Práce přesčas je někdy nutná. Zaměstnavatel ji ale nemůže vyžadovat jen tak

28.08.2024

Nejspíš každý někdy zažil, že musel v práci zůstat déle. Zaměstnavatel se na tom může se zaměstnancem dohodnout, nebo mu přesčas může i nařídit. Má to ovšem svá pravidla. Jak to chodí v praxi? A co k tomu říká legislativa?
Práce přesčas je někdy nutná. Zaměstnavatel ji ale nemůže vyžadovat jen tak

Vyváženost osobního a pracovního života je v dnešní době pro mnoho lidí důležitá, a to se projevuje i v jejich požadavcích při hledání zaměstnání. Firmy se tak setkávají s tím, že již při pracovním pohovoru se uchazeči o práci zajímají o pracovní podmínky včetně toho, zda je na dané pozici vyžadována práce přesčas. Typické je to zvláště pro nastupující generace. „Někteří z nich dokonce rovnou zdůrazňují, že hledají práci, kde se přesčasy buď vůbec nepředpokládají, nebo jsou výjimečné a dobře kompenzované,“ říká Jiří Halbrštát, ředitel marketingu ManpowerGroup.

Trendem je opravdu věnovat práci jen vymezený čas. Dostatek volného času je pro stále více lidí důležitější než vertikální růst a nárůst zodpovědnosti. Jak ale zdůrazňuje Jiří Halbrštát, neznamená to, že by svou práci flákali. Udělají, co je potřeba, ale přesně ví, kdy jejich pracovní doba končí. Některé firmy jdou dokonce tak daleko, že se pyšní kulturou, kde jsou přesčasy výjimkou a kde je jasně stanovená hranice mezi pracovním a osobním životem. „Dokonce se objevují firmy, které považují práci přes čas za nežádoucí a třeba večer a o víkendech vypínají emailové servery,“ dodává Halbrštát.

I přes trend většího vyvážení soukromého a pracovního života je zde však skupina lidí, kteří potřebují maximalizovat své příjmy a přesčasy proto vyhledávají. Je to ale spíše důsledek tíživé ekonomické situace než osobní preference. Například u výrobce dveří Solodoor zaměstnancům, u nichž vidí, že se ocitají ve finanční tísni, práci přesčas někdy sami nabízí jako řešení jejich situace.

Ať tak či onak, realita je taková, že přesčasová práce je neodmyslitelnou součástí mnoha oborů a profesí, a to jak těch „kancelářských“, tak výrobních. „V pracovním prostředí je přesčasová práce důležitým, ale zároveň velmi citlivým tématem,“ potvrzuje Lena Geryková, personální manažerka společnosti Solodoor. „Je proto důležité, aby byla řízena efektivně a spravedlivě, s ohledem na potřeby jak zaměstnavatele, tak zaměstnanců. Což se snadno řekne, ale někdy hůře vykoná.“

Práce přesčas má svá pravidla

V každém případě pro práci přesahující standardní pracovní dobu stanovuje legislativa poměrně jasná pravidla. „Zaměstnavatel může v daném roce nařídit 150 hodin, maximálně vždy osm hodin v týdnu,“ říká advokát Vít Havrda z kanceláře KODAP legal. Vedle toho je ale třeba odlišovat práci přesčas vykonávanou nikoliv podle nařízení zaměstnavatele, ale na základě dohody s ním. „Na základě dohody může zaměstnanec odpracovat v daném roce ještě dalších 266 hodin,“ uvedl Havrda. Doplňuje, že tyto hodiny mohou jít v daném týdnu i nad rámec povolených osmi hodin nařízeného přesčasu, současně ale nesmí porušit podmínku tzv. nepřetržitého odpočinku.

Za práci přesčas samozřejmě náleží odměna – dosažená mzda a příplatek ve výši minimálně 25 procent průměrného výdělku. Nebo místo příplatku může čerpat náhradní volno, pokud se na tom se zaměstnavatelem dohodne.

Přesto nemusí být, jak už bylo zmíněno, práce navíc každému po chuti. Pokud se ale nařízené přesčasy pohybují v zákonem stanovených limitech, odmítnout je nelze. Zaměstnavatel by to mohl evidovat jako neomluvenou absenci, což by mohlo vyústit až ve výpověď. „Dokonce by zaměstnanec mohl odpovídat za případnou škodu, kterou by takovým porušením pracovních povinností zaměstnavateli způsobil,“ upozorňuje Havrda.

Existují ale výjimky. Přesčasy nelze nařídit například těhotným ženám, zaměstnancům pečujícím o dítě do jednoho roku věku. A ani těm, kteří pracují na zkrácený úvazek.

Jak to chodí ve výrobních firmách

Nutné přesčasy jsou obvykle vázány na splnění termínů úkolů, zakázek či dokončení projektů. V praxi se to ale bude přece jenom lišit podle toho, zda se jedná o „kancelářskou“ profesi nebo výrobu. Například v Solodooru se častěji potřebují domluvit na přesčasech s pracovníky ve výrobě než v administrativě. Nejčastějším důvodem jsou přitom zpožděné dodávky materiálu. „Například když materiál potřebný k realizaci zakázky dorazí až v pátek, domlouváme se se zaměstnanci na částečné nebo celodenní směně v sobotu,“ říká Geryková.

