Rozhodovat musí lékaři, AI má radit a kontrolovat, říká expert

Michal Mačát je ředitel divize Medical Solutions společnosti OR-CZ.„Věnujeme se zpracování obrazových pacientských dat již 20 let a nyní do našeho systému integrujeme různé typy umělých inteligencí, které lékařům pomáhají při určení diagnózy z rentgenových snímků, z CT nebo při mamografickém screeningu,“ přibližuje odborník. Jak dodává, využívání technologií a umělé inteligence má ve zdravotnictví ohromný potenciál.

Jakou roli může hrát umělá inteligence ve zdravotnictví?
AI může pomáhat s efektivitou práce lékařů, s vyhodnocováním velkých objemů dat, s přesností diagnózy, minimalizací chyb a podobně. Je ale důležité mít na paměti, že je to jen technologie, která má radit a kontrolovat, nikoliv rozhodovat. Rozhodnutí musí být vždy na člověku. Určitě bych varoval před tím, aby se lékaři slepě spoléhali na to, co AI vyhodnotí. Je to jen stroj pracující s nulami a jedničkami a přirozená inteligence nad ním musí mít vždy kontrolu.

Jací specialisté využívají technologické nástroje nejvíce?
Určitě radiologové, kteří mohou kombinovat rozmanité zobrazovací metody s využitím různých moderních přístrojů. Kromě standardního 2D zobrazení mají k dispozici i 3D modelování a mnoho dalšího. Lékaři na operačních sálech zase využívají roboty nebo softwarové navigace. Zajímavé jsou také možnosti v onkologii, kde se vývoj zaměřuje na minimalizaci nežádoucích účinků léčby. Technologií je tedy celá řada a lékařský svět musí nyní řešit otázku, jak je efektivně využít, jak propojovat jejich schopnosti a vhodně vytěžovat data ve prospěch léčby.

Spolupracujete na vývoji s výzkumnými institucemi a univerzitami?
Vývoj nových technologií pro zdravotnictví by bez takové spolupráce ani nebyl možný. Za poslední dobu jsme například s týmem lékařů FN Brno do našeho systému vyvinuli modul umělé inteligence, který pomáhá v diagnostice při mamografickém screeningu. AI identifikuje a vyhodnocuje mikrokalcifikace, tedy prvotní příznaky maligní léze. Kontroluje lékaře a napovídá mu, kterým pacientům se má věnovat prioritně a v jakých oblastech by se mohly vyskytovat pro pacienta potenciálně nebezpečné útvary.

Další oblastí, která je zejména po covidovém období na vzestupu, je telemedicína. Zjednodušeně diagnostika či léčba na dálku.
Ano, technologie pro její realizaci již existují, avšak jejímu plošnému zavedení brání legislativní omezení, stávající systém úhrad zdravotní péče a také zvyklosti lékařů, kteří by museli zásadním způsobem upravit zdravotnické procesy.

Jaké jsou největší výzvy, kterým čelíte při zavádění nových technologií v nemocnicích a zdravotnických zařízeních?
Informační systémy, které zavádíme, bývají do značné míry ovlivněny legislativními povinnostmi, které musí dodavatel splnit. Jejich nesprávné fungování by mohlo mít za následek poškození pacienta. Proto jsme jako výrobce povinni takový systém vyvíjet podle velmi přísných pravidel a před jeho uvedením na trh je nutné provést náročné klinické hodnocení a následně projít certifikací zdravotnického prostředku.

Podobně jako léky nebo jiný zdravotnický materiál je takový software certifikován jako zdravotnický prostředek, jsme povinni jej registrovat u Státního ústavu pro kontrolu léčiv a jeho zavedení, provoz i servis je pod drobnohledem lokálních i evropských úřadů. Samotný proces certifikace trvá roky a stojí miliony korun.

A jsou nemocnice na nové technologie připravené?
Často nejsou. Mnohde bojujeme s nedostatečnou síťovou a hardwarovou infrastrukturou. Naše systémy zpracovávají obrovské objemy dat a výkon serverů a sítí je pro jejich provoz klíčový. Nemocnice však byly v této oblasti dlouhodobě podfinancovány a nyní to musejí dohánět. Situace se však v posledních letech zejména díky dotacím na zajištění kyberbezpečnosti zlepšuje.

