Aktuální studie Deloitte International Dismissal Survey porovnávala situaci zaměstnavatelů ve 46 zemích Evropy, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie. Vyplynulo z ní, že jsou u nás zaměstnanci proti propuštění z práce oproti jiným státům dost chráněni. A ještě to, že náklady na propuštění zaměstnance v podobě například odstupného či odškodného jsou vysoké. Celkově se Česko umístilo na čtrnáctém místě ze všech sledovaných států.
Jakou výpověď můžete dostat? |
„Kalkulace nicméně nezohledňuje případy, kdy zaměstnavatel zaměstnance propustí bez zákonného důvodu, tedy neplatně, a ten výpověď úspěšně napadne žalobou u soudu. V takovém případě se totiž pro zaměstnavatele náklady výrazně navyšují, mimo jiné i o náhradu mzdy,“ říká Anna Szabová, advokátka Deloitte Legal, která se na studii podílela.
Mezi šesti nejnákladnějšími zeměmi figurují Itálie, Švédsko a Francie, a to bez ohledu na to, zda je důvod výpovědi organizační, nebo nikoli.
Náklady spojené s výpovědí z organizačních důvodů danou českému zaměstnanci, který si vydělá za rok zhruba 750 tisíc korun, činí zhruba 400 tisíc korun, tedy asi 16 tisíc eur. Italský zaměstnavatel v obdobném případě zaplatí více než 53 tisíc eur, což je více než 1,35 milionu korun. Pokud bude chtít italský zaměstnavatel propustit zaměstnance bez důvodu, třeba jen proto, že se mu nelíbí, jak chodí oblečený, budou související náklady dvojnásobné.
Může se hodit |
„V případě zaměstnance s dvojnásobně vyšší mzdou rostou náklady českého zaměstnavatele spojené s výpovědí lineárně. V Itálii je propuštění seniornějšího zaměstnance podstatně dražší. V řadě dalších států má seniorita zaměstnance výrazně větší váhu než u nás. Pokud se tedy zaměstnavatel chce rozloučit se zaměstnancem, který u něj pracuje mnoho let, bude to pro něj znamenat vyšší náklady,“ upozorňuje advokátka Szabová.
Ve více než 75 % sledovaných zemí může zaměstnavatel propustit zaměstnance kdykoliv. Naopak v několika málo zemích je ukončení pracovního poměru možné pouze z důvodů výslovně stanovených zákonem. Mezi takové země patří vedle Nizozemska, Lotyšska, Chorvatska či Slovinska právě i Česká republika. „U nás legislativa nepřipouští dát zaměstnanci výpověď, aniž by byl dán některý z důvodů uvedených v zákoníku práce,“ dodává Anna Szabová.
Nejvyšší náklady na propuštění zaměstnance má:
|
Výpověď z vážných důvodů dostanete skoro všude
Pouze Nizozemsko a Velká Británie stanovily maximální výši odstupného při výpovědi z organizačních důvodů. V ostatních zemích, stejně jako v Česku, může být odstupné navýšeno nad zákonné minimum libovolně, podle vůle zaměstnavatele či jeho dohody se zaměstnancem.
Téměř ve všech zemích hraje klíčovou roli z hlediska nákladů na propouštěného zaměstnance jeho služební seniorita (tedy délka působení u dané společnosti). Více než 60 % zúčastněných zemí však stanovilo maximální délku výpovědní doby, výši odstupného, nebo obojí.
V České republice po třetím roce působení zaměstnance u zaměstnavatele již rozdíly v nákladech plynou většinou jen z výše mzdy. V jiných zemích je ovšem seniorita více diferenciovaná. V řadě zemí má také vliv na délku výpovědní doby. Zajímavostí je, že v Belgii tak může výpovědní doba přesáhnout i jeden rok.
Téměř ve všech zemích zná legislativa koncept výpovědi z vážných důvodů a obsahuje ochranu určitých kategorií zaměstnanců před výpovědí, například důvodu mateřství, studijního volna, výkonu veřejné funkce.
„V České republice jsou, s určitými výjimkami, před výpovědí chráněny zejména těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně na mateřské dovolené a zaměstnanci i zaměstnankyně na rodičovské dovolené, zaměstnanci v pracovní neschopnosti či pečující o nemocné dítě či jiného člena domácnosti,“ dodává Anna Szabová.
Ve většině zemí včetně České republiky se zaměstnanec, kterému byla dána výpověď nezákonně, nebo je o tom alespoň přesvědčen, může domoci pokračování pracovního poměru. Jen v několika evropských zemích (Belgie, Finsko, Maďarsko, Dánsko, Lucembursko) má neplatně propuštěný zaměstnanec nárok pouze na peněžité odškodnění.
A perlička na závěr: v Nizozemsku a Ekvádoru je před propuštěním ze zaměstnání zapotřebí předchozí svolení státního orgánu či soudu.
