Pracovat, pečovat o děti a stárnoucí rodiče. Jak to zvládnout?

Není to žádný nový termín, používá se už desetiletí. Přesto se o něm nemluví tak často, jak by mělo. „Na příslušníky takzvané sendvičové generace jsou kladeny nároky spojené s péčí o dítě, o starého člověka, a ještě musí mnohdy stíhat své vlastní zaměstnání a také partnerský život. Tyto požadavky jsou značně odlišné a vyžadují od nich, aby dokázali skloubit často nemožné,“ upozorňuje v rozhovoru Lenka Špaková, odborná pracovnice z brněnského Centra pro rodinu a sociální péči, které se problematice sendvičové generace dlouhodobě věnuje.

Jak dodává, od rodiny se očekává, že se o seniory postará. „Bohužel se však zapomíná na to, že dnešní rodiny mají mnoho podob a často nejsou schopny tuto roli bez pomoci zvládnout. Je potřeba jim nabídnout podporu, aby na to nezůstaly samy,“ říká Špaková.

Předpokládám, že většina pečujících jsou ženy.
Ano, až v 80 procentech případů. Ženám v naší společnosti je tato role stále přisuzována, mimo jiné i proto, že jejich příjem bývá nižší než u mužů. Takže když se rodina rozhoduje, kdo odejde ze zaměstnání, bývá to většinou právě žena. Neznamená to však, že by muži vůbec nepečovali, spíše dělají jiné činnosti: pomáhají seniorům například s odvozem, opravou věcí v domácnosti... Věřím, že se situace bude postupně měnit. Jako se do péče o malé děti čím dál tím víc zapojují i tatínkové, tak by se mohl začít měnit i model péče o stárnoucí příbuzné.

Když se někdo stará o své děti, své rodiče a zároveň chodí do práce, najde u zaměstnavatele pochopení? Vyjde mu vstříc?
Osvícenější zaměstnavatelé na to už teď myslí a snaží se své zaměstnance podpořit. Péče o stárnoucí rodiče je a bude ve společnosti velké téma a promítne se logicky i do pracovního života. Sladit práci, péči a osobní život potřebují nejen rodiče menších dětí, ale také sendvičová generace.

Jak mohou firmy pomoci?
Flexibilní pracovní dobou, možností home office... Ale potřeby jednotlivých rodin jsou různé a mohou se měnit i v průběhu péče. Proto by bylo dobré, aby zaměstnavatelé průběžně zjišťovali potřeby svých zaměstnanců. Pomoci by mohl například také příspěvek na poradenství, psychologickou pomoc, školení, co dělat, když se dostanou do náročné situace spojené s péčí. Toto téma by nemělo být v zaměstnání tabu. Je třeba brát péči o druhé jako součást života a fázi, do které se může dostat kdokoli z nás.

Jak si zvláštní podmínky v práci vyjednat?
Setkáváme se s tím, že se zaměstnanci bojí o své situaci s nadřízenými mluvit. Proto apelujeme na zaměstnavatele, aby nastavili bezpečné prostředí, kde je možné se svěřit a pokusit se najít společné řešení. Někdy zaměstnavatelé ani nevědí, že by mohli něco změnit.

Na druhou stranu, když se člověk domluví třeba na zkráceném úvazku, bude dostávat nižší mzdu a může mít finanční potíže.
Ty se nejvíce dotýkají žen ve středním věku, které kvůli péči opustí své zaměstnání úplně. Nejenže tak ztrácejí současný zdroj příjmu, ale následky se promítají i do výše jejich starobního důchodu.

Pomůže v takové situaci stát? Na jaké finanční příspěvky má člověk nárok?
Vždy doporučuji poradit se se sociálním pracovníkem v obci, v poradně pro pečující anebo přímo na úřadě práce. Senior může požádat o příspěvek na péči, jehož výše se odvíjí od toho, jak moc potřebuje pomoc druhého, je rozdělen do čtyř stupňů a vyřizují ho úřady práce. Z poskytnutého příspěvku se pak hradí pomoc, kterou může poskytovat osoba blízká, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu. Příspěvek na péči však často na pokrytí nutných služeb nestačí.

