Než se rozezní dechy. Tradiční výroba a ruční práce slaví úspěchy i ve světě

Žádný jiný nástroj neumí zahrát tak tklivou večerku nebo ryčný táborový budíček jako trubka, bez klarinetu by se neobešel židovský klezmer ani moravská lidovka, díky saxofonu může jiskřit jazzová improvizace, křídlovka je sálajícím pohonem dechových orchestrů a swing bez sytého hlasu pozounu by taky stál za zlámanou notu.

Všechny dechové nástroje, které umějí v rukou talentovaných muzikantů laskat i jadrně ječet, bručet, bzučet, výskat, hlaholit, pět, tepat, houkat, broukat, halekat, sršet energií nebo důstojně dunět, se rodí tady – ve výrobním družstvu Amati v Kraslicích, na samém konci západních Čech, kde jste v Německu dřív, než řeknete lesní roh.

Přesnost na setiny milimetrů

V přípravně materiálu, kde na svou příležitost čekají role blyštivé mosazi či tombaku, se však ani nechce věřit, že ze sebe jednou vypustí třeba tříčárkové c. Ťuk, ťuk, zaklepete ukazováčkem – a jako odpověď se ozve nevrlé zachrchlání. Kde se v těch rolích plechu vůkol vlastně bere hudba?

„Všechno je to v lidských rukách a zkušenosti,“ má jasno ředitel společnosti Amati Kirill Khryakov a zaměstnanci mu svými úspornými, přesnými a prověřenými pohyby dávají za pravdu. Třeba když nůžkami na plech vyřezávají základy ozvučníků, které hudební nástroje připomínají jen velmi matně.

„Všechno musí být maximálně přesné, jinak by nástroje správně nezněly,“ vysvětluje mládenec, jehož práce musí být přesná na setiny milimetru.

Preciznost, zručnost a zodpovědnost, bez nich by to v Kraslicích opravdu nešlo. „Všechno je přitom ruční výroba a veškeré detaily a součástky, které při práci používáme, si vyrábíme sami,“ vysvětluje Kirill Khryakov, že tady na pásovou výrobu nenarazíte, byť by možná zjednodušila práci a vyloučila všechna lidská pochybení. Jenže by připravila hudební nástroje o dokonalost. A nejspíš také o duši.

„V Asii se vyrábějí hudební nástroje v obrovských objemech, jenže mají pochybnou kvalitu a pochybný zvuk. Naším cílem jsou kvalitní nebo mistrovské nástroje, které mají zvuk vyrovnaný a harmonický,“ líčí šéf společnosti, která krom fléten a hobojů vyrábí snad všechny myslitelné dechové nástroje – žesťové i ty dřevěné.

Srdce pracovalo, pacient přežil

Jen považte, že v jednom areálu, rozlehlém a spletitém jako trubice suzafonu, se vyrábějí třeba klarinety z grenadillu a hned vedle mosazné horny nebo trombony. „Rozdíl mezi fagotem a trumpetou je přitom jako mezi kolem a autem,“ usmívá se šéf firmy.

A to tu v 80. letech chrlilo zhruba 1 800 zaměstnanců nejen tisíce dechů, ale i smyčců, které adepti hudebního vzdělání nemilosrdně trýznili v lidových školách umění. Raději si to ani nepředstavovat...

Dnes jsou tyto prostory pouhým 85 zaměstnancům poněkud velké. Jenže velké jsou také plány nového majitele, investiční společnosti RIQ Investments brněnského podnikatele Romana Staňka, který světoznámou firmu, potýkající se s insolvencí, loni na podzim zařadil do svého portfolia.

„Máme za sebou těžký rok, protože jsme museli podnik postavit zase na nohy. Ale jsme v zisku, což je v době, kdy všechno zdražuje a trh je pořád v šoku po covidu, velký úspěch. Už teď víme, že musíme navýšit výrobní kapacitu, protože máme víc zakázek, než dokážeme vyrobit,“ uvědomuje si Khryakov, že je nutné hlavně sehnat lidi.

Což se snáz řekne, než udělá, byť je nezaměstnanost v Karlovarském kraji třetí nejvyšší v Česku. Nároky na zaměstnance jsou tu vcelku jednoznačné a hned za lesem číhá konkurence výplaty v eurech.

