Utekl od počítače, chtěl pracovat rukama. S řemeslem uspěl i u zákazníků

Slovo kožedělník jste si vymyslel sám?
Ano, je to tak. Spousta lidí, kteří s něčím začínají, nejdřív řeší logo, název, apod., prostě všechno jiné, než samotný produkt. U mě to bylo stejné, nevěděl jsem, že pro začátek naprosto stačí jméno, což je nejlepší vizitka. Potřeboval jsem přece brand, a tak jsem si vymyslel hrubý překlad anglického slova Leatherworker, tedy kožedělník. Až později se ukázalo, že to vlastně nebylo špatné, protože brašnářství a sedlářství je dost, ale kožedělník je jen jeden. A aby to nebylo tak plebejsky dělnické, přidal jsem své jméno.

Pamatujete si na váš první výrobek? A máte ho ještě z nostalgie schovaný?
První výrobek byla totálně amatérská peněženka. Tehdy se mi totiž rozbila vlastní šrajtofle z koženky a mě nenapadlo nic lepšího, než si vyrobit novou z kůže. Zpětně si říkám, proč jsem si jako první výrobek vybral jeden z nejtěžších.

Kůži jsem sehnal v kutilských potřebách, díly řezal švýcarákem a dírky pro nit vrtal akušroubovákem. Všechno špatně. Ale nějak to dopadlo a radost jsem z ní měl jak malý kluk. Později už jsem se za ni spíš styděl a při úklidu jsem ji vyhodil. Trochu toho teď lituji, jako odstrašující příklad by byla super. (smích)

U jednoho výrobku ale nezůstalo, jaké byly vaše začátky?
Začátky byly hodně komorní. Měli jsme doma v mých očích nevyužívaný sklep. Částečně jsem ho vyklidil, z jedné zavřené dílny jsem si přivezl dva stoly a pár kousků nářadí a začal se učit tvořit jednoduché výrobky.

Vy jste se řemeslu nevyučil, jak se stane z amatéra profesionál?
Nebylo to jednoduché a pracoval jsem na sobě roky. Navštívil jsem pár sedlářů, ale většina se o řemesle nechtěla bavit, z některých už byli číšníci nebo řidiči kamionu, protože podle nich bylo sedlářství mrtvé. Kurzy nikdo nedělal, nebo jsem je nenašel.

Hodně jsem čerpal z českého nožířského fóra, ze zahraničního Youtube a používal metodu pokus omyl. Nebyl jsem ale pod takovým tlakem, měl jsem práci, takže cokoli se podařilo, byl bonus. Jako mistr řemesla se ale určitě necítím, pořád se mám co učit.

Kdy vás napadlo, že byste ručně vyráběné kabelky, ledvinky a pásky mohl prodávat? Radil jste se s kamarády nebo rodiči? Vypracovával business projekt a prováděl marketingové průzkumy?
Mělo to vlastně dvě fáze. V první jsem si říkal, že potřebuji kromě práce hlavou a studia na vysoké škole něco vytvářet, pracovat rukama. Proto jsem začal se svými koženými prvotinami. Založil jsem si stránku na Faceboooku a postupně se začali ozývat kamarádi a příbuzní, že by chtěli něco vyrobit. To byl můj první marketingový průzkum. (smích)

Druhá fáze byla už na vážno, kdy jsme si s kamarádem řekli, že doba přeje odvážným a je čas zkusit přivýdělek převést na opravdové podnikání. Tam už to bez strategie a rozvahy nešlo.

Dnes pracujete ve slunném ateliéru a máte 10 kolegů, jste už jen šéfem nebo ještě pořád kožedělníkem?
Záleží na roční době. Dílnu jsme z garáže stěhovali po deseti letech v letošním květnu do 130 m2 ateliéru v bývalé textilní továrně. Tímto zlomem se z Kožedělníka stala regulérní firma. Mojí prací je většinu času udržet v chodu a růstu celý tento punkový organismus. Aby bylo pro koho vyrábět, aby o nás lidé věděli, abychom měli co vyrábět, a aby bylo z čeho a kde.