Pokud o potřebě přesčasové práce ví firma dostatečně dopředu, zařazuje ji zaměstnancům předem do písemného rozpisu směn. Někdy to ovšem vyplyne až na poslední chvíli. „V takovém případě mistr obchází své pracovníky osobně a domlouvá s nimi například onu zmiňovanou sobotní směnu nebo prodloužení té stávající směny. Nutit však nikoho nemůže. V tomto případě je to na dobrovolnosti,“ popisuje Geryková.

Množství hodin, které člověk ve výrobě pracuje navíc, je přitom snadno počitatelné. Zde je totiž každá směna jasně daná, ví se, od kolika do kolika hodin přesně trvá. „U přesčasů ve výrobě zaměstnanci automaticky počítají s tím, že je budou mít zaplacené a někteří s tím často kalkulují i ve svých rodinných rozpočtech,“ konstatuje Jana Vávrová, projektová manažerka personální společnosti Grafton Recruitment.

Například v Solodooru platí svým lidem již několik let vyšší příplatek, než je zákonem daných 25 procent, mají to stanovené v kolektivní smlouvě. „Samozřejmě si může pracovník za přesčasovou práci vybrat náhradní volno. Většina zaměstnanců ale upřednostňuje finanční kompenzaci,“ doplňuje Geryková.

A co v administrativě?

Ani na „kancelářských“ pozicích se však někdy práci přesčas nedá vyhnout. „Dbáme na prevenci přetížení, proto se snažíme o efektivní rozvržení práce, aby zadané úkoly bylo možné plnit v rámci standardní pracovní doby. Přesto i u nás občas nastanou mimořádné situace, kdy je nutné, aby zaměstnanec zůstal v práci déle,“ říká Renata Čapková, tisková mluvčí České podnikatelské pojišťovny.

Stejný přístup razí také společnost Provident Financial. I tady se snaží přesčasovým hodinám vyhýbat. „Pokud to ale někdy nezbytné je, probíhá vše na základě společné domluvy v rámci týmu. Preferujeme totiž, aby s případnými nadstandardními pracovními hodinami zaměstnanci souhlasili,“ říká Zuzana Dragounová, HR manažerka ve společnosti Provident Financial.

V některých oborech či na některých pozicích dnes bývá pracovní doba flexibilní, případně navíc kombinovaná s home officem. Pak si i práci přesčas mohou zaměstnanci „vybalancovat“ sami. „Například v marketingu, PR či event managementu je poměrně běžné, že delší akce jeden den je následována kratší pracovní dobou druhý den,“ popisuje Vávrová.

Někdy ale i u flexibilní práce je potřeba zkrátka celkově větší objem hodin. Typické je to třeba v IT. „Například tam, kde je nutné zajistit, aby kritické systémy vždy bezchybně fungovaly. Zaměstnavatelé ale na oplátku nabízí celou řadu výhod a dnů volna navíc,“ říká Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, která sdružuje firmy z oboru IT a podnikových služeb, v nichž v ČR působí 160 000 zaměstnanců.

Přibývá tak firem, které nabízí tzv. recharge day, tedy den na dobití baterek a načerpání energie po větším projektu. Například americká IT firma Pure Storage, která v Praze provozuje výzkumné a vývojové centrum, si uvědomuje že zaměstnanci někdy potřebují tvrdě pracovat na dokončení velkého projektu, což může znamenat práci přesčas. Po dokončení takového projektu si pak potřebují a zaslouží pořádně odpočinout. Po souhlasu svého nadřízeného si proto mohou vzít flexibilní volno nad rámec smluvních 5 týdnů dovolené.

Automatické přesčasy výměnou za vyšší mzdu

Zákoník práce ale připouští i to, aby práce přesčas byla již rovnou zahrnutá v pracovní smlouvě a také odměna za ně byla zahrnutá už ve mzdě. U řadových pozic je možné takto sjednat mzdu až v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok. U manažerských pozic, pro které je tento institut poměrně běžný, to může být v maximálním rozsahu (tedy 150 hodin + dalších dobrovolných 266 hodin).

„Nestačí ale uvést, že ve mzdě je již přihlédnuto k práci přesčas, ale musí být konkrétně sjednáno, zda je přihlédnuto k práci přesčasu v rozsahu například 50, 100 či 150 hodin v kalendářním roce,“ vysvětluje Vávrová.

Tato možnost je přitom dána pouze u sjednané mzdy (tedy u mzdy sjednané smlouvou), nikoliv u stanové nebo určené mzdy (tedy u mzdy, jejíž výši zaměstnavatel jednostranně stanovil vnitřním předpisem nebo určil mzdovým výměrem). „Zároveň musí být přesčasy ve mzdě zahrnuty reálně, nesmí se jednat o ujednání jen ‚naoko‘, kdy by mzda zůstala stejná bez ohledu na sjednání s přihlédnutím k práci navíc,“ upozorňuje Havrda.

Hledáte dobře zaplacenou práci? Vyberte si z nejlépe placených pracovních míst na jobDNES.cz