Stavebnictví vloni nemělo úplně dobrý rok, jak si s tím poradila vaše firma?
Minulý rok byl ve srovnání s předcházejícími obdobími mírně slabší kvůli poklesu poptávky na trhu. Dopadl ale výrazně lépe oproti původně velice pesimistickým odhadům. Výpadek až třiceti procent poptávky jsme zaznamenali v oblasti malé zahradní architektury. Lidé totiž kvůli finanční situaci investice spíše odkládali. Dařilo se nám ale tento výpadek kompenzovat dodávkami pro liniové stavby, kde se prosazujeme více nejen v Česku ale i v zahraničí.
Nehrozí vám kvůli tomu propouštění?
To určitě ne. To je vždy až ta poslední možnost. My vlastně nějaké zaměstnance pořád nabíráme, respektive hledáme. Zejména v posledních letech pozorujeme trend úbytku kvalifikovaných zájemců o práci, často musíme dělat kompromisy. Týká se to technicky vzdělaných uchazečů i dělnických profesí. Na těch je míra fluktuace nejvyšší, dosahuje až dvaceti procent.
Čím to je? Nepomohlo by nabídnout jim vyšší platy?
Bohužel, lidi jsou motivovaní financemi jenom do určité míry. Pak ale narazíte na nějaký strop, kdy začnou před penězi upřednostňovat volný čas. Najednou třeba slyšíte, já už víc peněz nepotřebuju, já radši pojedu odpoledne na ryby.
Je to dobře nebo špatně?
Z pohledu manažera firmy se mi chce říct, že je to samozřejmě špatně. Z pohledu člověka, který dvakrát nebo třikrát vyhořel, a donutilo ho aspoň trošku zpomalit, až když se to začalo projevovat na vlastním zdraví, to do určité míry chápu.
Do určité míry? Kde je podle vás ta únosná hranice?
Je to generační otázka. Když to zobecním, tak lidé nad 40 let ještě pořád mají tu náturu, že práce je od slova pracovat, a chtějí domů přinést co nejvíc peněz. Především ale mají v sobě jakousi zodpovědnost. Přesvědčení, že když už něco dělají, měli by to dělat co nejlépe. Že zaměstnání je zkrátka a jednoduše závazek. U mladší generace ale pozoruji celkovou změnu způsobu přístupu k životu. Jedou více na individualismus. Víc hledí na to, co je nejvýhodnější pro ně samé a ostatní je moc nezajímá. Když to přeženu, tak se třeba jednoho dne vzbudí, venku je hnusně, jsou zrovna levné letenky někam do tepla, tak si sbalí kufr a odletí. Když máme štěstí, tak nám pošlou aspoň SMSku, že dorazí za týden.
Pozorujete ještě nějaké změny v přístupu zaměstnanců?
Daleko méně než dřív, jsou lidi ochotní za prací dojíždět. Raději vezmou výrazně méně ohodnocenou i méně kvalifikovanou práci v místě svého bydliště, než by svůj volný čas trávili na cestách. A to se nebavíme o dvouhodinovém dojíždění, ale i půlhodina už hraje roli.
Zmínila jste, že sama jste několikrát vyhořela. Poučila jste se a zpomalila?
Snažím se o to. Ale není to tak, že bych se stavila v práci na čtyři hodiny denně a pak si zašla na manikúru. To by samozřejmě nefungovalo. Ale snažím se už nepracovat dvanáct a více hodin denně nebo přes víkendy.
Rozumím tomu tak, že přece jen máte víc volného času než dřív. Jak s ním nakládáte?
To určitě ano. Jedním z důvodů je i to, že děti mi pomalu odrůstají a už mě tolik nepotřebují. Vlastně zažívám trošku syndrom prázdného hnízda. Doteď jsem kombinovala intenzivní práci se péčí o rodinu, a věnovat volný čas sama sobě se teď vlastně tak trochu učím. Mám ráda sport, takže kdykoli mohu, jdu si zaběhat, zajezdit na kole nebo si zahrát golf.
Vy jste vstoupila do rodinné firmy až před pár lety, ale začínala jste jako právnička. Co vás vedlo ke změně?
Ano. Byť jsem měla dveře do rodinné firmy samozřejmě vždycky otevřené, chtěla jsem si nejprve prošlápnout vlastní cestu. Jedním z důvodů, proč jsem měla vlastní advokátní kancelář, bylo i to, že jsem na dnešní dobu měla poměrně brzo děti. Takže jsem byla svým vlastním pánem. Vždycky jsem ale počítala s tím, že jednou chci v CS-BETON převzít určitou část odpovědnosti. Neuměla jsem si představit situaci, kdy by práci odvedl jeden ze sourozenců a druhý by se jen objevoval pro výplatu. Takové uspořádání by nebylo spravedlivé.
Jaké jsou největší rozdíly mezi vaší bývalou a současnou profesí?
Stavebnictví je výrazně rychlejší. Vše se řeší v horizontu dnů, týdnů, maximálně měsíců. V advokacii sice třeba rychle sepíšete nějaké podání, ale pak čekáte rok, než se tím vůbec začne někdo zabývat. To pro mě bylo frustrující. Ještě horší bylo, že dopředu člověk mnohdy vůbec neodhadne, jak to nakonec dopadne. No a i když to dopadne špatně, tak jako třešničku na dortu vystavíte klientovi nemalou fakturu. To mi bylo hodně nepříjemné.
Teď se občas potýkám s tím, že ne vždy a ne úplně rozumím některým odborným technickým záležitostem, a to už asi nikdy nedoženu. Proto je důležité umět se obklopit šikovnými lidmi, kteří tomu rozumí.
Hledáte lepšího zaměstnavatele? Vyberte si z aktuální nabídky práce na portálu jobDNES.cz |