Někteří kolegové pracují častěji a jsou mýma levýma i pravýma rukama, někteří si odskočí od studia čas od času něco vyrobit a tak tancujeme, abychom stihli vyrobit všechny zakázky včas a nejlépe, jak umíme. Hlavně od listopadu do prosince je to výzva, sám bych ty tisíce výrobků prostě nevyrobil.

Kde hledáte inspiraci pro své výrobky?
Inspiruji se spíše v zahraničí, takže když chceme zavádět nový výrobek, nebo třeba vymýšlíme, jak využít okrojené zbytky kůže, abychom neplýtvali, první rešeršování vede na Pinterest. Prvotní inspiraci pak musíme přenést do našich reálií a vyrobit něco, co se bude líbit a co bude fungovat. Protože vyrábět skvělé výrobky je jedna věc, ale druhá polovina práce je dát vědět lidem, co umíte.

Je těžší vyrobit nebo prodat?
Jedno nejde bez druhého. V tomto oboru je skvělé, že nestavíme vzdušné zámky, mizerný produkt ihned vyplave na povrch, takže rychlokvašky se skvělým marketingem dlouho nevydrží. Naopak ale zasloužilí zkušení brašnáři, kteří se věnovali řemeslu celý život, dost často končí, protože se nepřizpůsobili dnešní době a zkrátka o nich neví dostatek lidí, aby se uživili.

Má podle vás řemeslo zlaté dno?
Jak se to vezme. Jsou profese, které potřebuje čas od času úplně každý, a zároveň je moc lidí neumí a nechce dělat. Instalatéři, elektrikáři a další podobní řemeslníci mají nasmlouvanou práci dlouho dopředu a vydělají si určitě velmi dobře. Pokud jsou schopní.

A pak tu jsme my, kteří vyrábíme zbytné věci. Prostě nepečeme rohlíky, naše produkty nutně k životu nepotřebujete. Je to něco navíc, nádech luxusu, který zpříjemní život, další patro Maslowovy pyramidy. Aby se ukázal náznak zlata na dně, musíme pojmout řemeslo moderně, propojit ho s novými trendy, módou, marketingem a ukázat lidem to nejlepší, co umíme. Je to o vytrvalé práci 24/7, ale výsledky se časem dostaví.

Jaký je váš recept na úspěch?
Pokud chcete uspět, musíte vzít deset oborů od řemesla přes marketing, focení, psaní, management, až po roli nákupčího, vyjednavače a obchoďáka a spojit je do jednoho. A když se trochu rozjedete, najít další pomocníky, kteří vás mohou zastoupit a pomůžou celému projektu růst. Tím pádem jsem zapomněl, že ještě děláte HR a účetního. Takže, je to těžké, oboje. Ale je super vytvářet něco nového a vidět, že to má smysl, i když vám každý předtím říkal, ať už si konečně najdete zaměstnání a normální práci. (smích)

Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Baví mě budování. Naše stěhování byla klasická hurá akce. Během měsíce jsme našli prostor a přesunuli se z 30 m2 do 130 m2. Baví mě sledovat, že někam směřujeme, že nestepujeme na místě.

Je něco, co byste naopak ze svého pracovního dne nejraději vynechal?
Pokud by to šlo, odpustil bych si veškerou administrativu. Papírování a pravidelná rutina fungování firmy mě jednoznačně ničí. Jednou za čas dojde trudnomyslnost tak daleko, že si stoupnu k ručnímu lisu a čistím si hlavu tím, že vysekávám ze zbytků kůže naše vizitky.

Jaké plány máte pro nejbližší období?
Chceme přidat do sortimentu věci, které nám dlouhodobě chybí, jako další dámské i pánské tašky a určitě třeba velké dámské peněženky. Cílem číslo jedna je ale i v letošním roce zvládnout vyrobit všechny vánoční dárky perfektně a včas a ukázat lidem, že poctivé řemeslo a zlaté české ručičky u nás stále ještě existují.