Zaměstnanec prozradí výši své mzdy. Hrozí mu výpověď či jiný trest? A může naopak zaměstnavatel prozrazovat veřejně, kolik svému zaměstnanci platí, nebo je to chráněný osobní údaj?
Lidé jsou svobodní a můžou si říkat co, kdy a jak chtějí. Jakékoliv omezení takové svobody musí mít právní základ. Každé omezení, v tomto případě povinnost mlčenlivosti, se tak musí opírat buď o zákon, nebo o dobrovolnou dvoustrannou smlouvu.
Zákoník práce ani jiný právní předpis zaměstnanci výslovně neukládá mlčenlivost o výši příjmu. Zákoník práce nicméně ukládá zaměstnanci povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
Lze to tedy vyložit jako zákaz šíření výše svého příjmu?
Bez dalšího upřesnění by to bylo složité a těžko odvoditelné, zejména pokud by se mělo jednat o absolutní zákaz mlčenlivosti. Danou povinnost by zaměstnavatel však mohl rozvést v pracovním řádu tak, že by blíže vymezil, co se s ohledem na jeho podnikání rozumí oprávněnými zájmy.
Zaměstnavatel totiž může již existující povinnost jednostranně vnitřním předpisem upřesnit, ale nemůže takto založit povinnost úplně novou, která nevyplývá ze zákona.
Oprávněným zájmem zaměstnavatele je nepochybně ochrana obchodního tajemství, respektive know-how zaměstnavatele. Tam by mohly spadat i údaje o nákladech na zaměstnance. Za oprávněný zájem zaměstnavatele však patrně nelze považovat přísný zákaz sdělování mzdy třetím osobám, tedy například bance při sjednávání úvěru. Zákon ani vnitřní předpis tedy údaj o mzdě ochránit důsledně nedokážou.
Co když se však zaměstnavatel nespoléhá na zákon rozvinutý vnitřním předpisem. Může zakotvit zákaz sdělování výše mzdy přímo do pracovní smlouvy nebo do zvláštní dvoustranné dohody?
Uzavření takové dohody samozřejmě nic nebrání. Otázkou je však její vymahatelnost. Zaměstnavatel nesmí po zaměstnanci požadovat žádnou peněžní sankci, tedy smluvní pokutu. V úvahu tak připadá jen vymáhání škody nebo výpověď a ukončení pracovního poměru.
Někteří právníci jakoukoliv možnost sankce za prozrazení výše mzdy odmítají. Bylo by to podle nich v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnance. Ten by si nemohl sjednat úvěr ani sdělit soudu svůj příjem například v řízení o výživném.
Domnívám se však, že dohoda o určité mlčenlivosti možná je a je možné ji i sankcionovat. Pokud totiž výše příjmu zaměstnance bude skutečně obchodním tajemstvím či důležitou důvěrnou informací a její zveřejnění nebo sdílení s nesprávnými lidmi poškodí zaměstnavatele, může v konkrétním případě hrozit až výpověď.
Každý případ je však trochu jiný a znění dohody i intenzitu porušení by musel přezkoumat nezávislý soud. Je však těžko představitelné, že by soud sankcionoval zaměstnance, který prozradí příjem své manželce nebo dětem.
Může naopak zaměstnavatel prozrazovat veřejně, kolik svému zaměstnanci platí? Není to chráněný osobní údaj?
Podle některých odborníků je údaj o mzdě anebo o platu, ve spojení s konkrétním zaměstnancem, chráněným osobním údajem. Takový údaj by podle nich neměl zaměstnavatel jen tak zveřejňovat. Měl by ho naopak chránit jako oko v hlavě před potenciálním zneužitím.
Takový závěr je však diskutabilní. Zaměstnavatel je také svobodný a žádný výslovný zákaz zveřejňování či šíření údajů o mzdách svých zaměstnanců není nikde zakotven. V konkrétním případě by však také musel rozhodnut soud, který by posoudil okolnosti specifické pro daný „únik“ informací.