Řemeslníků ubývá, zájem o ně roste. Pomohou stipendia či soutěže?

V současnosti je v Česku k řemeslné živnosti vydáno 909 417 oprávnění. To je necelá třetina všech vydaných živnostenských listů. A jen pro zajímavost: dvě třetiny řemeslníků jsou muži, jedna třetina ženy.

Asociace středních a malých podniků a živnostníků ČR se v posledních letech pokouší o renesanci českého řemesla. Letošní rok vyhlásila Rokem řemesel. Různými akcemi se snaží popularizovat rukodělné práce, připomíná tradice a schopnosti následovat moderní trendy a technologie. Mnohá řemesla upadají a zcela se vytrácejí ze seznamu existujících profesí, přitom jsou na trhu stále potřebná.

Jde o paradox: zájem mladých lidí o řemeslo a vyučení klesá, zatímco poptávka po kvalifikovaných živnostnících naopak roste.

Není dost absolventů, poptávka převyšuje nabídku

„Přestože jsme největší soukromou firemní školou v republice zaměřenou převážně na oblast strojírenství, tak zdaleka nejsme schopni vyhovět všem požadavkům firem v regionu,“ komentuje nedostatek zájemců o řemeslo Jaromír Macháček, zástupce pro praktické vyučování Vítkovické střední průmyslové školy.

Jeho slova potvrzuje také ředitelka pražského Středního odborného učiliště gastronomie Kateřina Mrvová. „S poklesem počtu žáků, kteří vycházejí ze základních škol, se snížil i počet zájemců o studium na naší škole. Momentálně nemůžeme uspokojit poptávku gastronomických provozoven, které o naše učně mají zájem.“

Seriál o řemeslnících Představujeme vybrané řemeslnické profese. Seriál vychází v rámci Roku řemesel 2016, který pořádá AMSP ČR Čtětě také: Elektrotechnici, machři na volty a ampéry, nepracují pod 200 za hodinu Řemeslo žije: O práci pokrývačů bude zájem i za sto let Řemeslo žije: Čeští šperkaři umějí dělat něco, co se jen tak nevidí

Popularizovat učňovské řemeslné obory má také dlouhodobý projekt nazvaný Fandíme řemeslu. Každoročně organizační výbor vybere dvacítku oborů, které jsou ohroženy klesajícím zájmem o studium, přestože je jejich společenská potřebnost velmi vysoká. Žáci těchto oborů budou mezi sebou soutěžit napříč školami a akce vyvrcholí celostátním finále oborů.

Podle aktuální analýzy Asociace malých a středních podniků a živnostníků patří mezi nejvyhledávanější kvalifikovaná řemesla instalatéři, topenáři, kosmetické služby, malíři, lakýrníci, elektrikáři a tapetáři. Největší nárůst zaznamenávají takzvaní hodinoví manželé, tedy živnostníci, kteří nemají obvykle odbornou kvalifikaci.

Stipendia jako motivace

Platy řemeslníků se v České republice pohybují přibližně od 12 tisíc do 47 tisíc korun, přičemž nejnižší ohodnocení dostávají pomocné síly v kuchyni nebo na stavbě, nejvyšší naopak mistři oboru v těžbě a hutích. Například průměrný plat kováře nebo kominíka se pohybuje okolo 27 tisíc korun, plat malíře nebo čalouníka je o 10 tisíc korun nižší, řadový kuchař si vydělá ještě o tisícovku méně. Výši platu ovlivňuje nejen region, v němž je živnost provozovaná. Finanční ohodnocení stoupá s kvalifikací, flexibilitou vůči novým trendům i dobrou, opakovanou zkušeností.

S nedostatkem učňů ve vybraných oborech se některé kraje rozhodly bojovat zavedením stipendií. V současnosti jsou vypláceny stovkám žáků, zájem o řemeslo díky systému lokálně stoupl. Ti, kteří studují poctivě, navíc za vyznamenání mohou získat další prémie.

„V poslední době vnímáme podporu řemeslných oborů ze strany zřizovatele i ostatních institucí. Chybí však systémové řešení pro praktické vyučování. Žáci mají málo motivace, zaměstnavatelé nedostatečně podporují praktickou přípravu. Je nadbytečný počet škol, kde se žáci mohou vzdělávat, což umožňuje jejich přecházení a v konečném důsledku pokles kvality ve vzdělávání,“ shrnuje celkovou situaci ředitelka učiliště Kateřina Mrvová.

Zvyšování počtu žáků na odborných učilištích má ale i své odpůrce. V roce 2011 společnost Scio zpracovala studii s názvem „Více učňů naší zemi nepomůže“ a v ní předložila odborné i široké veřejnosti třináct hlavních argumentů proti navyšování podílu žáků v učňovských oborech.

Mezi základními důvody stálo, že zvyšování počtu učňů je v přímém rozporu s evropským a celosvětovým trendem zlepšování konkurenceschopnosti, kvality vzdělávání i snahou o zvyšování vzdělanosti obyvatel, tedy dosahování vyšších stupňů ve vzdělávacím systému.