Z řadové pozice se během 18 let vypracovala až do top managementu

Vystudovala jste na VŠE obor Matematické metody v ekonomii. To je pro laika dost abstraktní pojem. Vysvětlíte, čím se tento obor vlastně zabývá? A co vás na něm lákalo?
Možná to bude znít divně, ale já měla vždycky ráda matematiku, čísla a logické uvažování. Nechtěla jsem se na vysoké škole učit nazpaměť spoustu dat a informací, jako to mají například právníci nebo medici. Obor, kde se prolíná logika a ekonomie, mě lákal mnohem víc. A myslím, že jsem si zvolila správně. Studiem jsem získala ekonomický základ, počínaje ekonomikou státu a firem a vše, co s tím souvisí. Naučila jsem se pracovat s různými datovými modely, simulacemi a statistickými metodami pro analyzování a plánování. Navíc se mi líbí, že můžete vidět výsledky velmi rychle a můžete je i ovlivnit, když víte jak.

Kde se může absolvent takového oboru uplatnit v praxi?
V oddělení financí, v controllingu, v oblasti datové analýzy, analýzy trhu, logistiky, řízení projektů nebo optimalizace firemních procesů. Ve firmách, bankách, pojišťovnách nebo statistických úřadech. Nezdá se to, ale těch možností je opravdu hodně.

Sbírala jste nějaké pracovní zkušenosti už při studiu?
Snažila jsem se. Například v České spořitelně jsem pracovala na částečných úvazek na personálním controllingu. A už při škole jsem se seznámila i se Sodexo Benefity, nyní Pluxee, takže mé kroky zamířily hned po obdržení diplomu právě tam.

Teď se píše rok 2025, v Pluxee tedy začínáte „kroutit“ už 18. rok. To je na dnešní dobu neuvěřitelné číslo. Myslím, že zvláště u mladých lidí se většina zaměstnavatelů potýká spíše s vysokou fluktuací. Co vás přimělo k tomu, abyste celou svoji dosavadní pracovní dráhu zasvětila jediné firmě?
Upřímně, neměla jsem to v plánu (smích). Z Prahy nepocházím, ale po ukončení školy jsem v hlavním městě chtěla zůstat, protože jsem tu viděla velký potenciál pro moji kariéru. A v Sodexo byla už tehdy velmi přátelská atmosféra, přestože jsme součástí mezinárodní firmy, která působí v 31 zemích po celém světě a jsme řízeni z Francie. V České republice si však stále zachováváme nádech rodinné firmy.

Takže menší kolektiv s přátelskou atmosférou. Vážně to bylo to, co rozhodlo o vašem dalším směřování?
Vážně, ono to totiž hraje důležitou roli. V menší firmě nejsou tak striktně nastavené hranice práce a je možné se rozvíjet různými směry podle vlastních zájmů a preferencí. Díky tomu jsem se dostala k velmi zajímavým lokálním i mezinárodním projektům, takže jsem se nikdy nestihla nudit. Za tu dobu, co u firmy jsem, proběhl její přerod z poukázkové společnosti na společnost s kartovými a digitálními produkty. Bylo to velké dobrodružství, stále přicházely nové výzvy. Dnes jsme moderní digitální firma, která přichází s inovacemi pro klienty i uživatele.

Od personalistů ovšem bývá slyšet, že pro lidi, kteří příliš dlouho pracují v jedné firmě, je pak výrazně těžší udělat změnu, pokud se k ní rozhodnou. Spousta lidí pak takovou „výhybku“ nezvládne. Nemáte z něčeho takového obavy?
Změna pozice u jednoho zaměstnavatele je také výstup z komfortní zóny a výzva. Je to možná trochu menší risk, než když odejdete úplně jinam, ale obnáší to také změnu v nastavení práce. Z mého pohledu může změna v rámci jedné firmy dokonce mnohdy přinášet ještě větší výzvy, než když nastoupíte někam jinam.

Proč si to myslíte?
Protože při změně firmy nastupujete s čistým stolem, nastavíte si znovu hranice. Nemusíte nikomu dokazovat, že na novou pozici máte, protože jste na ni byli přijati a prostě to všichni očekávají. Ale ve stávající práci se musíte potýkat s tím, že vás mohou lidé stále vnímat jako juniornější a nevnímají tolik váš posun pracovní i osobnostní, který se logicky za několik let musí stát, když na sobě pracujete. Takže si troufám říci, že takových výhybek jsem zvládla víc, byť v jedné firmě.

Ta poslední vás posunula do vedení společnosti, na pozici finanční ředitelky…
Přesně tak. A tady se ode mě očekává zase úplně něco jiného. Je to jiný styl práce a spolupráce s ostatními kolegy nebo globálním vedením. Velkou výhodou ale pro mě je, že firmu velmi dobře znám a vím, jak vše funguje. To mi usnadňuje jinak nelehký začátek této náročné úlohy.

