Přidáme zaměstnancům tisíce. Tím napumpujeme ekonomiku, říká Schillerová

Mluví se teď o rozpočtu na příští rok. Jak hodláte, paní ministryně, šetřit?
Rozhodně ne stejně jako před deseti lety při poslední krizi, která nebyla srovnatelná. Protože tato krize, jak já s oblibou, ale nerada říkám, je z celosvětového hlediska nejhlubší od 30. let minulého století. Určitě ale šetřit budeme.

Jak si v tuto chvíli šetření představuji, jsme uvedli do střednědobého rozpočtového výhledu. Počítáme s tím, že nebudeme valorizovat provozní výdaje – to znamená, že budou reálně klesat, počítáme se zmrazením platů úředníků a státních zaměstnanců. A budu ráda, když v Poslanecké sněmovně projde i zmrazení platů ústavních činitelů. Rozhodně ale nepočítáme s tím, že by se zvyšovaly daně, protože to by bylo to nejhorší, co bychom teď občanům a firmám mohli udělat.

Ptám se hlavně proto, že firmy šetří, zatímco stát naopak dost utrácí. Nebylo by vhodné, aby stát také udělal nějaká úsporná opatření?
Je potřeba říct, za co stát utrácí. My jsme se ze dne na den ocitli v hluboké krizi. Nejde o utrácení, ale o pomoc občanům a firmám, ekonomice. Vydali jsme se nějakou cestou a historie dá odpověď, zda naše cesta byla správná, či nikoli. Já jsem přesvědčená, že je určitě vhodnější, než tomu bylo před deseti lety. Doporučuje se, aby konsolidační strategie veřejných financí, které v celé Evropě budou zadluženější než před pandemií, byla pozvolná, aby se nezaškrtila ekonomika. To se stalo před deseti lety. Teď máme doporučení Evropské komise, abychom naopak konsolidovali velmi mírně a zpočátku peníze do ekonomiky dávali, nezaškrtili ji. My tuto strategii „napumpovat peníze“ volíme a toto rozhodnutí už nese své ovoce.

A co se týče toho rozpočtu na příští rok?
Já jsem, co se týče provozních výdajů, šetřila v rámci provozů mezi pěti až sedmi procenty. Ministerstvo financí konkrétně ušetří 10 procent výdajů a ostatní resorty podle toho, jaké byly projekty. Nelze v této době zastavit digitalizaci a projekty, které budou znamenat posun. Ale představa, že můžeme seškrtat desítky miliard, jak si myslí některé opoziční strany, je lichá.

Na druhou stranu Národní rozpočtová rada varovala, že pokud projde návrh na zrušení superhrubé mzdy a zavedení dvou sazeb 15 a 23 procent, dojdeme k dluhové brzdě už v roce 2027. Neobáváte se toho?Ne. Ministerstvo financí poslalo na vládu daňový balíček, který došel do Poslanecké sněmovny. V důsledku bezprecedentní krize se tam načetla řada pozměňovacích návrhů, které ale znamenají, že bychom museli rozvolnit fiskální pravidla. Letos budeme veřejným dluhem na 39 procentech HDP, před pandemií jsme byli na 30 procentech a dluhová brzda je na 55 procentech, takže jsme od ní hodně vzdálení. Prosadili jsme novelu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a v ní jsme nastavili trajektorii konsolidace veřejných financí tak, že budeme snižovat míru strukturálního salda o půl procentního bodu ročně.

Pokud by prošly pozměňovací návrhy, jak jsou podány ve Sněmovně, zejména pozměňovací návrh pana Babiše v roli poslance navrhující snížení daní na 15 a 23 procent, bylo by nutné fiskální pravidla dále rozvolnit a konsolidaci veřejných financí více rozložit v čase. Jsem ale přesvědčena, že se to naší ekonomice vrátí.

