Proč vypustit z pracovního slovníku větu: „Omlouvám se, nestíhám“

Poznáte je snadno podle toho, že každou konverzaci začínají: „Omlouvám se, že jdu (píšu, volám) pozdě, ale...“ Mnozí už ani nevnímají, že to říkají. Je to jejich každodenní rutina. Která ovšem může vážně narušit vztahy nejen na pracovišti.

„Měla jsem kolegyni, která všude chodila pozdě, úkoly plnila se zpožděním, žádný termín jí nebyl dost dlouhý. Vypadala, že jí to vůbec nevadí. Jenže to odnášelo celé oddělení. S kolegy jsme si ji dobírali, ale jen do momentu, kdy se její nedochvilnost začala projevovat i na našich výplatních páskách,“ popisuje zkušenost čtyřicetiletá Jana, která pracuje ve velké firmě jako projektová manažerka.

Otestujte se Odkládáte úkoly na neurčito? Možná jste prokrastinátor. Vyzkoušejte náš test.

„Nechtěli jsme si stěžovat šéfovi, tak jsme kolegyni vždycky zadávali termíny o něco dřívější, než byly ty reálné. Trochu to pomohlo, ale nakonec se s námi přece jen rozloučila,“ vzpomíná Jana.

Poznali jste v Janině vyprávění někoho z práce? Nebo dokonce sami sebe? Čtěte, co dělat, aby to tomto případě neskončilo vyhazovem.

To mám za hodinku hotové!

Jak to, že někdo si umí rozvrhnout práci a naplánovat čas tak, aby vše stíhal, ale pro jiného je to obrovský problém? „Jsou tři důležité oblasti, které blokují řízení zvládání času. První je (ne)schopnost odhadnout trvání budoucích činností. Znáte ty nenapravitelné optimisty, kteří vám řeknou, že vymalovat kuchyň nemůže zabrat víc než dvě hodiny? Pro takové lidi je time management raketová věda,“ vysvětluje psycholog Tomáš Vašák.

Druhým faktorem je podle psychologa snadnost vyrušení. Určitě si ve svém okolí vybavíte kolegu, který není schopen dokončit jednoduchý úkol, protože se nechá znovu a znovu vytrhnout z práce: zazvoní telefon, prochází šéf, vyskočí informace o novém e-mailu, za oknem vykoukne slunce z mraků. Každá věc je důvodem k přerušení činnosti.

Poslední, třetí oblastí je postoj k plánování. „Někdo na ně vůbec nevěří, má za to, že svět se řídí svými zákony, jež neovlivní. Takže lidé, kteří neumějí odhadnout čas, nechají se snadno vyrušit a navíc si myslí, že vše je problém světa, jsou pro řízení času pohromou,“ shrnuje psycholog.

Vždy o čtvrt hodiny dřív

Existují lidé, u nichž je nedochvilnost v osobnosti zakořeněná tak, že se této vlastnosti ani při nejlepší vůli nedokážou zbavit. Ale takových je opravdu málo. Mnohem více je těch, kteří své chování měnit nechtějí: z lenosti, z nedostatku motivace anebo možná proto, že nevědí jak.

„Poradil bych jim jednoduchý, až banální trik - vyrazit dříve. Představte si, že máte doma hodiny, které se zpožďují. Podíváte se na ně a víte, že i když ukazují poledne, je vlastně o deset minut víc. A podle toho se přizpůsobíte a vyrazíte dřív. Takže, víte-li o svých porouchaných hodinách, prostě vyjdete s předstihem,“ radí Tomáš Vašák a dodává, že dnes díky technologiím nikdy nemarníte čas. Budete-li někde dříve, přečtete si zatím zprávy nebo napíšete e-maily.

Pokud ani přetočené hodiny nepomohou, zkuste motivátory. Slibte si odměnu a po splnění úkolu si ji užijte. Třeba novou knihu za to, že včas přinesete zpracovaný projekt. Kdo má pocit, že to sám nezvládne a potřebuje dohled zvenčí, může si zaplatit individuální koučink. S koučem si naplánujete, jak bude nově vypadat vaše práce s časem. A budete postupně zavádět úpravy režimu, za něž pokaždé náleží už zmíněná odměna.