Sekretářka Hana si rozepíná další knoflíček na halence a divoce před sebou máchá fakturami, aby aspoň na chvíli docílila osvěžujícího větříku. V unimobuňce, kde má improvizovanou kancelář, ve tři hodiny odpoledne naměří téměř třicet stupňů. O tři více než může v neklimatizované kanceláři podle vládního nařízení být.
„Nicméně samotná skutečnost, že teplota stoupne nad tuto hranici, ještě automaticky neznamená, že zaměstnanec není povinen vykonávat svou práci,“ říká advokát Christian Choděra. Přesto se podle něj má zaměstnavatel snažit, aby svým lidem v horku ulevil.
„Dnes se vedení rozhodlo, že zkrátíme pracovní dobu o hodinu. Odpoledne je vedro už opravdu nesnesitelné,“ říká Hana a jde si do lednice pro další minerálku. Zaměstnavatelé musejí na vysoké teploty pamatovat. „Obecně lze říci, že pro kancelářskou administrativní práci může být teplota vyšší, naopak pro fyzicky náročnější se nařízená teplota snižuje,“ říká advokátka Klára Valentová z poradenské společnosti Vilímková Dudák & Partners.
Sirup nebo pivo?
Dostatek pitné vody musí kvůli bezpečnosti práce i ochraně zdraví na pracovištích mít zaměstnavatelé celoročně. „Kromě toho však v horkých dnech musí zajišťovat i takzvané ochranné nápoje. Množství a druh ochranných nápojů se stanoví podle míry zátěže prací a teploty, které je pracovník vystaven, vždy tedy bude záležet na konkrétním druhu práce,“ podotýká advokátka Valentová.
Při jaké teplotě, kolik a jaký typ nápoje má pracovník dostat, upravuje nařízení vlády z roku 2007, ale jde o dosti náročný výpočet. „Rozděluje typy práce do osmi tříd v závislosti na jejich fyzické náročnosti a místě vykonávané práce. Celkový výpočet maximální teploty a následných ochranných opatření je u každého typu zaměstnání poměrně složitý a závisí na mnoha proměnných, jako je již zmiňovaná třída práce či místo výkonu práce, na možnosti klimatizování prostorů, venkovní teplotě a tak dále,“ přibližuje advokát Choděra.
Firmy tak často místo výpočtů dají na obecný zájem svých lidí, zvyklosti nebo zkrátka vedro, pokud to jde, ignorují. „Prošel jsem tři tovární pracoviště a všude to bylo jinak. V prvním jsme v horkých dnech dostávali nealkoholické pivo zdarma v kantýně, na druhém pracovišti nám vozili ze skladu palety s chlazenými minerálkami a na třetím byla klimatizovaná hala,“ říká seřizovač CNC Jakub.
Může se hodit |
To jeho kamarád z dřevozávodu má větší smůlu. „Šéf na horko nedá. Nanejvýš nám koupí sirup, že si máme natočit vodu z kohoutku. Je mu to jedno,“ říká Karel. Když se odpoledne opře slunce do oken haly, má na pracovišti až 32 stupňů.
Ovšem podle zákona by zaměstnavatelé měli zpozornět, pokud rtuť teploměru vystoupá k 31 stupňům. „Při takové teplotě dochází ke ztrátě tělních tekutin o více než 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Po překročení této hranice již zaměstnanci náleží nárok na takzvaný ochranný nápoj, a to nejméně ve výši 70 procent ztrát tekutin,“ vysvětluje advokát Christian Choděra.
Tedy zhruba jeden litr přírodní minerálky či slabě mineralizované vody na osobu. A pozor, netýká se to jen fyzicky pracujících. „Při dosažení teploty 31 °C musí být ochranné nápoje poskytovány i administrativním pracovníkům,“ doplňuje advokátka Valentová.
Když rtuť stoupá stále výš
V případě, že by teplota přesáhla 36 stupňů, musí lidé ve firmě začít střídat práci a bezpečnostní přestávky. „Přičemž se přestávky započítávají do pracovní doby,“ podotýká Choděra.
Mimo nařízených opatření mají firmy plno možností, jak svým lidem v horku ulevit. Záleží ovšem na libovůli vedení. „Zaměstnavatelé mnohdy při extrémních teplotách poskytují zaměstnancům úlevu v podobě zkrácení pracovní doby. Na tuto úlevu však zaměstnanec nemá právní nárok,“ poznamenává Klára Valentová.
Tam, kde nejde upravovat směny, přicházejí s motivační finanční odměnou. Sice nezchladí, ale aspoň potěší. K větrákům, balené minerálce či letní uniformě dostávali například řidiči brněnské hromadné dopravy v minulosti padesátikorunu za každý tropický den ve službě. „Nově, po kolektivním jednání, je toto vyřešeno v rámci plošného navýšení mezd,“ říká Barbora Doležalová z Dopravního podniku města Brna.
V extrémních případech, pokud by teplota přesáhla zákonem stanovenou maximální míru, což je v našich klimatických podmínkách vysoce nepravděpodobné, by mohlo jít i o překážku na straně zaměstnavatele.
„Zákon pamatuje na situace, kdy pracovník nemůže vykonávat práci v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů, jako jsou velké mrazy, náledí, vysoké teploty, silný vítr apod. V těchto případech zaměstnavatel může převést pracovníka na jinou práci, a to i přesto, že s tím zaměstnanec nesouhlasí. Zaměstnanci nadále náleží 100 procent jeho průměrného výdělku,“ vysvětluje advokát Christian Choděra.
Podle něj praxe v Česku ukazuje, že zaměstnavatelé, byť nemusejí, pouštějí při tak extrémních teplotách podřízené po obědě domů. „A nikterak se to neprojevuje na výši jejich mzdy,“ dodává advokát.
Každopádně pokud se firma zatvrdí a nechá vás napospas horkým teplotám bez jakékoli úlevy, můžete se obrátit na nejbližší hygienickou stanici, případně rovnou podat podnět k prošetření na inspektorát práce.
Kancelář jako lednička
Na druhou stranu se nelze ani při vysokých teplotách domáhat například zajištění klimatizace na pracovišti. Když už je pořízena, je nutné dodržení ideálního rozdílu mezi teplotami.
Klimatizace v kanceláři paradoxně trápí po celé léto programátorku Evu, která si každé ráno obléká v kanceláři lehký svetřík, a když se nikdo nedívá, nazuje pod stolem i ponožky, aby se zahřála.
„Venku je třicet ve stínu, v kanceláři máme s bídou jednadvacet. Ale kolegové jsou tak spokojení. Já ne. Každé léto mám angínu,“ svěřuje se dvaatřicetiletá žena. Rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou by přitom neměla překročit pět až šest stupňů. „V závislosti na druhu práce by měla být klimatizace optimálně nastavena na 23 °C, respektive 24,5 °C,“ poukazuje advokátka Klára Valentová.
