro řadu firem představovat negativní faktor při rozhodování o vstupu nebo rozšíření a inovacích výroby na území Česka,“ doplňuje.

6. Vlastnická struktura ekonomiky

Podle některých ekonomů může za nižší produktivitu práce v případě České republiky i vlastnická struktura ekonomiky. Řada společností totiž má svá sídla v zahraničí a v jejich případě tak mohou panovat motivace stáhnout si profit k sobě. Tento bod do určité míry souvisí i s transformací české ekonomiky po roce 1989.

„To, že mnohé firmy v České republice vlastní zahraničí kapitál, má spíše negativní vliv, protože vyprodukované zisky nejsou často reinvestovány u nás, ale vyvádí se do zahraničí. Od devadesátých let však výrazně narostl objem českého kapitálu, což umožnilo získat některé firmy zpět pod českou kontrolu. Na druhou stranu od devadesátých let vznikla v České republice řada úspěšných projektů, které byly nakonec prodány do zahraničí. Naším cílem by mělo být vytvářet nejlepší možné podmínky pro podnikání, aby vznikaly stále nové úspěšné projekty a zahraniční investoři více reinvestovali své zisky v naší zemi,“ myslí si hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.

Jiní odborníci ale takoví pohled nesdílí a vlastnická struktura dle národnosti nemá podle nich pro vývoj ekonomiky větší roli. „Pokud se budou o české firmy zajímat zahraniční hráči, obchodovat s nimi, investovat do nich a pak je celé nakupovat, máme vyhráno. Drtivá většina prostředků, která sem připlyne, skončí opět v investicích nebo ve spotřebě u nás doma. A Česko bude bohatnout. Být otevřený mezinárodnímu obchodu totiž znamená být otevřený mezinárodní konkurenci. Ta je neúprosná, a proto motivuje hýbat se kupředu,“ upozorňuje ekonom Aleš Rod.

7. Nedostatečná provázanost klíčových sektorů ekonomiky

Přiblížení české a německé mzdové úrovně by podle některých odborníků pomohla i vyšší provázanost v rámci klíčových sektorů tuzemské ekonomiky. Pokud by byly jednotlivé sféry české ekonomiky a firmy v nich působící komplexnější, mohlo by to do České republiky více přitahovat kapitál.

„Německo má třeba velmi silný cluster v rámci automobilového sektoru, který je provázaný s dalšími společnostmi třeba z oblasti výroby pneumatik. To má tendenci do země přitahovat kapitál i výzkum, což následně podporuje celkový technologický progres,“ říká analytik Raiffeisenbank David Vageknecht.

Jiní odborníci však namítají, že přílišná provázanost české ekonomiky právě třeba s automobilovým průmyslem může být do budoucna problémem a v dalších letech bude záležet na tom, jak se jí podaří přesunout do sféry výroby elektroaut, což může být problém.

„Co udělá, nebo neudělá Česko, je druhořadé. Klíčové i pro český autoprůmysl je, jak velké evropské automobilky, v čele s těmi německými, obstojí tváří v tvář nástupu elektromobility a čínské konkurence a zároveň jak ustojí velmi silný tlak stále přísnějších emisních norem i dalších zelených regulací EU. Realisticky ale musíme počítat s tím, že zlatá éra tuzemské automobilové výroby, se světově takřka nejvyšším počtem vyrobených aut na hlavu, v dohledné době postupně odezní a už se nevrátí. Zatím bohužel není patrný žádný záložní plán rozvoje české ekonomiky po jiné koleji,“ dodává ekonom Kovanda.