V souvislosti s tím je trochu matoucí, že nejdříve přišel premiér s tím pozměňovacím návrhem, následně váš koaliční partner ČSSD přišel s něčím jiným – sazbami 19 a 23 procent. Jak to tedy bude? Jak se domluvíte?
Já bych to chtěla zasadit do kontextu. Pan premiér o tom s panem vicepremiérem jednali a nakonec v létě deklarovali, že se shodli na sazbách 15 a 23 procent. Pan premiér ten návrh podal společně s novelou zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. My jsme o tom teď debatovali a neshodli jsme se. Ale považuji za pozitivní, že o tom budeme v následujících dnech dále jednat. To téma nepovažujeme za uzavřené a má prioritu, abychom se v rámci koalice dohodli.

Jakým směrem se jednání vyvíjejí? Blíže k vašemu návrhu, nebo vicepremiérovu?
To se ještě uvidí. Vzhledem k tomu, že jsme se ještě nedohodli, tak to nejsem schopna říci. Návrh pana vicepremiéra má ale nedostatky. V roce 2018 jsme v programovém prohlášení vlády deklarovali, že superhrubou mzdu zrušíme a zavedeme sazby 19 a 23, ale současně budeme kompenzovat OSVČ zvýšením možnosti dát si do výdajů tři čtvrtiny zaplaceného pojistného. Toto tam chybí.

Tento návrh by zvedl osobám samostatně výdělečně činným daň z 15 na 19 procent v době, kdy jsou to velmi zranitelné skupiny. Pan vicepremiér sice v návrhu zvyšuje slevu na dani, ale to není dostatečná kompenzace. To je pro nás silné a nepřekonatelné téma.

Navíc v této zemi je přibližně 4,5 milionu zaměstnanců a ti nemají žádnou podporu. Průměrná mzda poroste meziročně mezi léty 2020 až 2021 o 0,8 procenta, to je de facto zmrazení mezd. Nepokryje jim to ani inflaci. Většina by dosáhla s naším návrhem na daň 15 procent a budou to jediné peníze, které získají. Zůstane jim z čisté mzdy pět procent navíc.

Já často slyším, že na tom vydělají jen ti bohatí, ale když porovnám ty dva návrhy, vždycky je výhodnější varianta pana premiéra. Návrh pana Hamáčka je levnější, ale na druhé straně lidem zůstane jen 1,5 procenta navíc.

Třeba nedávno publikovaná studie VŠE však tvrdí, že do ekonomiky peníze vrátí jen ti, kteří vydělávají do 30 tisíc hrubého. Lidé s příjmy 30 až 60 tisíc je utratí částečně a zbytek uspoří. Je to tedy skutečně výhodné?
Tuto studii a její interpretaci, se kterou jsem se tento týden setkala, je potřeba brát s jistou rezervou. Studie například porovnává návrh Andreje Babiše s jakousi hypotetickou variantou zvyšující slevu na dani na 45 600 korun, o které přitom poslanci vůbec nejednají. A která by mimochodem měla stejné rozpočtové dopady jako premiérův návrh. O to větší bylo mé překvapení, když jsem si pak v médiích z úst jednoho z autorů studie přečetla, že spotřebu domácností by více podpořil návrh Jana Hamáčka, kterým se přitom tato studie nezaobírá vůbec. Pravda je přitom taková, že vicepremiérův návrh by přinesl pouze přibližně třetinové posílení spotřeby oproti variantě 15 a 23.

Proč jste to daňové zatížení nesnížili formou větší slevy na dani nebo třeba slev na děti, které by podpořily rodiny?
Slevy na děti se v posledních pěti letech zvyšovaly. Další z variant by byla sleva na poplatníka, ale tím budeme zvyšovat distorzi. Dnes to máme tak, že zaměstnanci platí daň 20,1 procenta, OSVČ platí patnáct procent. A sleva náleží všem, takže distorzi mezi zaměstnanci a OSVČ bychom tím ještě zvětšovali. Proto jsme zvolili tuto cestu, abychom daňové zatížení srovnali. I když to bude na dva roky. A to byla domluva i na expertním týmu s panem prezidentem.

Pokud budete za dva roky ministryní financí a projde varianta 15 a 23 procent, co budete prosazovat? Vláda, ve které jste, říká, že se snížení bude revidovat.
Nemám ráda moc kdyby, je to moc daleko a může se stát tisíc věcí. Ale na druhé straně nemám ráda ani „po mně potopa“. Teď potřebujeme do ekonomiky napumpovat peníze a potřebujeme řešení. Proto jsme po debatě přistoupili k tomuto návrhu a má to v rukou Poslanecká sněmovna.