Zmapovali jsme, na co letos přispívají všechny zdravotní pojišťovny

Jak je na tom Česká republika v porovnání s ostatními evropskými zeměmi co se týče digitalizace zdravotnictví?
Podle výsledků rozsáhlé studie KPMG z roku 2022 o připravenosti ČR na digitalizaci zdravotnictví jsme obsadili 18. místo. Máme tedy oproti zemím, jako jsou Dánsko nebo Španělsko, rozhodně co zlepšovat. Z výsledků mimo jiné vyplývá, že jsme se potýkali s nedostatečnou legislativní podporou a také s nekoncepčním řízením ze strany státu.

Elektronické zdravotnictví se dosud budovalo hlavně „odspodu“, tedy díky aktivitám poskytovatelů zdravotní péče, dodavatelů jednotlivých aplikací nebo také díky iniciativě krajů či měst, tedy zřizovatelů zdravotnických zařízení. Tím vzniklo mnoho digitálních „ostrůvků“, jejichž propojení je v současné době poměrně problematické. Ministerstvo zdravotnictví si tento historický handicap uvědomuje a již podniká konkrétní kroky k vytvoření technologického i legislativního prostředí pro budování hlavních pilířů eHealth, tedy vzájemné spolupráce, výměny informací, telemedicíny, umělé inteligence, zpracování velkých objemů dat a kyberbezpečnosti.

Jak se vypořádat s hrozbami hackerských útoků, zejména na nemocnice?
Souvisí to se zmíněným dlouhodobým podinvestováním nemocnic, které se negativně projevilo i na bezpečnosti jejich infrastruktury. V posledních letech se však situace mění a řada zdravotnických zařízení již uskutečnila projekty zaměřené na posílení kyberbezpečnosti financované z dotací. Další vlna projektů bude následovat. Z různých statistik je všeobecně známé, že největší hrozbou pro bezpečnost jsou sami uživatelé informačních systémů. Proto je velmi důležité, aby vedení nemocnic kladlo velký důraz na pravidelná školení všech lékařských i ostatních pracovníků zaměřená na bezpečné chování v kyberprostoru.

Jaké znalosti a dovednosti jsou nejdůležitější pro pracovníky v této branži?
Zdravotnická informatika má mnoho specifik. Tomu, kdo se jí chce věnovat, tedy nestačí orientovat se v technologiích a moderních trendech, ale je třeba do určité míry znát legislativní omezení, která se zpracováním pacientské dokumentace souvisejí. V nemocnicích se také využívá mnoho medicínských přístrojů, které jsou do informačních systémů připojovány, a používá se hodně specifických protokolů a standardů pro komunikaci mezi jednotlivými aplikacemi a přístroji.

Myslíte si, že je v České republice dostatek kvalifikovaných pracovníků v oblasti zdravotnického IT?
Je jich rozhodně nedostatek. Přitom je to velmi atraktivní obor, který má velký potenciál.

Proč by lidé měli uvažovat o práci v této oblasti?
Zdravotnictví je obor, který nikdy neskončí. Kdo se mu bude věnovat na jakékoliv pozici, má o budoucnost postaráno. Digitalizace tu probíhá dlouhé roky a věřím, že bude v nejbližší době akcelerovat. Lidé, kteří se pro zdravotnické IT rozhodnou, se v tomto oboru setkají se zajímavými technologiemi a jejich práce jim bude dávat i jakýsi vyšší smysl, jenž se nedá vyjádřit penězi.

Jaký bude podle vás budoucí vývoj v oboru?
Věřím, že v brzké době bude vytvořena jasná koncepce elektronického zdravotnictví a že vzniknou centrální služby na úrovni státu, do kterých se jednotliví poskytovatelé zdravotní péče budou připojovat, aby mohli lépe sdílet data o pacientech, ať už pro vlastní diagnostiku a léčbu nebo pro účely statistiky, vědy a výzkumu.

Pacient by měl mít možnost nakládat se svojí digitální zdravotní dokumentací a měl by k ní mít zajištěn snadný přístup přes jeden centrální portál. V dnešním globálním světě by také měla být možnost přeshraniční spolupráce a řízené sdílení dat alespoň mezi evropskými zeměmi. Věřím, že se budou stále více uplatňovat prvky umělé inteligence a telemedicíny.

Lidé, kteří se pro zdravotnické IT rozhodnou, se v tomto oboru setkají se zajímavými technologiemi a jejich práce jim bude dávat i jakýsi vyšší smysl, jenž se nedá vyjádřit penězi.