To nejde! Sedm vět, které vám zcela jistě zabrzdí kariéru

1To nejde!

Už naše babičky říkaly, že když se chce, všechno jde. A ono to platí dodnes. Ukazujete tak svoji vůli a schopnost řešit problémy. Pokud automaticky veškeré změny, požadavky a návrhy zavrhujete, působíte jako člověk, který se nechce snažit. Vzdáte to dříve, než něco zkusíte. Proto jsou ve firmách oblíbení kolegové, kteří přicházejí s nápady, i když se pak třeba ukáže, že jejich řešení nefungují. Důležitý je přístup.

Pokud máte pocit, že jste narazili na opravdový oříšek, zeptejte se sami sebe: Jak bych mohl najít řešení? Koho mohu požádat o pomoc? Jaký nejmenší krok mohu zkusit, abych se k řešení posunul? To jsou otázky, které vás naladí na správnou vlnu myšlení.

2Asi by to možná šlo, ale...

Někteří se snaží řešit první prohřešek tak, že se větě „to nejde“ vyhýbají. Jenže vaše nejednoznačné potvrzení, že se o něco pokusíte, může kolegy vytáčet do nepříčetnosti. Proč, když se přece snažíte jim vyhovět? Představte si, že šéf potřebuje, aby byl úkol splněn. Zadá ho vám. A vy, protože nechcete odmítnout, řeknete, že to snad možná zvládnete. Šéf po takové odpovědi ale neví, jestli uděláte maximum pro to, abyste úkol splnili.

Pokud počítá s tím, že bude o úkol postaráno, a on nakonec splněn nebude, určitě šéfovi neuděláte radost, když mu připomenete, že jste přece říkali „asi“. V tu chvíli působíte neschopně.

3Vždycky jsme to dělali takhle

Je celkem přirozené, že lidé nemají rádi změny. Bojí se neznámého, musí vystoupit z komfortní zóny a učit se nové věci. Věci se však mění, a čím snáz jste schopni změny přijmout, tím jste v životě úspěšnější, šťastnější a jako zaměstnanci schopnější. Naopak ti, kteří neumějí odložit zajeté postupy a drží se v minulosti, tam navždy zůstanou.

Pokud budete mít tolerantního šéfa, pokusí se vám vysvětlit, že nový systém má nějaký smysl, a podpoří vás v jeho přijetí. Jestli však budete i nadále pokračovat v remcání, zbytečně si uberete kredit. Firma si pak řekne, že pro ni bude snazší nahradit vás někým mladším a flexibilnějším.

4Asi je to hloupý nápad, ale...

Nikdy nepovažujte své nápady za hloupé. I nejstupidnější myšlenky už zafungovaly a změnily svět. Nikdy nevíte. A hlavně: tím, že o svých otázkách nebo nápadech hovoříte jako o hloupých, vsugerováváte to i svému okolí. Říkáte-li něco podobného často, upevňujete v sobě i ve svých spolupracovnících dojem, že se jedná o realitu a vy jste hloupí. I když nejste o nic hloupější než oni.

5Já všechno zvládnu

Je v pořádku mít pozitivní přístup a věřit si. Ale nepleťte si to s tím, že se budete tvářit jako hrdinové, kteří nepotřebují spát, takže mohou na e-maily odpovídat i ve tři ráno, vezmete práci za kolegu, aby toho neměl tolik, a vlastní rodinu uvidíte jen o víkendech, pokud vůbec. To není hrdinství, ale bláznovství. S největší pravděpodobností to navíc nikdo neocení.

Pokud to není absolutně výjimečná situace, kdy je potřeba firmě vypomoci, pletete si na sebe bič. Tvářit se, že je v pohodě, když dostanete víc a víc práce, na nic si nestěžovat, neříkat nahlas svůj názor, i když to ve vás vře, nezpůsobí, že vás bude mít okolí raději. Naopak. Nebude si vás vážit. A šéf si vašeho vnitřního utrpení pravděpodobně nevšimne, dokud nedáte výpověď.

6Už jste viděli tu novou kr**u na recepci?

Nemluvte o svých kolezích ošklivě, vrátí se vám to. Možná to zní až dětsky jednoduše, ale člověka, který často ostatní pomlouvá, nemá nikdo rád. Všichni se vás budou podvědomě bát, protože tuší, že byste je pomluvili také, kdybyste vedle nich zrovna neseděli. Jakmile o někom řeknete, že je neschopný či arogantní, podřezáváte si v pracovním kolektivu větev.

7Tohle nemám v popisu práce

Každý občas dělá něco, co není v popisu jeho práce. Jinak by například menší firmy musely mít naprosto neadekvátně moc zaměstnanců, aby měl každý své pole působnosti, ze kterého nikdy nevykročí. Odmítáte-li jakoukoli práci navíc, ukazujete svou neochotu a neloajalitu k firmě. Zkrátka, když je potřeba pomoci, vy v tom necháte kolegy vymáchat a nepomůžete. Zní vám to jako vlastnost oblíbeného a úspěšného člověka?