Opustili původní profese a včelaří. Už mají 200 úlů a milionové obraty

Včely na loukách na Vysočině a také v sadech na Kolínsku se loni činily. Daly svým chovatelům, manželům Kölblovým, průměrně 35 kilo medu z jednoho úlu. Mladý pár měl včelaření jako koníčka, před pár lety se však rozhodl, že z něj udělá svou novou profesi. A jejich rodinné farmě nazvané Včelařství Domovina se daří.

Sbohem, violo!

Alena Kölblová pracovala nejprve v kanceláři, ale nenaplňovalo ji to. Její manžel Josef se věnoval svému podnikání, obchodu s potravinami, s nímž začal už při škole. „Původně jsem však vystudoval hudební obor viola na konzervatoři, ale nějak jsem tušil, že se tomu profesně nikdy věnovat nebudu,“ usmívá se mladý muž. Bydleli v Praze a za včelami na Vysočinu vyjížděli hlavně o víkendech.

Když se včelaření začali věnovat naplno, měli pět úlů. „Vše jsme se učili za pochodu, protože v rodině žádného včelaře nemáme. Do rozjezdu podnikání jsme dali všechny úspory, několik let šel jeden plat na živobytí, druhý do včel,“ vzpomíná Alena. „Nejprve jsme měli medárnu u našich v garáži, pak jsme se do domu mého dětství i přestěhovali, což bylo zvláštní – naši přátelé si brali hypotéky a stěhovali se do vlastního, a my se vraceli zpátky k rodičům. Ale prostory za chvíli stejně nestačily, potřebovali jsme větší.“

Našli je v malé vesnici Štěpánov nedaleko Lubna v okrese Havlíčkův Brod. Těsně před vypuknutím covidové pandemie založili e-shop a začali prodávat med. „Snažili jsme se rozumně hospodařit s penězi, když nebyly, museli jsme všechno odpracovat sami,“ krčí rameny včelař.

Z pěti úlů dvě stě

Aby si Alena doplnila vzdělání, přihlásila se na dálkové studium na Středním odborném učilišti včelařském v Nasavrkách. „Škola byla moc fajn, všechny ty teoretické informace jsme doma hned zkoušeli v praxi. Seznámila jsem se tam s profesorem Romanem Linhartem, včelařskou kapacitou, který nám ohromně pomohl,“ říká Alena.

Mezitím se manželům narodily dvě dcery a rozrůstala se i včelstva. K původním pěti úlům přibývaly postupně další, dnes jich rodina obhospodařuje okolo dvou set.

„První včelstvo jsme si přivezli od známého z jižní Moravy. Dnes máme včelnice tady u Lubna na Havlíčkobrodsku a u vísky Vlkanov mezi Ledčí a Světlou nad Sázavou. Ale třeba i v jabloňových sadech u osady Bříství poblíž Křečhoře na Kolínsku. Lesního medu je méně než lučního, protože se v poslední době na Vysočině hodně kácely lesy,“ podotýká Alena. Jak dodává, roky jsou nyní velmi teplé, což včelám moc nesvědčí, pracují déle a jsou pak unavené.

Včelařův rok

Na fungování farmy a tím i na její podnikatelský úspěch má samozřejmě příroda velký vliv. „V zimě včely spí, v období kolem Vánoc včelí královna naklade vajíčka, na jaře včelstvo roste a sílí. Sledujeme pak třeba na jehnědách lísek, jestli už včely vylétávají z úlů a v jaké jsou formě. Jak začínají pracovat, přidáváme jim do úlů další medníky. Potom stáčíme med. V červnu, okolo letního slunovratu, jsou včely nejsilnější. V červenci už sezona končí, jejich aktivita slábne a je potřeba je připravit na zimu, nechat jim dostatek medu, aby vydržely do jara. A tak to jde každý rok,“ popisuje Josef Kölbl s tím, že se snaží do života svých včel zasahovat co možná nejméně.

