Tikající časovaná bomba. V zemi s nejvyšší nezaměstnaností na světě roste hněv

Je to číslo, které je v příkrém rozporu s postavením země, jež má ztělesňovat aspirace Afriky a rozvojového světa. „Je to demotivující a frustrující,“ říká Mphuthiová. „Člověk si říká, že když my, kteří jsme studovali, máme problém najít práci, co potom ti, kteří ještě chodí do školy?“

Během polední přestávky na základní škole Omar H.S. Ebrahim v Jihoafrické republice do sebe strkají děti a všude rozsypávají jídlo. Mphuthiová si nemůže pomoci, ale myslí si, že tohle je tak daleko od jejího vysněného zaměstnání, jak jen může být. K jejím povinnostem patří rozdávat dětem jídlo a omezovat chaos, jak jen to jde.

Její příběh odráží příběhy mnoha mladých absolventů, kteří jsou bez práce nebo se snaží vyjít s vykonáváním hůře placených prací. Jihoafrická republika má podle Světové banky nejvyšší míru nezaměstnanosti na světě, předstihuje Gazu a Západní břeh Jordánu, Džibutsko i Kosovo.

Pomalý růst a krize, o níž se nemluví

Analytici tvrdí, že oficiální číslo nezaměstnanosti ani nepočítá s těmi, kteří hledání práce vzdali a vypadli ze systému; přesnější by bylo odhadnout, že bez práce je téměř 42 procent jihoafrické populace v produktivním věku. Co se týče nezaměstnanosti mladých lidí, podle oficiálních statistik je to 61 procent lidí ve věku 15 až 24 let a ohromujících 71 procent, pokud se opět započítají ti, kteří se už o práci nesnaží.

Odpovídá to 24 milionům dospělých z 60 milionů obyvatel, kteří jsou buď nezaměstnaní, nebo nejsou zapojeni do žádné ekonomické aktivity a sotva přežívají. Zpráva OSN o nezaměstnanosti v Jihoafrické republice, kterou minulý měsíc dostal náměstek prezidenta Paula Mashatileho, popisuje situaci jako „tikající časovanou bombu“.

Lebohang Mphuthiová rozdává dětem obědy během přestávky na základní škole Omar H.S. Ebrahim v jihoafrické Pretorii. Vzala tuto práci, protože po studiu analytické chemie nemohla najít uplatnění. Zemi trápí největší nezaměstnanost na světě. (25. července 2023)

„Musíme si položit otázku, jak se to mohlo stát,“ říká Isobel Fryeová, výkonná ředitelka Iniciativy pro sociální politiku v Jihoafrické republice, která se zabývá výzkumem chudoby a nezaměstnanosti.

Podle Duma Gqubuleho, finančního analytika, který radil jihoafrické vládě, musí HDP růst o šest procent ročně, aby se začal vytvářet dostatek pracovních míst jen pro 700 tisíc lidí, kteří každoročně přicházejí do zaměstnání. Růst JAR se tomuto tolik potřebnému číslu nepřiblížil již více než deset let. Očekává se, že její ekonomika – která loni vzrostla o dvě procenta – letos poroste o méně než procento a v příštích pěti letech o jedno až dvě procenta.

Gqubule a Fryeová se domnívají, že existují řešení, která by nezaměstnanost zmírnila, ale vyjádřili roztrpčení nad tím, že tento problém není hlavní prioritou pro všechny – od vlády až po soukromé podniky a každého Jihoafričana.

„Lidé prostě nechtějí o této krizi mluvit,“ řekl Gqubule, když vystoupil v celostátní televizi s komentářem ke zprávě OSN.

Nenaplněný příslib konce apartheidu

Ta nebyla překvapením. Nezaměstnanost byla vysoká již před třiceti lety a měla stoupající tendenci. Podle vládních statistik pandemie covidu připravila o práci více než dva miliony Jihoafričanů, což byl zničující úder. Varovné signály se však objevily již dlouho předtím.

Pandemie nezpůsobila problémy 46letého Themby Khumala. V roce 2017 přišel o práci strojníka a nyní se snaží uživit svou ženu a dvě děti tím, že všude možně sbírá kovové a plastové obaly, aby je ve velkém prodal k recyklaci.