Jaké jsou tedy další možnosti?
Pomoci může ještě příspěvek na mobilitu nebo na zvláštní pomůcku, oboje vyřizuje také úřad práce. Pečující může využít dlouhodobého ošetřovného, a to v případě, že byl blízký propuštěn po hospitalizaci, která trvala alespoň čtyři dny.

Když pečující nestíhá všechny povinnosti, kam se může obrátit s prosbou o podporu?
V první řadě k rodině: pokusit si péči o seniora rozdělit. Kdo bude zajišťovat nákupy, vaření, doprovod k lékaři, vyřizovat úřední záležitosti, obstarávat hygienu, návštěvy, finanční podporu... Doporučuji nastavit si pravidla už na začátku a mluvit o potřebách všech členů rodiny.

KVÍZ: I zdravotní gramotnost je důležitá. Co víte o prevenci a ceně za léky?

A pokud nikdo z rodiny pomoci nemůže a člověk péči nezvládá?
Lze využít terénních služeb, které přijedou k seniorovi domů. Mohou to být pečovatelské služby nebo osobní asistence. Některé organizace nabízejí i dobrovolníky, kteří mohou se seniorem trávit volný čas. Se zdravotními úkony, jako je například ošetřování proleženin, aplikace inzulinu, podávání léků, cévkování, pomůže takzvaná domácí zdravotní péče, kterou může seniorovi předepsat lékař a je pak hrazena ze zdravotního pojištění. Samu péči poskytují zdravotní sestry, které docházejí za pacientem domů.

Určitě doporučuji kontaktovat také odlehčovací služby, pokud jsou ve vašem okolí. Mohou být pobytové anebo terénní. V případě potřeby se nebojte oslovit také domov pro seniory.

Je šance se k těmto službám dostat rychle, nebo jsou maximálně vytížené?
Je pravda, že čekací doby mohou být dlouhé a budou se v různých regionech lišit. Radím nevzdávat se, a i když vás někde odmítnou, zkusit to jinde. Záchytná síť podpory by určitě měla být dostupnější. Měly by se rozvíjet terénní služby, které by fungovaly třeba i přes víkend anebo v noci a byly by i v menších městech.

Péče o druhé bývá fyzicky náročná, jakými zdravotními potížemi mohou pečující časem trpět?
Časté jsou problémy se zády, které vznikají fyzickou manipulací s nemohoucími. Psychické potíže, jež zapříčiňuje především stres a duševní vypětí. To se objevuje hlavně u těch, kteří dlouhodobě a sami pečují o své blízké, přičemž nemají možnost, aby je někdo vystřídal a odlehčil jim. Neméně závažnými problémy jsou únava, vyčerpání, osamělost anebo izolovanost od okolního světa. Hrozí riziko vyhoření...

Jak mu předejít?
Je dobré si uvědomit, že nikdo není dokonalý, chtít po sobě dokonalost ve všech oblastech života je, jak se říká, cesta do pekla. Je sice dlážděná dobrými úmysly, ale končí často vyčerpáním, frustrací a vyhořením. Někteří lidé se také obávají, že myslet na sebe je sobectví. Ale ona je to spíše povinnost, která nám umožňuje myslet na druhé – starší i mladší – a být jim prospěšní. Jediná cesta, jak se vyhnout přetížení a z něho plynoucích potíží, je prevence. Takže myslete na sebe, najděte si pro sebe čas a poslouchejte, co vám říká vaše tělo. Nastavte si hranice a nebojte se říkat „ne“.

Dá se na toto náročné období dopředu připravit?
Myslím, že situace, do kterých se můžeme dostat, bývají rozmanité. A proto se úplně připravit nelze. Samozřejmě pomůže, když máte základní povědomí o tom, na koho se obrátit a na co máte nárok. Přínosné by mohlo být, když se s blízkými i širší rodinou pobavíte o možnostech, jak postupovat, ještě než budou potřebovat větší pomoc. Vím, že otvírat toto téma může být nepříjemné, ale je to něco, co jednou zřejmě přijde, a zavírat před tím oči nikomu nepomůže.