Sdílené pracovní místo je institut, který je využíván již poměrně dlouho, až nyní ale dostal i právní rámec. Tato novinka v zákoníku práce, která začala platit od začátku letošního roku, má jediný cíl. Využívání tohoto způsobu zaměstnávání zjednodušit.
Hledáte práci snů? Najděte ji na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz |
„Je ale poměrně vágní, jelikož se jí zabývá pouze jeden paragraf, ale obecně považuji za výhodnější méně než více regulace pracovních vztahů,“ konstatuje Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu ManpowerGroup. Ukáže se tedy podle něj až v praxi, kontrolách inspekce práce a v rozhodování soudů, do jaké míry je tato novela přínosná pro podporu flexibilních forem zaměstnávání, které české firmy bohužel využívají velmi zdrženlivě.
V čem je novinka jiná
Sdílené pracovní místo, či chcete-li job sharing, je způsob částečného úvazku, kdy jeden plný pracovní úvazek sdílejí dva (nebo i více) zaměstnanců. Zaměstnanci musí mít stejný druh práce a musí mít se zaměstnavatelem uzavřenou pracovní smlouvu s kratší pracovní dobou.
Práci ale v tomto případě nerozděluje mezi pracovníky na jenom místě zaměstnavatel. Rozvrhují si ji mezi sebou sami zaměstnanci. Jak, je jejich věc, jen musí každý z nich naplnit svoji pracovní dobu (v součtu typicky 40 hodin týdně). Samozřejmě dohodu, jak si práci rozdělí, musí nadřízenému předkládat s časovým předstihem.
Výhodou tohoto institutu je jistě možnost skloubil lépe osobní a pracovní život s ohledem na to, že jsou to právě zaměstnanci na sdíleném pracovním místě, kdo si rozvrhuje pracovní dobu.
„Zároveň se jim však svěřuje určitá odpovědnost v plánování a dodržení směn. Je proto třeba, aby zde existovala důvěra nejen mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, ale též mezi oběma zaměstnanci na jednom sdíleném pracovním místě navzájem,“ zdůrazňuje Vít Havrda, advokát ze společnosti KODAP legal. Musí být schopni se spolu domluvit a pak to také vždy dodržet.
Pro zaměstnavatele je výhod méně
Když to nebude fungovat, škodný na tom bude hlavně zaměstnavatel. Dohody mezi pracovníky na sdíleném místě by proto měly být upraveny dostatečně podrobně, vyřešeno by mělo být i vzájemné zastupování. „Pokud s tím totiž zaměstnanec v dohodě nesouhlasí, není postihován, pokud jako zástup nepřijde na směnu, na kterou měl dorazit druhý zaměstnanec,“ vysvětluje Havrda. Jinými slovy, zaměstnavateli by se mohlo stát, že mu na směnu nepřijde žádný zaměstnanec (ten, který měl podle rozvrhu směn přijít, se samozřejmě dopouští porušení pracovních povinností).
Navíc, pokud spolu dotčení zaměstnanci nebudou „vycházet“, je možné, že sdílení pracovního místa nebude trvat tak dlouho, jak si strany plánovaly. „Kdokoliv – zaměstnavatel i zaměstnanci – může dohodu o sdíleném pracovním místě vypovědět s výpovědní dobou 15 dnů,“ vysvětluje David Šupej, advokát z kanceláře Sedlakova Legal. Doplňuje, že skončení dohody o sdílení pracovního místa ale nemá vliv na trvání pracovních poměrů těchto zaměstnanců. Ti se zkrátka jen vrátí do klasického (nesdíleného) režimu výkonu práce. Pro zaměstnavatele je tedy tento institut jednoznačně méně výhodný než pro zaměstnance.
Kde by sdílená místa mohla fungovat dobře
Minimálně jedno plus tato možnost mít může. Částečné úvazky s flexibilní pracovní dobou jsou stále více poptávané. A vzhledem k tomu, že se dá očekávat nárůst nezaměstnanosti, zájem možná ještě bude růst. „Vytvoření sdílených pracovních míst je tak určitě způsob, jak se firma může stát atraktivním zaměstnavatelem,“ uvedl Halbrštát.
Podle něj by se tato forma práce mohla využívat spíše u méně kvalifikovaných pozic. Například v případě, kdy se budou dva zaměstnanci střídat u obsluhy jednoho stroje. Tedy v situaci, kdy bude pro všechny strany výhodné a jinak neřešitelné přesně rozdělit plný úvazek mezi více lidí. „Předpokládáme, že jedno pracovní místo by mohli sdílet třeba zaměstnanci v účtárnách a na recepcích, asistentky nebo pokladní,“ uvádí další příklady Hyklová.
Na sdílené místo příspěvek od státu
Větší rozšíření sdílených míst ale personalisté zatím příliš neočekávají, zvláště o ohledem na spíše převažující negativa aktuálních podmínek a administrativní zátěž pro zaměstnavatele. Možná i proto chce tento institut podpořit i stát.
Na vytváření pracovních míst je totiž možné čerpat státní příspěvek, a to v rámci projektu „Podpora forem flexibilního zaměstnávání“, zkráceně FLEXI, který nově spustil Úřad práce ČR a poběží až do 30. června 2023. „Úřad práce bude zaměstnavateli refundovat mzdové náklady, a to po dobu maximálně šesti měsíců. Maximální výše příspěvku na jedno sdílené pracovní místo bude vždy stanovena ve výši minimální mzdy,“ upřesnila Hyklová.
Pro koho je FLEXI určen
Projekt FLEXI je zaměřený především na rodiče vracející se do práce po skončení mateřské či rodičovské dovolené, na lidi do 30 let, kterým se opakovaně nedaří najít práci a nedostali tak vůbec šanci vytvořit si pracovní návyky a získat potřebnou praxi. V neposlední řadě jde také o uchazeče, kteří jsou v evidenci ÚP ČR déle než 12 měsíců, a naopak své pracovní návyky už dávno ztratili, osoby se zdravotním postižením, nezaměstnané nad 60 let nebo klienty pečující o dítě ve věku do 10 let či o své blízké v některém stupni závislosti.
„Cílem projektu je pomoci primárně těmto skupinám nezaměstnaných s návratem nebo vstupem na pracovní trh a, především v případě rodičů malých dětí, umožnit sladění rodinného a profesního života,“ vysvětluje generální ředitel Úřadu práce ČR Viktor Najmon. Úřad práce ČR tak podle něj vychází vstříc všem, kteří nemohou z nejrůznějších důvodů, například rodinných nebo zdravotních, pracovat na plný úvazek.