„Hledáme lidi akurátní, citlivé a pracovité, kteří mají smysl pro disciplínu a sebekontrolu,“ vypočítává ředitel družstva Amati vlastnosti, které tady potřebují, a posteskne si: „Stáhnout naše bývalé zaměstnance, kteří mají mnohaleté zkušenosti a odešli do Německa, je těžké. Velmi těžké.“

Alespoň může šéfa podniku těšit, že to podstatné, totiž srdce firmy, nikdy nepřestalo tepat, byť se Amati zmítalo v insolvenční křeči. „Ať se dělo cokoliv, firma vyráběla, což bylo nesmírně důležité. Zůstal tu totiž tým klíčových lidí, opravdových srdcařů. Mohli odejít za lepším, ale nechtěli Amati opustit,“ vysekne Khryakov poklonu těm, díky nimž „pacient“ přežil a nyní prochází pozvolnou rekonvalescencí.

Jako když ve Vlčnově strojí krále

Že by přerušení výroby mohlo mít neblahé následky, dobře poznáte v dílně, kde se opracovává javorové dřevo na fagoty. Jistěže to není to obyčejné dřevo na podlahy.

„Javor se musí nechat vyležet několik let ve speciálních podmínkách a za kontrolované vlhkosti. Javory navíc musejí pocházet z hor, kde mají stromy složité podmínky, aby nerostly moc rychle a letokruhy byly pěkně nahusto vedle sebe,“ ukazuje ředitel Amati smetanové špalíky dřeva, které budou díky trudnému životu jednou lahodně bručet v orchestru.

Vedle ve skladu už odpočívají vysoustružené základy fagotů. Čekají rok, dva, pět, klidně i déle. Až pak se v nich tóny rozleží natolik, aby se nástroje mohly nalakovat a osadit vložkami, sloupky a klapkami.

Zblízka to trochu připomíná strojení krále před jízdou ve Vlčnově, tolik blyštivých serepetiček na ně patří, a všechny mají přitom svoje pevně dané místo a nezastupitelnou funkci. A každý, byť sebenepatrnější dílek vyrobili přímo zde.

Masáž pod tlakem 300 atmosfér

Zatímco o dvě patra výš oblékají pánové a dámy klarinety a fagoty do naleštěné mechaniky, v přízemí se v rukou jednoho z party srdcařů líhnou z placatého polotovaru ozvučníky. Nechť profesionální muzikanti prominou – to jsou ty trychtýře na konci trubky či pozounu.

Buch, buch, buch, sklepává hrany k sobě, až vznikne zmuchlaná trouba, kterou v letovně zataví a potom palicí zakulatí. Jenže pořád to vypadá spíš jako kus plechu z kovošrotu.

„Deformace vyrovnáváme pomocí hydraulické formy, v níž se dílec naplní olejem, a to až pod tlakem 300 atmosfér. Čím je díl menší, tím vyšší tlak musíme vyvinout,“ ukazuje Kirill Khryakov stroj, který masíruje ozvučník tak intenzivně, až je hladký.

Aby byl povrch dokonalý, protože jiný ani být nemůže, přijde ještě další vlna hlazení, broušení, leštění uvnitř i zvenčí, aby se zvýraznila každá ladná křivka a mohla zmizet i poslední sebenepatrnější nedokonalost. Pak dostanou i žesťové nástroje svoje strojivo, některým rytci vykrouží na tělo „tetování“ – třeba slavnou značku V. F. Červený – a konec je na dohled. Chce to samozřejmě lak a ještě dočistit v ultrazvuku a perchlorové lázni.

„Každý hudební nástroj vždycky vyzkoušíme, jestli má perfektní zvuk,“ uzavírá Kirill Khryakov celou cestu od špalku dřeva a role plechu až k ctihodným tónům tuby či klarinetu, které se tu rozléhají v doprovodu rytmického bušení.

To dáma opodál kompletuje kufřík na hudební nástroje. Přece si je firma nenechá dovážet z Asie, aby po světě cestoval v bednách vzduch! Ten netřeba platit, tím je lepší rozeznít nástroje značky Amati.