Tady umí udělat z žen dámy. Severomoravské továrně krach nehrozí

09.12.2022

První dílnu si mladý kloboučník zřídil v roce 1799 a zaplatil 15 zlatek. A činil se. Jeho nástupci dokonce získali císařský řád za zásluhy o pokrok v kloboučnickém průmyslu. V Novém Jičíně stále vyrábějí klobouky, jež zaručeně pasují na každou hlavu.
Tady umí udělat z žen dámy. Severomoravské továrně krach nehrozí

Žena dokáže z ničeho vykouzlit tři věci: salát, manželskou hádku a klobouk. Tak pravil Mark Twain, neboť žil v dobách, kdy prostovlasá dáma nebyla dámou.

Hledáte stabilní práci u renomované značky? Najděte ji na pracovním portálu jobDNES.cz.

Jenže kde jsou časy, kdy pokrývka hlavy tvořila nezbytnou tečku dámské garderoby a elegantní potvrzení mužského sebevědomí? Poroučely se zhruba tam, kde na svou druhou šanci čekají všechny špacírky, pánské vestičky a péřová boa.

Naštěstí však stále existují jistoty, které v kloboucích vzdorují atakům kšiltovek, kulichů a rozevlátých vlasů – vyprávět by o tom mohla britská královská rodina, židovská náboženská obec, bolivijské indiánky v buřinkách i myslivecký svaz.

A hlavně výrobce klobouků pro všechny tyto vyznavače elegance a výjimečnosti – společnost Tonak z Nového Jičína. Vězte, že všem prostovlasým navzdory téhle severomoravské továrně krach nehrozí ani po dvou stoletích existence.

Od 15 zlatek k císařským řádům

Zakladatelem slavné firmy, jejíž novodobý název je akronymem slov továrna na klobouky, byl Johann Nepomuk Hückel.

Stalo se tak v roce 1799, byť zpočátku nešlo o žádný velkopodnik, jak dokládá zakládací listina: „V roce 1799 4. října byl na základě zaplacené výjimky z 30. září 1799 jeho prošlých tovaryšských let za výše uvedených podmínek za městského mistra přijat mistrův syn Johann Hückel narozený ve Fulneku. Na mistrovském právu a jiných poplatcích jím do truhlice bylo složeno v hotovosti 15 zl.“

Svou dílnu si mladý kloboučník zřídil na jižním předměstí a začal se činit. Nejprve sám, pak se k živnosti přidal i mladší bratr Augustin Thomas, aby spolu zásobovali celé Novojičínsko a Kravařsko především plstěnými cylindry.

Na budoucí firmu Johann Hückel’s Söhne bylo zaděláno – to když živnost převzal Johann Albert z druhé generace rodu, který se nebál vyrábět ve velkém a moderně, totiž s pomocí parního stroje o závratném výkonu tří koňských sil!

„Za zásluhy o pokrok v kloboučnickém průmyslu obdržel roku 1877 rakouský císařský řád Františka Josefa,“ připomíná historik Radek Polách, jenž se v Muzeu Novojičínska věnuje i dějinám místních kloboučníků. Jen tak mimochodem, císařských metálů nasbírali Hückelové ještě pěknou řádku...

Bez klobouku ani ránu!

Rodinný podnik se po celé 19. století kvapem rozrůstal a modernizoval. „Nejzásadnějším obdobím pro naši továrnu byl ovšem počátek 20. století, tehdejší produkce byla největší za celou historii Tonaku. Největší produkce pánských klobouků spadá do časů před hospodářskou krizí a druhou světovou válkou,“ líčí marketingová manažerka společnosti Tonak Klára Šugárková časy, kdy na každou hlavu patřil parádní klenot od Hückela.

Však také v první půli 20. století pracovaly v továrně tři tisíce dělníků a úředníků a denní produkce plstěných klobouků se počítala na tisíce. V současnosti jsou počty pokrývek hlavy i zaměstnanců přece jen skromnější.

„Ve Strakonicích v podniku Fezko a v Novém Jičíně dohromady pracuje 450 lidí. Pořád ještě můžeme tvrdit, že se naše řemeslo dědí z generace na generaci,“ vypráví Klára Šugárková a připomíná, že i v éře průmyslu 4.0 je při výrobě jednoho klobouku potřeba téměř 150 operací: „Z toho osmdesát je výhradně ručních, jako tomu bylo po celých 200 let.“

Aby slušely opravdu každému

Základem pro takový fešácký plstěný klobouk je kožka králíka (či zajíce). Kdo ví, co by tomu řekli Bob s Bobkem, kteří obývali cylindr kouzelníka Pokustona... Tedy ono je těch chlupatých ušáků na jeden klobouk potřeba pět až sedm.

