Vyšší benefit na „penzijko a životko“ je lepší než zvýšení hrubé mzdy

Penzijní připojištění, nové doplňkové penzijní spoření a životní pojištění mohou při určité výši vkladů snižovat daňový základ. Vlastní vklady daňového poplatníka tak při splnění zákonných podmínek přináší daňovou úsporu.

U penzijního spoření může střadatel vytěžit maximum při vlastní úložce ve výši 3 000 korun měsíčně. Roční úspora na dani z příjmu v takovém případě činí 3 600 korun.

Daňové výhody u penzijního spoření a životního pojištění lze čerpat i na příspěvky zaměstnavatele. A to v podobě osvobození od odvodů za sociální a zdravotní pojištění i daně z příjmů. Legislativa přitom zaměstnavatele nijak neomezuje, kolik korun zaměstnanci na smlouvu přispěje. Daňové zvýhodnění ale platí pro souhrnný roční příspěvek do 50 000 korun.

„Celkové roční příspěvky zaměstnavatele do limitu nepodléhají dani z příjmu ani odvodům na sociální a zdravotní pojištění. A to jak na straně zaměstnavatele, tak i zaměstnance,“ vysvětluje Gabriela Ivanco, daňová poradkyně společnosti Mazars. Tento benefit přitom mohou využívat také majitelé společností, kteří se sami zaměstnávají.

Přispívat lze na více produktů

Zaměstnavatelé mohou zaměstnancům přispívat jak na smlouvu o životním pojištění, tak i současně na penzijní spoření. Z pohledu daňového osvobození se v takovém případě posuzuje celkový roční příspěvek zaměstnavatele na státem podporované finanční produkty.

Zaměstnanci přitom může zaměstnavatel přispívat na finanční smlouvy již od zahájení pracovního poměru, není stanovena žádná čekací lhůta formou požadovaného počtu odpracovaných let. Někteří zaměstnavatelé si však stanovují přísnější podmínky. Benefit v podobě příspěvku na „penzijko“ či životní pojištění poskytují zaměstnancům, kteří u nich pracují delší dobu, například pět či více let.

„Na daňové výhody platící pro příspěvek zaměstnavatele mají nárok i zaměstnanci pracující na některou z pracovních dohod,“ doplňuje Gabriela Ivanco.

Daňová úspora na straně zaměstnavatele

Mzdové náklady zaměstnavatele tvoří hrubá mzda sjednaná se zaměstnancem plus povinné pojistné, které musí zaměstnavatelé za zaměstnance platit.

Na zdravotním pojištění platí zaměstnavatelé za zaměstnance 9 % a na sociálním pojištění 24,8 % z hrubé mzdy, celkově tedy 33,8 %. V praxi to znamená, že zvýšení hrubé mzdy například o 1 000 korun představuje zvýšení mzdových nákladů o 1 338 korun měsíčně.

„Maximalizace příspěvku na smlouvu zaměstnanci ve výši 50 000 korun místo zvýšení hrubé mzdy o stejnou částku znamená pro zaměstnavatele finanční úsporu 16 900 korun,“ vypočítává daňová poradkyně.

Daňová úspora na straně zaměstnance

Z hrubé mzdy odvádí zaměstnanci 4,5 % na zdravotní pojištění, 6,5 % na sociální pojištění a 15 % na dani z příjmu. Při výpočtu daně z příjmu se uplatňují daňové slevy. Při zvýšení hrubé mzdy například o 1 000 korun se zvýší čistá mzda zaměstnanci jen o 740 korun, za předpokladu vyčerpání slevy na poplatníka.

Případný příspěvek zaměstnavatele do limitu na smlouvu o penzijním připojištění nebo životním pojištění však nepodléhá žádnému zdanění. Pro zaměstnance, který by vyšší hrubou mzdu použil na spoření na penzi, je tedy výhodnější nechat si místo toho zvýšit úložku na smlouvu placenou zaměstnavatelem. V praxi však zaměstnanci s nižšími příjmy zpravidla raději požadují vyšší hrubou mzdu, protože potřebují ihned zvýšit aktuální finanční situaci.

„Zaměstnanci pracující pro více zaměstnavatelů současně mohou čerpat daňově osvobozené příspěvky na smlouvy od všech zaměstnavatelů, maximální limit se posuzuje u každého zaměstnavatele zvlášť,“ upřesňuje Gabriela Ivanco.