Já si osobně myslím, že příští vládu a příští Poslaneckou sněmovnu čeká regulérní debata o daňovém mixu jako celku, ale nemůžete odtrhnout jedno od druhého. Příští politická reprezentace se musí bavit o zlevnění ceny práce, což jsou odvody, ale musí se bavit i o tom, kde to nahradí.

Není to ale přece jen v tuto chvíli příliš radikální krok?
Já si večer lehnu do postele a pročítám si, co kolem toho kdo napíše. Jak pozitivní, tak negativní komentáře. Vyjadřuje se k tomu snad každý, stejně jako k řešení epidemické situace. Z pohledu dopadů na veřejné finance je zrušení superhrubé mzdy hodně zásadní krok a nevím, jestli bych ho podporovala, kdyby nedošlo k této krizi. Pravděpodobně ne. Ale teď jsme ve složité situaci a chceme jít jinou cestou, než se šlo před deseti lety. Já bych si dovolila citovat Goetheho: „Ke všemu, co je veliké, je potřeba odvaha.“

Superhrubá mzda se týká milionů lidí, ale pokud za třicet let nebude na důchody, tak by to byl dost problém.
Jako ministryně financí jsem viděla, jak za třetí čtvrtletí stoupl HDP, když jsme ekonomiku otevřeli. Mezičtvrtletně vzrostl o 6,2 procenta a ekonomika zmírnila svůj propad. Bylo vidět, že firmy vyrábějí, že se služby rozjely. Jsem přesvědčená o tom, že ekonomika poroste. My to odhadujeme na 3,9 procenta a Mezinárodní měnový fond nám přičítá přes pět procent, i když samozřejmě porosteme z nízkého základu. Já všechny ty projekce na 30 let relativizuji, protože nejistoty v tak dlouhém horizontu jsou značné. Tím nechci zpochybňovat, že tato země potřebuje důchodovou reformu, ale otevřeně říkám, že tato vláda už ji nepředloží.

Půjdete s ní do voleb?
Musíme. Za třicet let pro důchodovou reformu nenašla širokou shodu žádná vláda. Důchodová reforma se bude muset dokončit až příští volební období.

Chystá se stravenková revoluce, nebojíte se, že majitele restaurací v krizi ještě poškodí?
My jsme s tím přišli ještě před krizí. Pro mě se to stalo srdeční záležitostí, když vidím tlaky, které stravenkářské společnosti vytvářejí, o to víc jsem připravena pro ten milion zaměstnanců, který nemá žádný benefit, tohle vybojovat. Jeden nejzásadnější mýtus je ten, že rušíme stravenky. Ty nerušíme, my jen říkáme, nechte firmám svobodu a zaveďte jim ještě jednu možnost. A to je stravenkový paušál. Tím systém otevíráme i zaměstnancům firem, které jsou malé a nemají na to dávat provizi stravenkovým firmám.

Neobáváte se, že třeba i kvůli pozměňovacím návrhům o superhrubé mzdě tento zákon neprojde?
Byla by to hrozná škoda. Parlamentní strany musejí zvážit, pro co zvednou ruku. Podle mého názoru by měly upozadit politikaření a více myslet na zaměstnance v jejich složité situaci.

Minulý pátek jste jednala s bankami. Máte představu, kolik lidí nebude schopno splácet po konci moratoria půjčky a hypotéky?
Podle České národní banky odložily banky splátky u 360 tisíc úvěrů, což odpovídá 12 až 13 procentům z celého jejich úvěrového portfolia. Bankovní sektor předpokládá, že po skončení moratoria bude v problémech se splácením kolem 10 až 15 procent z klientů, kteří využili dosavadní možnosti odložení splátek. Věřitelé deklarovali, že to umějí s dlužníky řešit na individuální bázi. Jsme ale dohodnutí, že budeme průběžně sledovat, kolik klientů je skutečně v problémech, a v případě potřeby jsem připravena do toho opět legislativně vstoupit.

Jak do toho chcete vstoupit?
Třeba dalším moratoriem.