„Továrna spotřebuje na celoroční produkci plstěných výrobků 1,5 až 2 miliony kožek,“ spočte suroviny marketingová manažerka, než začne názorně ukazovat, co se s kožichy poté děje.

Nejprve je potřeba z kožek vyrobit samotnou plsť, na niž se používá jenom srstěná podsada. Do vykartáčované srsti se vetře roztok kyselin, aby materiál začal plstnatět.

Pak to jde ráz na ráz: srst se vyfouká, aby se z ní stala klobouková hmota, ta se ve speciálním stroji mění na plásty plsti, které se čtyři až deset hodin stlačují a valchují v kyselé lázni. Na konci celého procesu jsou polotovary přesných rozměrů a tvarů, které čekají dvě a půl hodiny barvení.

„Po smočení jsou polotovary nataženy na dřevěnou formu, vytvarovány, odstředěny a usušeny,“ zní odborný popis dalšího kroku, po kterém už zbývá klobouky jen načechrat do krásy: některé se upravují dohladka, tudíž se jim chloupky opálí plamenem, jiným kovové kotouče vyčešou jemný velurový vlásek, dalším drnkací stroje přistřihnou přítulný semišový omak.

Za šest až osm týdnů jsou na světě – fešáci a krasavice údajně slušící každému. Ehm, opravdu? „Ano, jde jen o to vybrat správný tvar, velikost a barvu,“ ubezpečuje všechny nedůvěřivce Klára Šugárková.

Pro korunované hlavy i celebrity

Inu, však se stačí porozhlédnout po slavných hlavách, které kdysi zdobily výrobky rodiny Hückelů a po roce 1948 firmy Tonak.

Tonak Nový Jičín

  • Rok založení: 1799
  • Co firmu proslavilo: pánské a dámské klobouky, čepice „zmijovka“ (Strakonice)
  • Co zde vyrábějí: 100 tisíc hotových klobouků a 300 tisíc kloboukových polotovarů (Nový Jičín), 1,8 milionu fezů a čepic (Strakonice), plstěné klobouky, cylindry, buřinky, slamáky, myslivecké a westernové klobouky, barety, pletené či šité čepice, religiózní pokrývky hlavy (židovské klobouky, muslimské fezy)
  • Kam vyvážejí zboží: do více než 50 zemí světa
  • Kolik lidí zde pracuje: 450 zaměstnanců

Ač je každá jiná, přesto na ně klobouky, čapky či barety padnou, jako by tam měly místo tak nějak odjakživa. Třeba takový František Palacký zvolil velurový černý klobouk. Z fabriky v Novém Jičíně nakupovali i prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš nebo Ludvík Svoboda, svého favorita tu našli arcivévoda František Ferdinand d’Este, spisovatel Jan Neruda nebo olympijský vítěz Emil Zátopek.

A co ryzí kloboukový typ Winston Churchill? Ten si v Londýně v roce 1953 zakoupil šedohnědý model s ripsovou stuhou. A vida, také ten měl na vnitřní pásce nápis Hückel!

„Mezi odběratele Tonaku patří i slavný kloboučník Philip Treacy, který odívá mimo jiné britskou královskou rodinu. Klobouky a fascinátory pocházející z polotovarů Tonaku tak nosí i Catherine, princezna z Walesu, či vévodkyně Meghan,“ upozorňuje manažerka na významné zákazníky, k nimž patří herci Orlando Bloom či Juliane Moore.

Cítit se jako Indiana Jones

Jenže není každý vévodkyně. „Móda nošení klobouků se vrací. Mezi ženami i muži jsou nyní velmi populární elegantní klobouky tvaru fedora,“ dodává Klára Šugárková potenciálním klientům odvahu vyzkoušet model, který spolu s bičem dodal jistému neortodoxnímu archeologovi šmrnc a nepopiratelné kouzlo.

Abyste si vyzkoušeli, jaké to je vypadat jako Indiana Jones, nemusíte přitom ani opustit pohodlí domácího fotelu. Stačí si na stránkách Tonak.cz otevřít bohatou galerii pokrývek hlav a použít nástroj zvaný zkoušeč klobouků. Stačí se vyfotit pomocí webkamery nebo nahrát vlastní fotografii a nasadit si virtuální klobouk. Tak co, sluší?