Způsob, kterým komunikujeme, závisí na povaze, zvycích i situaci, ve které se nacházíme. Závisí také na právě prožívaných emocích i na tom, s kým mluvíme. Tento styl proto nemusí být vždy stejný. V podobných situacích ale často používáme styl, který je nám nejbližší.
Hledáte novou práci? Navštivte internetový pracovní portál jobDNES.cz. |
Jestliže chcete při komunikaci dosáhnout svůj cíl, například aby vám druzí vyšli vstříc, pak byste si styl své komunikace měli uvědomovat. Je totiž velmi pravděpodobné, že to může rozhodnout o výsledku vašeho jednání. Pokud si způsob, kterým komunikujete, lépe uvědomíte, můžete dojít i k závěru, že byste ho měli změnit. Tato změna se přitom může týkat celkového stylu, který vaší komunikaci charakterizuje, i způsobu, kterým v dané situaci komunikujete.
Ve verbální i neverbální komunikaci existují čtyři hlavní styly. Čím se vyznačují a jak se od sebe liší?
Agresivní styl
Agresívní komunikační styl bývá typický pro lidi, kteří se cítí ohrožení nebo jsou nejistí. Bývá to většinou proto, že se domnívají, ať již právem nebo nikoli, že druhá strana nerespektuje jejich zájmy. Častý je však u lidí, kteří kladou prosazení svých zájmů na prvé místo, a zájmy ostatních příliš nevnímají.
Jan Urban
|
K typickým projevům lidí, kteří používají agresivní komunikaci, je, že mluví hlasitě, nedávají druhým v hovoru příliš velký prostor, často je přerušují, kritizují nebo dokonce obviňují, urážejí a používat agresívní gesta. Jde o komunikaci, která je mnohdy vedena osobně nebo do osobní roviny sklouzává, a někdy se nevyhýbá ani osobním výhrůžkám. K oblíbeným výrazům agresivně komunikujících patří: „Já mám pravdu a vy se mýlíte“, „Ať budete dělat cokoli, bude po mém“ nebo „Všechno je to to jen vaše chyba.“
Agresivní komunikace může mít za určitých okolností své oprávnění. Jde o situace, kdy „jde o hodně“, druhá strana je nedůvěryhodná, zjevně nepřátelská nebo se snaží druhé využívat či šikanovat. V takovém případě a je třeba se ohradit a použít agresivní komunikaci.
Problém tohoto komunikačního stylu spočívá v tom, že nepřátelské postoje druhým někdy jen přisuzujeme. Jejich jednání vnímáme jako nevstřícné nebo dokonce nepřátelské a v reakci na to pak s nimi komunikujeme. Agresivní komunikace je v tomto případě neproduktivní, v okolí získává jen obtížně oporu a zbytečně škodí.
Při jednání s agresivně komunikujícími lidmi bychom se však neměli nechat zastrašit. Důležité je zachovat klid, nepřistupovat na osobní rovinu komunikace a poznat, kdy další komunikaci ukončit, protože nic nepřináší.
Pasivní komunikace
Pasivní komunikace je charakteristická pro ty, kteří mají sklon své názory, pocity či požadavky příliš nevyjadřovat. Děje se tak většinou proto, že se obávají konfrontace nebo na sebe nechtějí příliš upozorňovat. Místo aby jasně řekli, co chtějí, své požadavky skrývají. Jen zřídkakdy tak někoho o něco přímo požádají, a to i ve svém domácím prostředí. Neřeknou: „Běž a vynes odpadky“, ale „Neměli bychom zapomínat na vynášení odpadků“.
Svým komunikačním stylem dávají druhé straně najevo, že jí v jednání nebrání, že ho tolerují nebo dokonce chápou, a to i přesto, že jim příliš nevyhovuje. Je jim tak zatěžko odmítat požadavky druhých. Obávají se totiž, že jiným stylem komunikace by se mohli dostat do sporu. Snaží se proto, aby jejich chování bylo vnímáno jako vstřícné, a ustupují často i těm, kteří nijak agresivní či konfliktní nejsou. Někdy dokážou přesvědčit sami sebe, že jim na jejich vlastních potřebách tolik nezáleží.
K typickým projevům lidí, kteří používají pasivní komunikaci, patří, že se za své jednání často bezdůvodně, a dokonce i předem omlouvají, mluví spíše tiše, vyhýbají se přímému očnímu kontaktu a někdy zaujímají shrbené držení těla.
Jak si nešlapat po štěstí a spokojenosti, radí psycholog |
Pasivní způsob komunikace může někdy zabránit konfliktu a dočasně zlepšit vztahy. Často ale vede k „naučené bezmoci“, tedy ztrátě sebedůvěry, potlačení vlastních emocí a rezignaci na uspokojení svých potřeb. Může vést i k tomu, že pasivní styl komunikace zhorší vztah s okolím. Někteří lidé se totiž kontaktu s pasivně komunikujícími vyhýbají, neboť jejich jednání v nich vyvolává například pocit viny.