„Příliš mnoho chlapů sedí doma a nemá práci,“ řekl Khumalo, když na dvorku svého domu na předměstí Johannesburgu drtil opotřebovanými pracovními botami několik kovových plechovek. Kroutí hlavou nad nedostatečností měsíční podpory v nezaměstnanosti ve výši 18 dolarů. Jedinou světlou stránkou jeho života je, že sousedé mu často nechávají před domem prázdné konzervy od jídla, které může recyklovat.

Jednou z vládních politik boje proti nezaměstnanosti je pomoc mladým podnikatelům při zakládání podniků. Pearl Pillayová z think-tanku Youth Lab, který se zaměřuje na zlepšování příležitostí pro mladé lidi, uvedla, že nové podniky se nerozjíždějí. „Přesto je to tak trochu naše univerzální řešení nezaměstnanosti,“ míní.

V johannesburské městské části Soweto je internetová kavárna Mothibediho Mohoje téměř vždy obsazená, protože slouží hlavně lidem, kteří potřebují počítače k hledání práce. Nezaměstnaný pětadvacetiletý Thato Sengoatsi v ní tráví hodně času.

Sengoatsi a školní asistentka Mphuthiová patří ke generaci „Born Free“, která se narodila po ukončení systému rasové segregace v rámci apartheidu v roce 1994 a poznala pouze svobodnou Jihoafrickou republiku. Jejich životy začaly na úsvitu demokracie, kdy byl prezidentem Nelson Mandela, a vzduch byl plný naděje.

Nezaměstnaný pětadvacetiletý Thato Sengoatsi hovoří v johannesburské městské části Soweto o hledání práce v Jihoafrické republice (2. srpna 2023)

Jenže nyní na budoucnost milionů příslušníků černošské většiny v Jihoafrické republice vrhá stín nezaměstnanost. Sengoatsi apartheid nezažil, ale ví, že jeho svržení něco slibovalo. „Generace, která přišla před námi, protestovala, abychom měla lepší život. Ale my ten život nedostáváme a nemůžeme to skrývat,“ říká.

Je z toho patrné zoufalství. Když premiér ekonomicky klíčové provincie Gauteng minulý měsíc oznámil, že nabízí práci pro šest tisíc mladých nezaměstnaných, více než 40 tisíc jich čekalo v zimních mrazech, aby se mohli přihlásit. Více než 30 tisíc jich bylo připraveno k odmítnutí.

Protesty a rostoucí hněv

A je tu i hněv. Upozornění, jak nezaměstnanost ohrožuje stabilitu země, se týkalo konkrétně týdne v roce 2021, kdy nepokoje a rabování zanechaly v Jihoafrické republice více než 350 mrtvých, což bylo nejhorší násilí od posledních dnů apartheidu.

Vypálený autobus hyzdí silnici na předměstí Kapského města, které zažilo týden smrtících násilností, v jehož centru byli mladí Jihoafričané bez práce. Zemi trápí největší nezaměstnanost na světě. (7. srpna 2023)

Jednalo se o extrémní verzi protestů, které mají kořeny v chudobě a nezaměstnanosti. Jihoafrická republika je zažívá téměř každý týden. Je to „krabice s troudem“, která čeká na jakoukoli jiskru, říká Fryeová o Jihoafrické republice.

Výchozím bodem pro nepokoje v roce 2021 bylo uvěznění bývalého prezidenta Jacoba Zumy. Tento měsíc zažila JAR stávku řidičů minibusů v Kapském Městě, která způsobila týden smrtících násilností, přičemž mnoho výtržníků nepracovalo ve stejném oboru. V centru obou násilných výbuchů i většiny ostatních jsou mladí Jihoafričané bez práce.

Skutečnost, že první generace jihoafrických Born Frees žije v zemi s nejhorší nezaměstnaností na světě, je „nejsrdceryvnější zradou slibů a snů o našem osvobození“, napsal Gqubule.

A panují obavy také o budoucnost dalších generací. Co čeká děti, o které se starám na základní škole, klade si řečnickou otázku Lebohang Mphuthiová, sama ještě mladá. „Teď máme problém. Ale za pět, deset, patnáct let bude přímo obrovský. Je nepředstavitelné, co to znamená pro strukturu společnosti,“ souhlasí socioložka Fryeová.