Skoro čtvrtina Čechů se bojí ztráty práce. Bude jí dost, ujišťují odborníci

„Z psychologického hlediska je špatné obojí - když strach lidí nerespektuje realitu, ale i když se člověk neobává vůbec, ačkoli by měl. Cíl tedy není nemít obavy, ale pokud možno objektivně reflektovat to, co se děje,“ říká Špok.

„Pokud jde o obavu ve smyslu emoce, pak je třeba nasadit obecná opatření, která psychologové doporučují v jakékoli krizi. To znamená stočit pozornost od svých úzkostí a myšlenek jinam, mít dostatek sociálního kontaktu nebo fyzického pohybu. Dále je potřeba strukturovat si den, udělat si rozvrh hodin, podle kterého postupuji. V tu chvíli už mě neřídí vlastní myšlenky a nálady,“ radí Špok. „Dále je třeba připravit si krizový scénář, racionálně promyslet‚ co by, kdyby‘, a potom už se tím vnitřně stále dokola nezabývat.“

Zatímco před krizí se Češi v pracovních nabídkách mohli nadneseně řečeno přehrabovat, nyní jsou rádi, pokud jim zaměstnání od jara vydrželo. Potvrzuje to například nedávná analýza personální agentury Grafton Recruitment. 

„Tři čtvrtiny zaměstnanců jsou ve svém zaměstnání spokojeny a vysoká míra spokojenosti souvisí právě i s rostoucí nejistotou na trhu práce. Lidem proto například letos méně vadí, že nemohou kariérně růst, méně si také stěžují na výši mzdy a již tolik nepociťují potřebu změny,“ říká ředitel Graftonu Martin Malo.

Souhlasil by s tím i manažer náboru a marketingu společnosti ManpowerGroup Jiří Halbrštát.

„Ochota lidí měnit zaměstnání je minimální. U stávajícího zaměstnavatele znají situaci firmy a cítí jistotu. Tu získávají i díky programu Antivirus, který pokryje většinu jejich mzdy, pokud nebude práce. U nového zaměstnavatele neví, do čeho jdou a navíc budou tři měsíce ve zkušební době velmi zranitelní protože je firma může propustit ihned,“ říká Halbrštát.

Katastrofa nehrozí

Podle průzkumu Život během pandemie agentury P&Q Research a iniciativy IDEA AntiCovid v říjnu rostl počet těch, kteří se bojí, že o zaměstnání kvůli pandemii přijdou. Velké obavy má 23 procent Čechů, oproti patnácti procentům na začátku podzimu. Mezi těmi, kteří mají omezený úvazek či pracovní příjmy, má velké obavy dokonce polovina, uvádí průzkum. Častěji se ztráty zdroje příjmu bojí OSVČ a rovněž nízkopříjmoví zaměstnanci.

Odborníci na trh práce nicméně uklidňují, že ani po skončení programu Antivirus katastrofa nehrozí.

„Nebál bych se toho, že práce nebude, ale mnoho lidí se musí na nějakou dobu smířit s určitým nepohodlím, že musí dělat práci, která není tak zajímavá, případně je na směny nebo hůře placená. Jakákoli životní změna je pro většinu lidí zdrojem velkého stresu a výpověď v práci patří mezi ty nejzásadnější,“ uvádí Halbrštát.

„Firmy nyní nejvíce oceňují u uchazečů schopnost přizpůsobit se novým podmínkám a schopnost se učit nové věci. Ale vím, že se to snadno říká, ale hůře realizuje,“ dodává.

„Ačkoli je doba složitá a krize nezpochybnitelná, ještě stále je v tomto období dostatek pracovních pozic, na které mohou kandidáti reagovat. Ať už se jedná o sektory logistiky, e-commerce, farmaceutický průmysl a další právě stoupající odvětví průmyslu. Neexistuje žádný druh práce, za který by se měl člověk stydět a změna sektoru je dnes již přirozená,“ říká Malo.

Od výplaty k výplatě

Pokud člověk vezme zavděk práci, jen aby se uživil, ztrácí tím možnost seberealizace. Dalibor Špok nicméně poznamenává, že tato potřeba u všech Čechů nehraje v pracovním životě prim. „Jsou lidé, kteří žijí plným žaludkem, tím, že si vydělají, mají auto a mohou jet na dovolenou,“ vysvětluje.

„Pokud mluvíme o pracovní seberealizaci, pak je nutné rozlišovat lidi, kteří sami sebe vnímají jako zaměstnance a lidi, kteří tu sebehodnotu staví spíše na svých kompetencích, na tom, že něco dovedou. Pokud platí druhá možnost, tak ztráta práce není takový problém, protože kompetence člověku nikdo nevezeme, kdežto zaměstnání ano,“ uvádí Špok.

Narůstající nejistota ohledně budoucnosti přesto nemusí být pro podstatnou část Čechů ničím novým. „I v období vrcholící konjunktury, loni na podzim, tu bylo 46 procent lidí, kteří žili od výplaty k výplatě,“ komentuje Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která provozuje pracovní portály jako je Jobs.cz.

„Podle průzkumu, který jsme vloni realizovali společně s organizací Člověk v tísni, bylo v té samé době patnáct procent zaměstnanců těžce předlužených – již v exekucích, případně s inkasní agenturou či vymahači na krku. Celkově jsme nevstupovali do toho pandemického fungování v ideální kondici,“ říká Dombrovský.

Příležitosti tu jsou

Pokud česká společnost promrhala výhody ekonomického růstu, pak podle Dombrovského může naopak současný stav využít k hledání nových příležitostí. 

„Pro spoustu lidí to bude bolestivé, budou se muset třeba přesunout mimo své zaměření, rekvalifikovat se či dovzdělat. Firmy se musí připravit na to, že jim na pozice nebudou přicházet stoprocentně připravení lidé. V ideálním případě by jim měli umožnit doplnit si znalosti nebo dovednosti za chodu,“ říká Dombrovský s tím, že velký potenciál růstu má oblast e-commerce, online služby ale i segment zdravotnictví a sociální péče. Tam se podle něj ve větší míře budou moci uplatnit lidé, kteří původně pracovali třeba v pohostinství či turistickém ruchu.

Lidé dříve zaměstnaní v provozovnách pohostinství a v cestovním ruchu rovněž míří do logistiky, třeba do společnosti Geis. „Pokud v létě hrozilo, že se tito uchazeči po první vlně vrátí opět ke své původní profesi, nyní se toho už tolik nebojíme,“ říká za firmu manažerka lidských zdrojů Jaroslava Šindelářová.

„Trh cestovního ruchu a gastra se po druhé vlně pravděpodobně změní o mnoho víc. Zejména v případech, kdy uchazeče zaměstnáme na administrativní pozici se dá očekávat, že již u nové profese zůstane,“ míní Šindelářová.