Při jednání s pasivně komunikujícími lidmi je důležité zjistit jejich názory, jednat mezi čtyřma očima a dát jim k vyjádření jejich pocitů dostatečný čas.
Pasivně-agresivní komunikace
Pasivně-agresivní komunikační styl se navenek jeví jako jednání, které nijak agresívní není. Lidé, kteří ho uplatňují, se o to i snaží. Jejich jednání však ve skrytu agresívní je. Charakteristické bývá pro lidi, kteří jsou dlouhodobě nespokojení. Nebo se s určitými lidmi nemají rádi, jsou jim nepříjemní a vypořádávají se s nimi nepřímo. Škodí jim proto někdy i záludně.
K projevům lidí, kteří používají tuto komunikaci, patří, že předstírají spolupráci, úkoly však záměrně vykonávají nesprávně nebo jejich plnění dokonce sabotují. Jednání druhých komentují škodolibými a sarkastickými poznámkami, za jejich zády je pomlouvají a nevyjadřují se v situacích, kdy by jejich vyjádření mohlo druhým pomoci nebo se na nemožnost pomoci vymlouvají. Vaši žádost o pomoc pasivně-agresivní člověk neodmítne, ale nic pro ni neudělá.
Často jde o styl uplatňovaný vůči nadřízeným, a to lidmi, kteří mají negativní vztah k jakýmkoli autoritám. Uplatnit se však může i v osobních vztazích, například konstatováním: „Všiml jsem, že jsi umyla nádobí. Překvapilo mě to.“
Skrytá agrese, ke které se tento komunikační styl uchyluje, může být někdy škodlivější než agrese otevřená. Pokud je nenápadná, vede k tomu, že konflikty, ze kterých vychází, jen dále přetrvávají, a způsobem komunikace trpí obě strany. Obvinění ze skryté agrese přitom lidé komunikující tímto stylem většinou odmítají, a důvod svého jednání nechtějí připustit. Při jednání s nimi je však dobré upozornit na jejich komunikační styl i jeho důsledky, ale spíš věcně než tak, že bychom je obviňovali.
Asertivní komunikační styl
Asertivní komunikační styl je většinou nejúčinnější. A to jak z hlediska dosažení cílů, kterých chceme komunikací dosáhnout, tak i navázání dlouhodobějšího vztahu s druhou stranou. Předpokladem je chápat podstatu této komunikace, i to, jak se odlišuje od ostatních komunikačních stylů, především komunikace agresivní.
Podstata asertivní komunikace spočívá v jasném, přímém a otevřeném vyjádření svých potřeb a názorů. Současně bereme v úvahu emoce a potřeby jiných, a nesnažíme se na ně kvůli jejich odlišným názorům útočit. Předpokladem je empatie, tedy schopnost rozpoznat pocity a potřeby protistrany, a přes nesouhlas s nimi je respektovat.
Asertivně jednající člověk nemá problémy používat slova „já“, ani slova „ne“. Slova „já“ používá však především k vyjádření svých pocitů, nikoli k tomu, aby obviňoval nebo napadal druhé. Příkladem jsou vyjádření:„Nerad to musím vysvětlovat znovu a znovu“ nebo „Je mi nepříjemné, když jednáte tímto způsobem“. Vyjádření vlastních pocitů slouží k vysvětlení pocitů a zdůvodnění přání, a když je proneseno klidně, nevyznívá agresivně.
Slova „ne“ je však třeba používat taktně a zdvořile, současně však i sebejistě, abychom dali najevo, že naše vstřícnost má své meze. Své odmítnutí můžeme vysvětlit, není však důvod o tom diskutovat.
K charakteristickým projevům lidí, kteří používají asertivní styl, patří sklon mluvit klidně, udržují přímý oční kontakt a uvolněné držení těla. Své emoce kontrolují, nepropadají zlosti ani úzkosti nebo zákulisní pomstychtivosti. Snaží se o to, aby se druzí cítili při komunikaci dobře.
Ani asertivní styl však nemusí být vždy vhodný. Nebývá příliš účinný, když jednáme s člověkem, který vyhrožuje, ale ani s člověkem, který na tento styl není příliš zvyklý, a chápe ho jako agresívní.
Čeho se držet
Prvním krokem k efektivní komunikaci je rozpoznat, kdy který komunikační styl použít. Výběr někdy nemusí být snadný. Asertivní komunikace vyžaduje trénink, ve většině situací je však nejúčinnější, a stojí za to se o ni snažit.
Pasivní a agresivní komunikace mohou přesto v některých případech fungovat lépe, byť většinou jen dočasně. Pasivní komunikace může situaci na určitou dobu uklidnit, agresivní komunikace může naopak bránit tomu, aby se problémy ve vzájemných vztazích dále zhoršovaly. Pasivně-agresivní styl komunikace však vzájemné vztahy téměř vždy jen dále zhoršuje.