A co vaše okolí, jak to vnímá? Nepodivují se vaši známí nad tím, že jste od školy stále ve stejné firmě?
Od těch, které nevídám tak často, taková otázka občas padne. Ty jsi ještě pořád v Sodexo/Pluxee? Jenže tím, že jsem se posouvala téměř každé tři roky na jinou pozici či projekt, jsem byla vždy vlastně někde jinde. A moji blízcí vidí, že mě práce naplňuje a neustále mám vizi, na čem chci dál pracovat a jak věci posouvat. Ti se nad mojí kariérou ani trochu nepozastavují.

A vy sama? Vážně jste nikdy neuvažovala o změně?
Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nikdy nenapadlo. Nicméně vždy jsem měla před sebou zajímavé výzvy, které mě vtáhly, a ty já nerada opouštím. Na setkání všech zaměstnanců jsme měli letos novinku. Všichni hlasovali v různých kategoriích, koho by ocenili za poslední rok a proč. Někdo tam o mně napsal: „Když jí řeknou na projektu, že toto nepůjde a vyhodí ji oknem, ona se vrátí dveřmi a hledá řešení“. Asi na tom něco bude, prostě se nerada vzdávám.

Opakovaně zmiňujete, že cesta na pozici finanční ředitelky Pluxee ČR, vedla přes mnoho různých zastávek. Jakými pozicemi jste tedy ve firmě prošla?
Po škole, což bylo v roce 2007, jsem nastoupila do oddělení Treasury. Ve financích jsem pak prošla různými rolemi. Z pozice juniorního finančního controllera jsem se po pár letech stala senior controllerem a následně vedoucí controllingu. Tento kariérní krok přišel v době, kdy se společnost velmi rychle digitalizovala a začala nabízet benefitní karty. V posledních letech jsem pak zastávala roli Head of Business Controlling and Business Intelligence, ve které jsem úzce spolupracovala s globálními týmy na projektech z oblasti analýzy dat a také digitalizace financí.

To je spousta anglických slov, pod kterými si dokážou obsah představit jen ti víc zasvěcení. Vysvětlíte čtenářům, čím se ve firmě zabývá takový treasury assistant či treasury specialist?
Jednoduše řečeno se tato pozice zabývá řízením investic a platebním stykem, který je pro náš byznys velmi důležitý. Mým úkolem bylo, abychom měli vždy dostatek peněz na bankovních účtech, abychom byli schopni každý den zaplatit naše závazky. Zároveň je pro prosperitu firmy velmi důležité volné peníze co nejlépe investovat a tohle vše samozřejmě plánovat.

To vás vážně bavilo?
Hodně, a to říkám bez jakékoliv nadsázky. Mimo jiné mi na tom přišlo zajímavé, že pracujete v takových částkách, že už je nevnímáte jako peníze. Pracujete s miliony a už vám na tom nepřijde nic divného. Takže se mi jednou stalo, že jsem s vlastní kartou chtěla vybrat v bankomatu miliony, protože jsem byla zvyklá zadávat částky s několika nulami na počítači.

A finanční controller či vůbec oddělení controllingu, jehož jste se později stala šéfkou, řeší ve firmě co?
Controlling velmi úzce spolupracuje se všemi odděleními ve firmě a také s vedením společnosti. Prakticky by měl vědět, co se kde šustne. Pomáhá vedení ve finančním řízení firmy. Hlavní úlohou je reportování výsledků, analyzování, jak se firmě daří a proč. Spolupracuje na krátkodobém i dlouhodobém plánování celého byznysu - to znamená prodejů, výnosů, nákladů, spolupracuje na projektech, hledá efektivitu, kde to jen jde.

Myslím, že když se řekne reportování, plánování a podobně, spoustě lidí se „naježí chlupy“. Proč jsou tyto věci důležité?
Pokud chcete efektivně řídit firmu, bez plánování a reportování to jednoduše není možné. Hodně pomáhá, když vás baví pracovat s daty a vidíte za nimi příběhy. Pak se může stát, že se vám před očima rozvine hezká firemní pohádka. Můžete také upozornit ostatní, když přichází nějaký „nečekaný drak“, nebo naopak je příležitost „jít na rande s novou princeznou ze sousedství“, řečeno terminologií vánočních pohádek. Takže hodně jednoduše, záleží na úhlu pohledu a také na nastavení spolupráce s dalšími odděleními. Musím ale říct, že u nás to vždy fungovalo skvěle a vždy jsme se domluvili a našli společné řešení. Což samozřejmě souvisí se všemi lidmi, kteří u nás pracují.

