Spoření na důchod od A do Z. Proč na „starém penzijku“ proděláváte?

Penzijní připojištění je tu s námi již od roku 1994. Tak dlouho motivuje české občany stát k tomu, aby si spořili na důchod. V současné době mají tento starší typ smlouvy dva miliony lidí, kteří se mylně domnívají, že si výhodně spoří na důchod. Realita je ovšem diametrálně odlišná. Proto je dobré nenechat takové smlouvy jen tak běžet dál, ale pracovat s nimi. Možnosti tu jsou.

Co je dobré vědět?

Už jsme to zmínili. Penzijní připojištění je starší produkt, od roku 2013 do něj již nelze vstupovat (nahradil ho produkt s názvem doplňkové penzijní spoření). Smlouvy penzijního připojištění však běží dál. Potíž je ale v tom, že se jedná o ultrakonzervativní nástroj, který je na dlouhý horizont díky garanci nezáporného zhodnocení naprosto nevhodný. Výnosy transformovaných fondů, ve kterých klienti spoří, nepřekonávají inflaci a všichni tak reálně ztrácejí své peníze. Příspěvek od státu je z tohoto pohledu nevýznamný.

Lukáš Urbánek Ve společnosti Partners působí od roku 2008 na pozici finančního poradce. Provozuje VIP poradenskou kancelář ve Zlíně. V roce 2018 se stal držitelem prestižního mezinárodního certifikátu European Financial Planner – EFP, který v České republice vlastní pouze 33 lidí.

Vývoj za třicet let

Penzijní připojištění se samo o sobě za celou dobu své existence moc nezměnilo. Jediná významnější změna, která není navenek vidět, spočívala v oddělení majetku akcionářů penzijních společností a vkladů účastníků.

Od té doby existují v rámci penzijního připojištění tzv. transformované fondy, do kterých se všechny peníze účastníků převedly. Od roku 2013 tedy nepodstupují klienti penzijních společností kreditní riziko (riziko krachu penzijní společnosti).

Nejvíce viditelné změny v penzijním spoření spočívaly ve změně státního příspěvku. Kdy stát postupně navyšoval maximální možný státní příspěvek až na současných 340 Kč měsíčně.

Další změny spočívaly v postupné konsolidaci penzijních společností. Jejich počet postupně klesal až na současných osm, které nabízejí i transformované fondy. Nikdy ale žádný klient o peníze nepřišel.

Základní parametry a benefity

Minimální výše vkladu je 100 korun, přičemž nárok na státní příspěvek náleží při platbě 500 korun a nejvyšší je při úložce 1 700 korun. Dnes je výše měsíčního příspěvku stanovena na 20 procent z vkladu účastníka.

Pro nárok na výplatu státního příspěvku při ukončení penzijní smlouvy je nutné dovršit věku alespoň 60 let. Od července 2024 je tu ale jedna novinka, která starší střadatele nepotěšila. Pokud totiž účastník jakéhokoliv penzijního spoření získal nárok na starobní důchod, tak již nemá na výplatu příspěvku nárok.

Vklady nad 1 700 korun měsíčně lze odečítat od základu daně z příjmů, a to až do výše 48 tisíc korun za rok (při maximální platbě 5 700 korun měsíčně).

Na penzijní připojištění může přispívat také zaměstnavatel, přičemž příspěvek až do výše 50 tisíc korun za rok nepodléhá dani z příjmu, odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Zvláštností staršího produktu spoření na stáří, tedy penzijního připojištění, je výsluhová penze, která dovoluje účastníkům mimořádně vybrat polovinu úspor po 15 letech (180 měsících) spoření. Výsluhová penze ovšem musí být ve smlouvě sjednána a o její výplatu musí účastník požádat.

Přeceňovaná role státního příspěvku

Největší přínos státního příspěvku spočívá v pozitivní motivaci lidí si spořit. Většina jich má penzijní spoření právě z toho důvodu, že na něj přispívá stát a že mohou získat něco navíc. To je samozřejmě pravda, protože takové peníze nikdo na chodníku nenajde.

Má to ovšem své „ale“. Platí totiž, že čím déle si v penzijním spoření spoříme, tím je význam státního příspěvku nižší. A jeho význam klesá také s výší zhodnocení rezerv, jak je patrné z následující tabulky.