Mohou ale přijít chvíle, kdy včely pomoc svého chovatele potřebují – to když je začnou sužovat nemoci. „Jejich největším nepřítelem je parazit, který se jmenuje kleštík. Vzhledem i chováním trochu připomíná klíště. Napadá už včelí plody a přenáší různé nemoci, například varroázu,“ vysvětluje včelař a dodává, že metod, jak se parazita zbavit, je více.

„Snažíme se vyhnout chemii v podobě pesticidů nebo kyselině šťavelové. Zkoušíme patent Romana Linharta, kterého jsme poznali na včelařském učilišti. Ten vymyslel termosolární úl – je podobný tomu klasickému, ale má prosklené části a funguje jako skleník nebo jako sauna. Horko likviduje kleštíky, ale včely ho snesou,“ popisuje Josef.

Letos manželé objednají na farmu dalších pět termosolárních úlů. Přestože jsou o něco těžší než ty běžné a hůř se s nimi manipuluje, léčba teplem je podle nich pro chovatele velkou pomocí.

Každé ruce se hodí

Starost o včely je však jen částí práce manželů Kölblových – péči vyžadují i zákazníci. „Od začátku jsme hodně investovali do marketingu a reklamy, daří se nám zejména na sociálních sítích. Pořádáme kampaně jako třeba Black Friday či letní akce,“ popisuje své podnikatelské aktivity včelař.

Ještě před dvěma lety zvládali manželé obsluhu e-shopu sami a před Vánocemi si najali pár brigádníků. Teď už je všechno jinak. Mají čtyři stálé zaměstnance a mnohem více lidí na výpomoc. „Chodí k nám studenti, maminky na rodičovské i penzisté, většinou z okolí. Ale stejně nám chybějí další ruce, hlavně na balení a expedici výrobků. Inzerujeme na úřadech práce, na Facebooku, věšíme letáčky...“ líčí Alena, jak je dnes těžké najít volnou pracovní sílu. „Časem možná budeme potřebovat někoho i na stáčení medu,“ dodává včelařka.

O včely samé se chtějí s manželem i nadále starat osobně. „I když se nám teď narodilo třetí dítě, nedovedu si představit, že bych byla máma na plný úvazek. Nikdy jsem nebyla, vždycky jsem si našla čas i na včely,“ říká mladá žena, která bude v následujícím období platnou členkou týmu především v zákaznických službách.

Modrý med a louka, která včelám chutná

Kromě klasického přírodního medu dělají v Domovině medové pomazánky z pastovaného medu ochuceného ovocem a kořením. „Tím jsme se chtěli odlišit od konkurence a v roce 2019 jsme začali experimentovat s různými příchutěmi, dnes jich máme přes třicet,“ popisuje včelařka.

Mezi tři nejoblíbenější patří podle ní malina, zázvor a citron se spirulinou – takový med má nezvyklou modrou barvu. Kromě e-shopu Domoviny si zákazníci mohou medové speciality objednat také v některých online supermarketech či ve zdravých výživách.

„Další ambicí, kterou máme, je ochrana včel. Česká krajina je hodně monokulturní, je dobré, když lidé zakládají květinové záhony a pěstují na nich rostliny, které včely zajímají. Potřebujeme zahrady, jež bzučí,“ vysvětluje Alena, proč se rozhodli nabízet i směs semínek na založení louky nebo třeba truhlíku pro ty, kdo nemají zahradu. „Byl o to veliký zájem. Teď na jaře v tom budeme určitě pokračovat,“ pochvaluje si podnikatelka.

Teď opět přichází čas na péči o včely, zejména pak na jejich léčení, aby na jaře vylétly z úlů fit. „V budoucnu chceme zvýšit efektivitu farmy, zapracovat na výnosu medu a doufáme, že povedeme úspěšný boj proti včelím parazitům,“ plánuje Josef a spokojeně dodává: „Byl to sen, že nás bude živit náš koníček, ale nakonec to na 98 procent vyšlo.“