Někteří kritici této legislativy se v souvislosti s touto směrnicí obávají zejména toho, že si zaměstnanci budou doslova „zírat“ do svých peněženek. Rozdíly v platech by podle nich mohly vyvolávat na pracovištích zbytečnou rivalitu a rozepře.
Ale je to realita? Budou se podle Jana Procházky moci lidé skutečně zeptat na to, kolik bere jejich kolega v kanceláři? „Zatím to tak není a podle směrnice by to tak ani být nemělo. Směrnice sama počítá s tím, že budete mít právo na informaci o tom, kde se pohybuje průměr nebo medián na vaší pozici, ale nemělo by to být tak, že byste se dozvěděli plat konkrétního kolegy.“
Administrativní zátěž
Hlavním cílem směrnice je eliminovat diskriminaci v oblasti platů, a to především mezi muži a ženami. Jan Procházka vysvětlil, že směrnice zavede pro jednotlivé firmy povinnost zveřejnit zprávy o rozdílech v odměňování mezi pohlavími a zároveň eliminuje takzvané mlčenlivostní doložky o platech.
„To znamená, že pokud bude mít zaměstnanec sjednáno, že nesmí mluvit s kolegy o výši svého platu, tak to nebude platné ujednání a nebude ho za to, že o výši svého platu hovořil, možné postihnout,“ upřesňuje Procházka.
Ten zároveň uvedl, že povinnost pravidelného vykazování mezd a platových rozdílů, a to především u větších firem, by měla být zavedena do roku 2026, první reporty by se pak měly hlásit v roce 2027.
Tento proces ale bude podle Procházky znamenat poměrně výraznou administrativní zátěž, a to jak pro firmy, které budou muset vytvořit přehledy o pozicích, kompetencích a odměnách, tak pro stát, který bude odpovídat za vyhodnocování těchto údajů.
Směrnice bude mít podle Procházky zásadní dopady na firemní procesy i vztahy na pracovišti. Transparentnost mzdového systému by mohla přinést větší předvídatelnost odměňování, ale zároveň je zde riziko, že to přece jen může vyvolat napětí mezi zaměstnanci.
Vyvolá to tlak na růst platů
Podle Procházky však stále zůstane zachována flexibilita v rámci pozic a zaměstnavatelé budou moci platově odlišit zaměstnance na základě odůvodněných kritérií, jako je zkušenost, vzdělání nebo výkonnost. „Ale už dnes máme v zákoníku práce napsáno, že když dva lidé pracují na stejné pozici, tak se mohou lišit platově, pokud je odlišnost odůvodněná třeba tím, že někdo pracuje lépe nebo že má delší praxi či vyšší vzdělání.“
Cílem směrnice je podle Procházky rovnostářství, v dobrém i ve zlém. „Někdo prostě bude pro firmu dražší, než by musel být, a někdo tam zřejmě nebude pracovat vůbec, protože firma mu nebude schopná nabídnout vyšší mzdu, která by odpovídala tomu, jakou má nabídku od konkurence. To znamená: ano, směrnice povede k rovnostářství, to je i jejím cílem.“
Směrnice o transparentnosti odměňování tak může vyvolat tlak na srovnání a případné navýšení platů v rámci některých profesí, především tam, kde jsou rozdíly oproti průměru nebo mediánu výrazné, a to nejen v případě rozdílů mezi muži a ženami.
Nebude to ale znamenat automatický růst platů u všech zaměstnanců. „Spíše to vyžaduje, aby firmy přehodnotily své odměňovací struktury a případně upravily platy tak, aby byly více spravedlivé a transparentní. Pro zaměstnance to znamená, že pokud jejich mzda významně zaostává za průměrem nebo mediánem pro jejich pozici, budou mít silnější argumenty pro vyjednání lepších podmínek.“
Směrnice může mít také sekundární efekt na platy v odvětvích, kde je nedostatek kvalifikovaných pracovníků a kde již nyní působí tlak na vyšší odměny. Zveřejnění průměrných mezd může motivovat zaměstnavatele, aby nabídli vyšší platy, aby si udrželi stávající zaměstnance a přilákali nové talenty.
Jaká další práva získají zaměstnanci díky této směrnici a jak by je měli využívat? Není informace o výši platu součástí ochrany osobních údajů? A co hrozí ČR, když tuto směrnici neuvede do praxe? I na to odpovídal Jan Procházka v Rozstřelu.
Hledáte práci s lepším platem? Najděte ji na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz |
