Když nemáte zrovna den, a již během dopoledne se několikrát rozčílíte, nemusí to ještě znamenat, že jste vzteklí. Když se ale rozčilujete téměř každodenně a máte sklon na druhé v konfliktních situacích spíše křičet než jednat v klidu, je pravděpodobné, že jste emocionálně labilní. Trpíte trvalou podrážděností, která je naší osobnostní vlastností.
Hledáte dobrou práci? Najděte ji na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz. |
Poměrně stálých lidských vlastností, rozhodujících nejen o tom, jak jednáme, ale jak se v určitých situacích cítíme, jsou desítky. Psychologie se je po léta snaží zredukovat na několik hlavních rysů, kterými se lidé od sebe liší. V současné době v ní vládne již poměrně pevná představa, že základních a univerzálních osobnostních vlastností je celkem pět.
Osobnost jako souhrn vlastností
Patří k nim neuroticismus, extraverze, otevřenost vůči novému, přívětivost k sociálnímu okolí a svědomitost. Každá z těchto vlastností má však dva protichůdné póly, takže ve skutečnosti je základních vlastností spíše deset.
Tak například pokud jde o neuroticismus, můžeme být buď spíše „neurotičtí“, tj. emocionálně labilní (náladoví, podráždění, úzkostní, snadno zranitelní, vzteklí apod.) nebo naopak emocionálně stabilní, tj. spíše klidní, obtížněji vyprovokovatelní, odolnější vůči stresu apod. Pokud jde o společenskou přívětivost či vstřícnost, jsou někteří z nás spíše přátelští, a mají zájem s druhými spolupracovat, jiní naopak spíše podezřívaví, egocentričtí a soutěživí. Z hlediska odpovědnosti jsme spíše spolehliví nebo naopak nesvědomití, a ve vztahu k novým věcem buď otevření, nebo naopak opatrní a konzervativní.
Jan Urban
|
„Koktejl“ namíchaný z těchto vlastností tvoří naši osobnost či individualitu. Ta ovlivňuje, jak se v práci a ve společnosti chováme, jaké činnosti nám vyhovují více než jiné, jaké přátele si volíme, jak určité situace prožíváme apod.
Pro lidi v našem okolí, kteří mají možnost nás delší dobu sledovat, není většinou rozpoznání naší osobnosti složité. Lidská osobnost je totiž od počátku dospělosti poměrně stálá. Našemu okolí tak zpravidla stačí, pokud naše chování v určitých situacích sleduje. Když tak činí pravidelně, získá o naší osobnosti často přesnější představu, než o ní máme sami. Na tomto základě může předvídat, jak se v určitých situacích zachováme i jak příjemná spolupráce s námi v těchto situacích bude.
Jsou lidé, kteří se svou osobností nejsou zcela spokojeni, a snaží se na ní „pracovat“. Příkladem je snaha omezit svou introverzi. Alespoň navenek při tom občas mohou uspět, zásadního průlomu ve svém povahovém zaměření však většinou nedosáhnou.
Odlišné osobní předpoklady
Osobnostní vlastnosti nejsou dobré a špatné. Jsou takové, jaké jsou. Některé jsou výhodné v jedněch situacích, jiné naopak v jiných, což platí i o práci.
Rozumní zaměstnavatelé tak při přijímání svých spolupracovníků k jejich osobním vlastnostem přihlížejí. Vědí, že vlastnosti jsou mnohdy důležitější než znalosti či dovednosti, mimo jiné proto, že jejich změna je na rozdíl od znalostí, ale i některých schopností, obtížnější.
Příkladem je člověk, který je extrovertní, přívětivý, ochotný pomáhat druhým a vstřícný ke všemu novému. Spolupracovník s těmito rysy bude velmi pravděpodobně ve většině společensky exponovaných profesí úspěšnější než ten, jehož vlastnosti jsou opačné. Sklon k introverzi může naopak pomoci tam, kde práce vyžaduje silné soustředění a kdy je důležité, aby spolupracovníkovi nevadilo, že pracuje sám.
K povahovým rysům, které jsou v práci spíše ku prospěchu, patří většinou i flexibilita, tedy schopnost měnit své chování, například pod vlivem změn v pracovním prostředí. Dále pak vytrvalost, trpělivost a odolnost, tedy schopnost čelit potížím a rychle vzpamatovat z nezdarů, nebo sebekázeň, tedy schopnost soustředit se na úkol nebo cíl, a nenechat se rozptylovat okolím. K dalším patří odvaha pouštět se i do projektů, kterých se ostatní obávají, například proto, že jsou těžší a vyžadují více práce, nebo zvědavost, tj. zájem pronikat do nových věcí.
Jak vycházet s „úspěšnými psychopaty“ a podle čeho je rozpoznat |
Některé osobnostní vlastnosti bývají naopak v práci i osobním životě hendikepem. Jde především o sníženou odpovědnost, která se většinou odráží v našich pracovních výsledcích, ve vztahu k rodině, ale i v přístupu k vlastnímu zdraví. Průzkumy ukázaly, že lidé trpící nižší odpovědností, mívají již před čtyřicítkou horší zdravotní stav než ti, jež se k sobě chovají odpovědněji.
Charakterové rysy
Podobně jako osobnost nás od druhých odlišuje i náš charakter. Jeho podstatou je sklon jednat v souladu s obecně platnými morálními hodnotami, a to i tehdy, když nám za jejich porušení nehrozí žádná sankce.
Na rozdíl od osobnosti, se kterou se do značné míry rodíme, je charakter souborem našich morálních zásad a přesvědčení, které nám vtiskla naše výchova a prostředí, ve kterém žijeme. Současně, alespoň do jisté míry, jsou však tyto zásady i věcí naší volby. Náš charakter se tak může během života pod vlivem měnícího se přesvědčení měnit.
K příznivým charakterovým rysům patří poctivost, upřímnost, čestnost, věrnost, loajalita, férovost či velkorysost. Širším projevem charakteru je morální integrita, tj. sklon jednat v souladu s tím, co navenek zastáváme. K opačným rysům patří nepoctivost, chamtivost, podlost, malichernost či sobectví.
Důvod, proč lidé jednají charakterně či bezcharakterně, souvisí většinou s jejich potřebou vážit si sebe sama či – vyjádřeno obrazně – podívat se sami sobě do očí. Ke sníženému sklonu k charakternímu jednání dochází naopak u těch, kterým na jejich charakteru nezáleží nebo kteří si „dokážou“ své nemorální jednání ospravedlnit, nejčastěji svou výjimečností, mimořádnými potřebami nebo tím, že „tak postupují všichni“.
Některé naše charakterové rysy se mohou s našimi povahovými vlastnostmi prolínat. Příkladem je vtipná, extrovertní osobnost používající svůj vtip jako nástroj sarkasmu vůči druhým. Nebo člověk, který rád přispívá na charitu, ale chce, aby jeho příspěvky zůstaly utajeny. Bez ohledu na to však povahové a charakterové vlastnosti spolu vzájemně příliš nesouvisejí.
Typické signály špatného charakteru
Osobnost člověka bývá ve srovnání s jeho charakterem viditelnější a čitelnější. Charakter se totiž většinou projevuje především v určitých specifických situacích, které nenastávají denně. Jeho rozpoznání tak může trvat déle.
Svou roli při jeho rozpoznávání může sehrávat i to, že se při odhadu občas mýlíme. Dochází k tomu například proto, že „dobrý charakter“ přisuzujeme těm, kteří se nám zdají příjemní. Tento způsob posuzování charakteru však nebývá nejspolehlivější.
Správné rozpoznání charakteru lidí kolem nás je ale důležité. Umožňuje totiž předvídat, jak se tito lidé zachovají, jestliže se jejich osobní zájmy dostanou do sporu se zájmy druhých.
I charakterové rysy však po určité době rozpoznat lze, mimo jiné i na pracovišti. Předpokladem je, že víme, čeho si všímat. K projevům těch, jimž na jejich charakteru nezáleží, patří především sklon nedodržovat důvěrné informace, hovořit neupřímně, pomlouvat druhé, nedodržovat závazky a sliby, neochota přiznat omyl a připustit vlastní nedostatky apod.
Cena za nemorální jednání
Naše charakterové rysy, podobně jako naše osobnostní vlastnosti, ovlivňují naši práci, náš život i naše zdraví. Ovlivňují i sociální prostředí, ve kterém se cítíme dobře, a které se cítí dobře s námi. Jednou z hlavních výhod charakteru tak je, že umožňuje udržovat i zdravé mezilidské vztahy.
Jak před lety napsal britský spisovatel W. S. Maugham, když si vybíráme přátele, neměli bychom se nechat napálit. Přednost bychom proto měli dávat charakteru. Předpokladem však bývá, že charakterně jednáme i my. Důsledkem bezcharakterního jednání totiž často je, že si své přátele příliš vybírat nemůžeme.
Chamtivost pramení z nenaplněných potřeb. Je návyková, říká psycholog |
Většina charakterních lidí totiž ví, že jednání s bezcharakterními lidmi je komplikované, protože se na ně nelze spolehnout. Dává tak přednost těm, kteří s dodržováním základních morálních norem nemají velké potíže.
Když nepatříme k zřejmým psychopatům, pak bezcharakterní jednání nám přináší většinou i zvýšený stres. Jak ukázaly výzkumy, lidé se slabším „morálním kompasem“ trpí zpravidla i vyšší depresí a úzkostí, mimo jiné proto, že se se sebou samými necítí příliš dobře.