Už jsme také zmínili, že české Pluxee je součástí velké mezinárodní sítě poskytovatelů benefitů. Probíhá v controllingu i spolupráce na této bázi? A jaká je v ní vaše úloha?
Se skupinou komunikujeme téměř na denní bázi od pravidelného reportingu až po zmiňované plánování. Spolupracujeme také na mnoha mezinárodních projektech, díky kterým si můžeme vzájemně sdílet zkušenosti a postřehy z fungování v jednotlivých zemích. Vzájemně se tak obohacujeme a inspirujeme. Navíc se tak potkávají i různé kultury. V Čechách jsme například v porovnání se zahraničím mnohem preciznější a lepší v dodržování termínů.

Dnes jste tedy finanční ředitelkou. Co to pro vás znamená?
Především novou velkou výzvu, větší tým i zodpovědnost. Mám zodpovědnost za směřování firmy, za finanční stránku společnosti, za její úspěchy. Abychom měli dlouhodobou vizi společnosti, za kterou půjdeme. Užší spolupráci s globálním vedením. Nově se vedle financí musím věnovat také reprezentaci společnosti navenek, protože se jedná i o reprezentativní roli. S tím je spojeno nejen vyjadřování v médiích, ale rovněž účast na různých společenských akcích nebo komunikace s důležitými klienty společnosti.

Máte při vaší práci čas i na odpočinek, relax či pořádnou dovolenou?
Odpočinek je pro dobrý pracovní výkon nezbytný, takže se snažím najít si na něj vždy čas. Někdy to jde hůře, někdy zase lépe. Jsem ale toho názoru, že delší dovolená je velmi důležitá pro dobití baterek a psychickou pohodu. Dnů volna máme dostatek, celkem si můžeme vybrat až 34 dní ročně. A já si ji rozhodně nenechám ujít. Minimálně dvakrát ročně si beru volno i na dva týdny a nejraději ho trávím aktivně v přírodě, například chozením po horách. Ráda vycestuji i mimo Českou republiku, ideálně vždy na nějaká nová místa.

Prozradíte, jak svůj volný čas nejraději trávíte?
Jak už jsem zmínila, volný čas nejraději trávím aktivně, ideálně venku. Ráda vyzkouším jakýkoli sport nebo aktivitu. I s lidmi z práce rádi vyrazíme na únikovku, bowling, laser game nebo na kolo. Mou celoživotní láskou je jóga, ke které mě mimo jiné přivedlo také Sodexo. A teď po letech opět máme jednou týdně jógu přímo v naší budově. Nejen, že mi dá zabrat fyzicky, ale odpočinu si při ní i psychicky. Ráda si přečtu dobrou knihu. Nejčastěji beru do ruky seberozvojové tituly, ale prokládám to i odpočinkovou beletrií, abych ulevila přetíženým mozkovým závitům.

Máte od firmy na takové činnosti k dispozici volnočasové benefity?
Jsme benefitní firma, tak by byla ostuda, kdyby tomu tak nebylo. Mimochodem, na nejvyšší hodnotu stravenky i volnočasových benefitů si člověk zvykne opravdu snadno. Stejně tak na šest týdnů dovolené a mnohé další.

Už pár dní tu máme nový rok. Dáváte si nějaká předsevzetí?
Nedávám, protože novoroční předsevzetí mají většinou krátkou životnost. Snažím se dávat si cíle průběžně, to je moje dlouhodobá cesta. Přivedl mě k tomu koučink nejen s mým bývalým šéfem Tomášem Otavou, který se této oblasti nyní věnuje.

Jak k nim tedy přistupujete?
Je pro mě důležité nastavit si v různých oblastech života směřování, abych se posouvala pro mě správným směrem. Potřebuji totiž, aby mě důležité oblasti života naplňovaly a bavily. Například v rámci zdravého životního stylu chodím již několik měsíců do kanceláře po schodech a těch pět pater je docela znát (především když spěcháte na schůzku). Sem tam k této aktivitě přemluvím i ostatní. To jsou ty malé cíle, ze kterých se stane zvyk.

A co plány do budoucna? Kde byste se ráda viděla třeba za pět či deset let?
Takhle dopředu neplánuji, teď je pro mě největší prioritou zvládnout novou roli. Myslím, že mi to nějakou chvíli zabere. Potom bude prostor se dívat dál. Věřím, že se cesta zase ukáže. Bude to opět velká výzva, na kterou se těším. A věřím, že si jednoho dne řeknu větu, kterou popsal svou životní cestu zakladatel skupiny Sodexo Pierre Bellon: „Dobře jsem se bavil(a).“