Tento muž ve středních letech z Tokia si účtuje honorář jen za pouhé doprovázení svých klientů. Za jednu takovou schůzku si řekne o 10 tisíc jenů. (1 742 korun)
Také chcete jednoduchou práci? Najděte ji na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz. |
„Víceméně nabízím sám sebe. Moje práce je být kdekoli si klienti přejí, abych byl a nic přímo nedělat,“ řekl Morimoto agentuře Reuters. Současně dodává, že od roku 2018, kdy se svým netradičním podnikáním začal, zvládl takových sezení okolo čtyř tisíc.
Štíhlou postavu a průměrný vzhled Morimota na Twitteru nyní sleduje čtvrt milionu lidí. Právě tato sociální síť je platforma, kde potká nejvíce zájemců. Skoro čtvrtina z nich jsou pak pravidelní zákazníci, jedna žena si ho dokonce najala už 270krát.
Jeho práce je přesto velmi různorodá, prý se už v parku s klientem houpal na houpačce nebo mával do okénka vlaku, který opouštěl stanici. To, že nic nedělá, však neznamená, že udělá všechno. Morimoto odmítá nabídky typu stěhování lednice nebo výlet do Kambodži, ani neodpovídá na žádné zprávy se sexuálním podtónem.
Touha být sám sebou je silná, bez kritiky nebo odsouzení. V tom právě Morimoto lidem může být nápomocný. Minulý týden například seděl naproti sedmadvacetileté datové analytičce Aruně Chida v podniku, kde krátce debatovali nad čajem a sušenkami. Chida si totiž chtěla vzít na sebe tradiční indický oděv, ale bála se, že by mohla ztrapnit své přátele. A tak se pro společnost obrátila na Morimota.
„Když jsem s přáteli, cítím, že je musím zabavit. Ale s nájemným mužem zmizí potřeba být neustále tak upovídaná“, dodává Chida pro Reuters.
Lidé nemusí být užiteční
Předtím, než Morimoto objevil své poslání, pracoval ve vydavatelství, kde často slýchal, že nic nedělá. „Začal jsem uvažovat, jaké by to bylo, kdybych tuto schopnosti poskytl jako službu klientům,“ přibližuje.
„Být něčí společnost“ je jeho jediný zdroj obživy, ze které podporuje i manželku a jejich dítě. Ačkoli nechtěl specifikovat, kolik přesně si vydělá, řekl, že se vidí s jedním až dvěma klienty denně, před pandemií dokonce se třemi.
Když Morimoto přemýšlí nad povahou své práce, zpochybňuje i společnost, která si cení jen produktivity. „Lidé si myslí, že moje nicnedělání je cenné, protože je potřebné pro ostatní. Ale doopravdy v pohodě je nedělat vůbec nic. Lidé nemusí být za každou cenu užiteční,“ komentuje Morimoto.