Z porovnání penzijního připojištění (starší produkt) s výnosem 1,13 procenta a doplňkovým penzijním spořením (nový produkt) s průměrným výnosem 5,61 procenta ročně v dynamických fondech je patrné, že vliv státního příspěvku na celkovou výši úspor je výrazně menší než vliv vyššího zhodnocení.

Za vše může garance

Penzijní připojištění je proto na dlouhé spoření špatným nástrojem, ovšem není to vina penzijních společností, ale zákona, kterým se musí řídit. Penzijní společnosti jsou povinné svým klientům garantovat nezáporné zhodnocení. A tím se dostávají do situace, kdy jim nezbývá nic jiného než investovat peníze svých klientů velmi konzervativně.

Musí tedy téměř výhradně nakupovat ty nejbezpečnější cenné papíry v podobně státních dluhopisů, které však nesou ten nejnižší výnos. Ve výsledku to znamená, že výnosy penzijních společností nepokryjí inflaci a jejich klientům klesá reálná hodnota úspor. Takže garance nezáporného zhodnocení klienty nechrání, naopak jim garantuje reálnou ztrátu.

Pro lepší představu, od ledna 2013 do prosince 2023 podle Asociace penzijních společností, byl průměrný výnos tzv. transformovaných fondů 1,13 procenta ročně a výnos účastnických fondů s dynamickou strategií 5,61 procenta ročně.

Podle inflační kalkulačky penize.cz byla za stejné období průměrná roční inflace ve výši 4,06 procenta. Jinými slovy, pokud bychom měli doma 100 tisíc korun od roku 2013, tak na konci roku 2023 bychom byli schopni si koupit zboží jen za 64 547 korun.

Chceme-li tedy efektivně spořit na penzi, musíme dlouhodobě využívat takové finanční nástroje, které nabízejí možnost dosáhnout vyššího výnosu, než je inflace. Musíme akceptovat větší míru kolísání hodnoty našich úspor a investovat do akcií. Mimochodem, do akcií investují i transformované fondy, ale většinou pouze v nižších jednotkách procent.

Co se smlouvou starého penzijního připojištění?

Možností, jak postupovat, je několik. Konečné rozhodnutí ale bude vždy hodně individualizované s ohledem na věk, výši úspor, výši příspěvku zaměstnavatele, priority klienta a celé domácnosti. Zkusíme si popsat alespoň základní možnosti.

Ukončení smlouvy před dovršením věku 60 let – je krajním řešením a nemusí být tou správnou volbou. Pokud nám není 60 let, přijdeme o státní příspěvek, musíme zdanit výnosy a musíme zdanit dodatečně příspěvky zaměstnavatele. V případě, že jsme si odečítali příspěvky od základu daně, musíme je za posledních 10 let dodanit.

Přerušení smlouvy – nově můžeme od roku 2024 smlouvu penzijního připojištění zmrazit. To znamená, že v ní necháme veškeré úspory ležet a můžeme si založit nové doplňkové penzijní spoření. Takto ovšem vyřešíme jenom část problému. Nové peníze budeme již spořit efektivněji, ale stávající úspory budou stále ležet v transformovaném fondu s minimálním zhodnocením.

Přechod do doplňkového penzijního spoření (DPS) – dnes je možné si vybrat jakoukoliv penzijní společnost a veškeré prostředky bez sankcí a poplatků tam převést. Zároveň je možné si zvolit vlastní investiční strategii, která bude odpovídat našemu horizontu a přístupu k riziku. Pro 10 let a více vždy doporučujeme zvolit dynamickou strategii. Přechodem do DPS získáme ještě další benefity. O kterých budeme psát v dalším díle našeho důchodového seriálu. Přechod do DPS se vyplatí všem, kteří budou spořit ještě 5 a více let. V ostatních případech bude potřeba postupovat individuálně.

Pokračování ve smlouvě – v případě, že plánujeme smlouvu v blízké době (za 1 až 2 roky) ukončit, bude pravděpodobně nejlepším řešením ve smlouvě setrvat. Vždy bude ovšem záležet na konkrétních okolnostech.

Výpověď smlouvy ve věku 60 a více let – v takové situaci máme již nárok na státní příspěvek, ale pokud budeme vybírat peníze jednorázově, budeme muset zaplatit daň ve výši 15 procent z výnosů.

V dalším díle našeho seriálu Spoření na penzi od A po Z se budeme věnovat doplňkovému penzijnímu spoření.